1 Cožpak moudrost nevolá, nevydává rozumnost svůj hlas? 2 Na nejvyšším místě, nad cestou, na křižovatce stojí. 3 Při branách, kudy se chodí do města, u vchodu pronikavě volá: 4 „Na vás, muži, volám, můj hlas je určen synům lidským. 5 Prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, hlupáci, pochopte, v čem je rozum! 6 Slyšte! Vyhlašuji, co je směrodatné, otevírám rty a plyne z nich přímost. 7 O pravdě hovoří můj jazyk, mým rtům se svévole hnusí. 8 Všechny výroky mých úst jsou spravedlivé, není v nich nic potměšilého či falešného. 9 Všechny jsou správné pro toho, kdo porozumí, přímé těm, kdo naleznou poznání. 10 Přijměte mé napomenutí, nikoli stříbro, spíše poznání, než převýborné ryzí zlato. 11 Moudrost je lepší než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty. 12 Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. 13 Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa. 14 U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla. 15 Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci, 16 skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě. 17 Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne. 18 Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. 19 Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. 20 Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, 21 abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice.
— Moudrost byla při stvoření
22 Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. 23 Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. 24 Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. 25 Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. 26 Ještě než učinil zemi a všechno kolem a první hroudy pevniny, 27 když upevňoval nebesa, byla jsem při tom, když vymezoval obzor nad propastnou tůní, 28 když seshora zavěšoval mračna, když sílily prameny propastné tůně, 29 když kladl moři jeho meze, aby vody nevystupovaly z břehů, když vymezoval základy země, 30 byla jsem mu věrně po boku, byla jsem jeho potěšením den ze dne a radostně si před ním hrála v každý čas. 31 Hraji si na jeho pevné zemi; mým potěšením je být s lidskými syny. 32 Nyní tedy, synové, slyšte mě: Blaze těm, kdo dbají na mé cesty. 33 Slyšte napomenutí a buďte moudří; nevyhýbejte se tomu! 34 Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu. 35 Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. 36 Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“
1Ruft nicht die Weisheit, und lässt nicht die Klugheit sich hören? (Př 1,20)2Öffentlich am Wege steht sie und an der Kreuzung der Straßen;3an den Toren am Ausgang der Stadt und am Eingang der Pforte ruft sie:4O ihr Männer, euch rufe ich und erhebe meine Stimme zu den Menschenkindern!5Merkt, ihr Unverständigen, auf Klugheit, und ihr Toren, nehmt Verstand an!6Hört, denn ich rede, was edel ist, und meine Lippen sprechen, was recht ist.7Denn mein Mund redet die Wahrheit, und meine Lippen hassen, was gottlos ist.8Alle Reden meines Mundes sind gerecht, es ist nichts Verkehrtes noch Falsches darin.9Sie sind alle recht für die Verständigen und richtig denen, die Erkenntnis gefunden haben.10Nehmt meine Zucht an lieber als Silber und achtet Erkenntnis höher als kostbares Gold. (Př 3,14)11Denn Weisheit ist besser als Perlen, und alles, was man wünschen mag, kann ihr nicht gleichen.12Ich, die Weisheit, wohne bei der Klugheit und finde Einsicht und guten Rat.13Die Furcht des HERRN hasst das Arge; Hoffart und Hochmut, bösem Wandel und verkehrter Rede bin ich feind.14Mein ist beides, Rat und Tat, ich habe Verstand und Macht.15Durch mich regieren die Könige und setzen die Ratsherren das Recht. (Př 16,12)16Durch mich herrschen die Fürsten und die Edlen richten auf Erden.17Ich liebe, die mich lieben, und die mich suchen, finden mich.18Reichtum und Ehre ist bei mir, bleibendes Gut und Gerechtigkeit.19Meine Frucht ist besser als Gold und feines Gold, und mein Ertrag besser als erlesenes Silber.20Ich wandle auf dem Wege der Gerechtigkeit, mitten auf der Straße des Rechts,21dass ich versorge mit Besitz, die mich lieben, und ihre Schatzkammern fülle.
Weisheit und Schöpfung
22Der HERR hat mich schon gehabt im Anfang seiner Wege, ehe er etwas schuf, von Anbeginn her. (Gn 1,1; Jb 28,23; J 1,1)23Ich bin eingesetzt von Ewigkeit her, im Anfang, ehe die Erde war.24Als die Tiefe noch nicht war, ward ich geboren, als die Quellen noch nicht waren, die von Wasser fließen.25Ehe denn die Berge eingesenkt waren, vor den Hügeln ward ich geboren,26als er die Erde noch nicht gemacht hatte noch die Fluren darauf noch die Schollen des Erdbodens.27Als er die Himmel bereitete, war ich da, als er den Kreis zog über der Tiefe,28als er die Wolken droben mächtig machte, als er stark machte die Quellen der Tiefe,29als er dem Meer seine Grenze setzte und den Wassern, dass sie nicht überschreiten seinen Befehl; als er die Grundfesten der Erde legte, (Ž 104,9)30da war ich beständig[1] bei ihm; ich war seine Lust täglich und spielte vor ihm allezeit;31ich spielte auf seinem Erdkreis und hatte meine Lust an den Menschenkindern.32So hört nun auf mich, meine Söhne! Wohl denen, die meine Wege einhalten!33Hört die Zucht und werdet weise und schlagt sie nicht in den Wind!34Wohl dem Menschen, der mir gehorcht, dass er wache an meiner Tür täglich, dass er hüte die Pfosten meiner Tore!35Wer mich findet, der findet das Leben und erlangt Wohlgefallen vom HERRN.36Wer aber mich verfehlt, zerstört sein Leben; alle, die mich hassen, lieben den Tod.