Přísloví 27 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

1 Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí. 2 Ať tě chválí cizí a ne tvá vlastní ústa, cizinec a ne tvoje rty. 3 Těžký je kámen, písek má váhu, ale hoře, jež působí pošetilec, je těžší než obojí. 4 Rozhořčení je kruté, hněv je jak povodeň, ale před žárlivostí kdo obstojí? 5 Lepší jsou zjevná kárání než skrývaná láska. 6 Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího. 7 Sytý šlape i po plástvi medu, kdežto hladovému je každá hořkost sladká. 8 Jako pták vyplašený z hnízda je muž, který prchá ze svého místa. 9 Olej a kadidlo jsou pro radost srdci, přítel je sladší než chtění vlastní duše. 10 Svého přítele a přítele svého otce neopouštěj, ale v den svých běd nechoď ani do domu vlastního bratra. Lepší je blízký soused než vzdálený bratr. 11 Buď moudrý, můj synu, dělej radost mému srdci, abych mohl odpovědět tomu, kdo mě tupí. 12 Chytrý vidí nebezpečí a skryje se, prostoduší jdou dál a doplatí na to. 13 Šaty zadrž tomu, kdo se zaručuje za cizáka, a když za cizinku, vezmi od něho zástavu. 14 Kdo za časného jitra příliš hlasitě dobrořečí svému bližnímu, tomu se to bude počítat za zlořečení. 15 Neustálé zatékání vody v době dešťů a svárlivá žena jsou totéž; 16 kdo ji chce zvládnout, chce zvládnout vítr, pravicí chytá olej. 17 Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého. 18 Kdo hlídá fíkovník, bude jíst jeho plody, a kdo střeží svého pána, získá vážnost. 19 Jako se na vodě zrcadlí tvář, tak srdce člověka na člověku. 20 Podsvětí, říše zkázy, se nenasytí; nenasytí se ani oči člověka. 21 Na stříbro kelímek, na zlato pec; a muž prověřuje ústa, která ho chválí. 22 Kdybys pošetilce roztloukl v hmoždíři na padrť tloukem, pošetilost z něho nedostaneš. 23 Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda, 24 vždyť žádná klenotnice není věčně plná, ani královská čelenka nepřetrvá všechna pokolení. 25 Tráva se poseká, ukáže se otava, sklízí se píce z hor, 26 z beránků máš oděv, za kozly koupíš pole, 27 máš dostatek kozího mléka k své obživě i k obživě své rodiny, máš živobytí pro své děvečky.

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

1 Rühme dich nicht des morgigen Tages; denn du weißt nicht, was der Tag bringt. (Jk 4,13) 2 Lass dich von einem andern loben und nicht von deinem Mund, von einem Fremden und nicht von deinen eignen Lippen. 3 Stein ist schwer, und Sand ist Last; aber der Ärger über einen Toren ist schwerer als beide. 4 Zorn ist ein wütig Ding, und Grimm ist ungestüm; aber wer kann vor der Eifersucht bestehen? 5 Offene Zurechtweisung ist besser als Liebe, die verborgen bleibt. (Lv 19,17) 6 Die Schläge des Freundes meinen es gut; aber die Küsse des Hassers sind trügerisch. (Ž 141,5; Mt 26,49) 7 Ein Satter tritt Honigseim mit Füßen; aber einem Hungrigen ist alles Bittre süß. 8 Wie ein Vogel, der aus seinem Nest flüchtet, so ist ein Mann, der aus seiner Heimat flieht. 9 Das Herz freut sich an Salbe und Räucherwerk, und süß ist der Freund, der wohlgemeinten Rat gibt. 10 Deinen Freund und deines Vaters Freund verlass nicht. Geh nicht ins Haus deines Bruders, wenn dir’s übel geht. Ein Nachbar in der Nähe ist besser als ein Bruder in der Ferne. (Př 18,24) 11 Sei weise, mein Sohn, und erfreue mein Herz, so kann ich antworten dem, der mich schmäht. 12 Ein Kluger sieht das Unglück kommen und verbirgt sich; aber die Unverständigen laufen weiter und müssen büßen. (Př 22,3) 13 Nimm dem sein Kleid, der für einen andern Bürge wurde, und pfände ihn anstelle des Fremden. 14 Wenn einer seinen Nächsten des Morgens früh mit lauter Stimme segnet, so wird ihm das für einen Fluch gerechnet. 15 Ein zänkisches Weib und ein stetig tropfendes Dach, wenn’s sehr regnet, lassen sich miteinander vergleichen: (Př 19,13) 16 Wer sie aufhalten will, der will den Wind aufhalten und will Öl mit der Hand fassen. 17 Ein Messer wetzt das andre und ein Mann den andern. 18 Wer seinen Feigenbaum pflegt, der isst Früchte davon, und wer seinem Herrn treu dient, wird geehrt. 19 Wie sich im Wasser das Angesicht spiegelt, so ein Mensch im Herzen des andern. 20 Unterwelt und Abgrund werden niemals satt, und der Menschen Augen sind auch unersättlich. (Kaz 1,8) 21 Ein Mann bewährt sich in seinem Ruf wie das Silber im Tiegel und das Gold im Ofen. 22 Wenn du den Toren im Mörser zerstießest mit dem Stampfer wie Grütze, so ließe doch seine Torheit nicht von ihm. 23 Auf deine Schafe hab acht und nimm dich deiner Herden an; 24 denn Vorräte währen nicht ewig, und auch eine Krone währt nicht für und für. 25 Ist das Gras abgeweidet und wiederum Grünes nachgewachsen und ist das Futter auf den Bergen gesammelt, 26 dann kleiden dich die Lämmer, und die Böcke geben dir das Geld, einen Acker zu kaufen; 27 du hast Ziegenmilch genug zu deiner Speise, zur Speise deines Hauses und zur Nahrung deiner Mägde.