Jób 22 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

TŘETÍ ŘEČ ELÍFAZOVA - — Jóbovy hříchy

1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy: 2 „Znamená před Bohem něco muž? Věru, prozíravý dbá na svoje činy. 3 Což se Všemocný zajímá o tvou spravedlnost, jsou mu tvoje bezúhonné cesty ziskem? 4 Trestá tě snad za to, že se ho bojíš, za to s tebou vchází v soud? 5 Tvá zloba je velká, tvá nepravost nekonečná. 6 Bezdůvodně jsi bral zástavu od bratří, svlékal jsi z nich šat a nechával je nahé, 7 znaveného neosvěžils vodou, hladovému odepřel jsi chleba. 8 Země patří tomu, kdo má pevnou paži, bude na ní sídlit ten, koho Bůh milostivě přijal. 9 Tys však s prázdnou posílal pryč vdovy, paže sirotků jsi drtil. 10 Proto jsou kolem tebe osidla, náhlý strach tě plní hrůzou, 11 pro tmu nevidíš a spousty vod tě přikrývají.

— Jóbova nevěra

12 Což není Bůh vysoko nad nebesy? Pohleď vzhůru na hvězdy, jak jsou vyvýšeny. 13 A ty říkáš: ‚Copak Bůh ví, skrze temné mrákoty co může soudit? 14 Oblaka ho zahalují, takže nevidí; prochází se kdesi po obvodu nebes.‘ 15 Chceš se držet stezky dávnověku, po níž chodívají mužové propadlí ničemnostem, 16 kteří byli zasaženi, ačkoli čas nenadešel, proudem zatopeni do základů? 17 Říkávali Bohu: ‚Jdi pryč od nás.‘ Co jiného jim měl Všemocný udělat? 18 Jejich domy naplňoval blahobytem. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků! 19 Spravedliví to uvidí a zaradují se, nevinný se jim vysměje: 20 ‚Zničeni jsou ti, kdo na nás útočili, a co po nich zbylo, pozřel oheň.‘

— Plody smíření

21 Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje. Vzejde ti z toho jen užitek. 22 Přijímej z jeho úst naučení, vkládej si do srdce jeho slova. 23 Vrátíš-li se k Všemocnému, budeš vybudován, vzdálíš-li od svého stanu podlost. 24 Odlož do prachu svá zlatá zrnka, mezi potoční skaliska ofírské zlato. 25 Pak bude Všemocný sám tvým zlatem, bude ti hromadou stříbra. 26 Ve Všemocném najdeš svoje blaho, budeš pozvedat svoji tvář k Bohu. 27 Budeš-li ho prosit, vyslyší tě, a ty budeš plnit svoje sliby. 28 Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak, a na tvých cestách bude zářit světlo. 29 Až budou jiní poníženi, řekneš: ‚Ó pýcho!‘ Bůh zachrání ty, kdo klopí oči. 30 Zachrání toho, kdo není bez viny; bude zachráněn pro čistotu tvých rukou.“

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

Des Elifas letzte Rede

1 Da antwortete Elifas von Teman und sprach: 2 Kann denn ein Mann Gott etwas nützen? Nur sich selber nützt ein Kluger. 3 Meinst du, dem Allmächtigen gefalle, dass du gerecht bist? Was hilft’s ihm, wenn deine Wege ohne Tadel sind? 4 Meinst du, er wird dich wegen deiner Gottesfurcht zurechtweisen und mit dir ins Gericht gehen? 5 Ist deine Bosheit nicht zu groß, und sind deine Missetaten nicht ohne Ende? 6 Du hast deinem Bruder ein Pfand abgenommen ohne Grund, du hast den Nackten die Kleider entrissen; (Ex 22,25; Jb 24,9) 7 du hast die Durstigen nicht getränkt mit Wasser und hast dem Hungrigen dein Brot versagt; (Jb 31,17; Mt 25,42) 8 dem Mächtigen gehört das Land, und sein Günstling darf darin wohnen; 9 die Witwen hast du leer weggehen lassen und die Arme der Waisen zerbrochen. (Jb 29,12) 10 Darum bist du von Fallstricken umgeben, und Entsetzen hat dich plötzlich erschreckt. 11 Dein Licht ist Finsternis, sodass du nicht sehen kannst, und die Wasserflut bedeckt dich. 12 Ist Gott nicht hoch wie der Himmel? Sieh die Sterne an, wie hoch sie sind! 13 Du sprichst zwar: »Was weiß Gott? Sollte er durchs Gewölk hindurch richten können? 14 Die Wolken sind seine Hülle, dass er nicht sehen kann; er wandelt am Rande des Himmels.« 15 Willst du dem Weg der Vorzeit folgen, auf dem die Ungerechten gegangen sind, 16 die fortgerafft wurden, ehe es Zeit war, und das Wasser hat ihren Grund weggewaschen, (Gn 7,21; Jb 15,32) 17 die zu Gott sprachen: »Heb dich von uns!«? Was sollte der Allmächtige ihnen antun können? (Jb 21,14) 18 Hat er doch ihr Haus mit Gütern gefüllt. Aber: »Der Rat der Gottlosen ist ferne von mir.« (Jb 21,16) 19 Die Gerechten werden’s sehen und sich freuen, und der Unschuldige wird sie verspotten: (Ž 107,42) 20 »Ja, unser Widersacher ist vertilgt, und was er hinterließ, hat das Feuer verzehrt.« 21 So vertrage dich nun mit Gott und mache Frieden; daraus wird dir viel Gutes kommen. 22 Nimm doch Weisung an von seinem Munde, und fasse seine Worte in dein Herz. 23 Bekehrst du dich zum Allmächtigen und demütigst du dich und tust das Unrecht weit weg von deiner Hütte – (Jb 8,5; Jb 11,14) 24 wirf in den Staub dein Gold und zu den Steinen der Bäche das Gold von Ofir –, 25 so wird der Allmächtige dein Gold sein und erlesenes Silber für dich. 26 Dann wirst du deine Lust haben an dem Allmächtigen und dein Antlitz zu Gott erheben. 27 Wenn du ihn bitten wirst, wird er dich hören, und du wirst deine Gelübde erfüllen. (Ž 50,14) 28 Was du dir vornimmst, lässt er dir gelingen, und das Licht wird auf deinen Wegen scheinen. 29 Denn er erniedrigt die Hochmütigen; aber wer seine Augen niederschlägt, dem hilft er. (1P 5,5) 30 Auch wer nicht unschuldig ist, wird errettet werden; er wird errettet um der Reinheit deiner Hände willen. (Ž 18,21; Ž 18,25; 2K 5,21)