1 Modlitba Davidova. Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi, jsem tak ponížený, zubožený. 2 Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný, spas, můj Bože, svého služebníka, který v tebe doufá. 3 Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám. 4 Vlej do duše svého služebníka radost, k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši, 5 neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný. 6 Dopřej, Hospodine, mé modlitbě sluchu, věnuj pozornost mým prosbám. 7 V den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš. 8 Panovníku, není ti rovného mezi bohy a tvým činům se nic nevyrovná. 9 Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno, 10 protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh. 11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména. 12 Celým srdcem, Panovníku, Bože můj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno věčně oslavovat, 13 vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši. 14 Bože, povstávají proti mně opovážlivci, o život mi ukládá smečka ukrutníků, na tebe se neohlíží. 15 Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný. 16 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou, dej svou sílu svému služebníku, vítězství synu své služebnice! 17 Ukaž na mně dobré znamení, ať to vidí, kdo mě mají v nenávisti, ať jsou zahanbeni, že jsi, Hospodine, moje pomoc, moje potěšení!
1Ein Gebet Davids. HERR, neige deine Ohren und erhöre mich; denn ich bin elend und arm.2Bewahre meine Seele, denn ich bin dir treu. Hilf du, mein Gott, deinem Knechte, der sich verlässt auf dich.3Herr, sei mir gnädig; denn ich rufe täglich zu dir.4Erfreue die Seele deines Knechts; denn nach dir, Herr, verlangt mich.5Denn du, Herr, bist gut und gnädig, von großer Güte allen, die dich anrufen.6Vernimm, HERR, mein Gebet und merke auf die Stimme meines Flehens!7In der Not rufe ich dich an; du wollest mich erhören! (Ž 50,15)8Herr, es ist dir keiner gleich unter den Göttern, und niemand kann tun, was du tust. (Ex 15,11; Ž 135,5)9Alle Völker, die du gemacht hast, werden kommen und vor dir anbeten, Herr, und deinen Namen ehren,10dass du so groß bist und Wunder tust und du allein Gott bist.11Weise mir, HERR, deinen Weg, dass ich wandle in deiner Wahrheit; erhalte mein Herz bei dem einen, dass ich deinen Namen fürchte. (J 14,6)12Ich danke dir, Herr, mein Gott, von ganzem Herzen und ehre deinen Namen ewiglich.13Denn deine Güte ist groß über mir, du hast mein Leben errettet aus der Tiefe des Todes.14Gott, es erheben sich die Stolzen gegen mich, / und eine Rotte von Gewalttätern trachtet mir nach dem Leben und haben dich nicht vor Augen.15Du aber, Herr, Gott, bist barmherzig und gnädig, geduldig und von großer Güte und Treue. (Ex 34,6; Ž 103,8)16Wende dich zu mir und sei mir gnädig; stärke deinen Knecht mit deiner Kraft und hilf dem Sohn deiner Magd!17Tu ein Zeichen an mir, dass mir’s wohlgehe, dass es sehen, die mich hassen, und sich schämen, weil du mir beistehst, HERR, und mich tröstest.