1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Vyslyš, Bože, moje lkání, chraň mě, ať mohu žít beze strachu z nepřítele, 3 skryj mě, když se zlovolníci tajně radí, když se bouří, kdo páchají ničemnosti, 4 kdo si nabrousili jazyky jak meče, namířili šípy jedovatých řečí, 5 aby zákeřně stříleli na bezúhonného! Znenadání na něj vystřelí bez jakékoli bázně. 6 Utvrzují se v zlém rozhodnutí, počítají, jak by nastražili léčky, říkají si: „Kdo nás může spatřit? 7 Ať si kdo chce slídí po podlostech, nastrojili jsme to dokonale, ať si slídil slídí, hluboké je nitro člověka i jeho srdce.“ 8 Bůh však znenadání na ně vystřelí šíp; budou samá rána. 9 Jejich jazyk je sklátí, každý, kdo je spatří, se jim vyhne. 10 Všichni lidé se budou bát, budou rozhlašovat Boží skutek a pochopí jeho dílo. 11 Spravedlivý se bude radovat z Hospodina a utíkat se k němu; on bude chloubou všech, kdo mají přímé srdce.
1Ein Psalm Davids, vorzusingen.2Höre, Gott, meine Stimme in meiner Klage, behüte mein Leben vor dem schrecklichen Feinde.3Verbirg mich vor den Anschlägen der Bösen, vor dem Toben der Übeltäter,4die ihre Zunge schärfen wie ein Schwert, mit ihren giftigen Worten zielen wie mit Pfeilen,5dass sie heimlich schießen auf den Frommen; plötzlich schießen sie auf ihn ohne alle Scheu.6Sie sind kühn mit ihren bösen Anschlägen / und reden davon, wie sie Stricke legen wollen, und sprechen: Wer kann sie sehen? (Ž 94,7)7Sie haben Böses im Sinn und sprechen: Wir haben einen hinterhältigen Plan gefasst. Unergründlich sind Herz und Sinn.8Da trifft sie Gott mit dem Pfeil, plötzlich sind sie zu Boden geschlagen.9Ihre eigene Zunge bringt sie zu Fall, dass ihrer spotten wird, wer sie sieht.10Und alle Menschen werden sich fürchten / und sagen: Das hat Gott getan!, und erkennen, dass es sein Werk ist. (Ex 8,15)11Der Gerechte wird sich des HERRN freuen / und auf ihn trauen, und alle frommen Herzen werden sich seiner rühmen.