Žalm 109

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým, 2  když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají, 3  slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mně bez důvodu. 4  Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím. 5  Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí. 6  Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane. 7  Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích. 8  Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. 9  Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. 10  Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit. 11  Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí. 12  Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm. 13  Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení. 14  Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není. 15  Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich 16  za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci. 17  Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí! 18  Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej. 19  Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně. 20  To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví. 21  Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě! 22  Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. 23  Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. 24  V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo. 25  Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou. 26  Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň, 27  aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine. 28  Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje. 29  Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm. 30  Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit, 31  neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci. 

Žalm 109

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft
1 Ein Psalm Davids, vorzusingen. Gott, mein Ruhm, schweige nicht!2 Denn ihr Mund ist voll Frevel, ihr Lügenmaul haben sie wider mich aufgetan. Sie reden wider mich mit falscher Zunge /3 und reden giftig wider mich allenthalben und streiten wider mich ohne Grund.4 Dafür, dass ich sie liebe, feinden sie mich an; ich aber bete.5 Sie erweisen mir Böses für Gutes und Hass für meine Liebe.6 Gib ihm einen Frevler zum Gegner, und ein Ankläger stehe zu seiner Rechten. (Mt 5,43; L 23,34)7 Wenn er gerichtet wird, soll er schuldig gesprochen werden, und sein Gebet werde zur Sünde.8 Seiner Tage sollen wenige werden, und sein Amt soll ein andrer empfangen. (Sk 1,20)9 Seine Kinder sollen Waisen werden und seine Frau eine Witwe.10 Seine Kinder sollen umherirren und betteln und vertrieben werden aus ihren Trümmern.11 Es soll der Gläubiger alles fordern, was er hat, und Fremde sollen seine Güter rauben.12 Und niemand soll ihm Gutes tun, und niemand erbarme sich seiner Waisen.13 Seine Nachkommen sollen ausgerottet werden, ihr Name soll schon im zweiten Glied getilgt werden. (Ez 18,20)14 Der Schuld seiner Väter soll gedacht werden vor dem HERRN, und seiner Mutter Sünde soll nicht getilgt werden. (Ex 20,5)15 Der HERR soll sie nie mehr aus den Augen lassen, und ihr Andenken soll ausgerottet werden auf Erden,16 weil er so gar keine Barmherzigkeit übte, sondern verfolgte den Elenden und Armen und den Betrübten, ihn zu töten.17 Er liebte den Fluch, so komme er auch über ihn; er wollte den Segen nicht, so bleibe er auch fern von ihm.18 Er zog den Fluch an wie sein Hemd; der drang in sein Inneres wie Wasser und wie Öl in seine Gebeine; (Nu 5,24)19 er werde ihm wie ein Kleid, das er anhat, und wie ein Gürtel, mit dem er allezeit sich gürtet.20 So geschehe denen vom HERRN, die mich verklagen und die Böses reden wider mich.21 Aber du, HERR, mein Herr, / sei du mit mir um deines Namens willen; denn deine Gnade ist mein Trost: Errette mich!22 Denn ich bin arm und elend; mein Herz ist zerschlagen in mir.23 Ich fahre dahin wie ein Schatten, der schwindet, und werde abgeschüttelt wie Heuschrecken.24 Meine Knie sind schwach vom Fasten, und mein Leib ist mager und hat kein Fett.25 Ich bin ihnen zum Spott geworden; wenn sie mich sehen, schütteln sie den Kopf.26 Steh mir bei, HERR, mein Gott! Hilf mir nach deiner Gnade,27 und lass sie innewerden, dass dies deine Hand ist und du, HERR, das tust.28 Fluchen sie, so segne du. / Erheben sie sich, so sollen sie zuschanden werden; aber dein Knecht soll sich freuen. (L 6,27)29 Die mich verklagen, sollen mit Schmach angezogen und mit ihrer Schande bekleidet werden wie mit einem Mantel.30 Ich will dem HERRN sehr danken mit meinem Munde und ihn rühmen in der Menge.31 Denn er steht dem Armen zur Rechten, dass er ihm helfe von denen, die ihn verurteilen.