1 Pro předního zpěváka. Podle mút-labben. Žalm Davidův. (Álef) 2 Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. 3 Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. (Bét) 4 Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří, 5 protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý. (Gimel) 6 Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy. 7 Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla. (Hé) 8 Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu. 9 Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva. (Vav) 10 Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným. 11 V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine. (Zajin) 12 Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky. 13 Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni, na úpění ponížených nezapomněl. (Chet) 14 Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti, kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti! 15 O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil. (Tet) 16 Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha. 17 Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou. – Higgájón. -Sela- (Jod) 18 Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly. 19 Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá. (Kaf) 20 Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci ať už pronárody stanou před tvým soudem! 21 Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé. - Sela- (Lámed)
1Ein Lied von David, nach der Melodie: »Vom Sterben des Sohnes«.[1] (Ž 10,1; Ž 25,1; Ž 34,1; Ž 37,1; Ž 111,1; Ž 112,1; Ž 119,1; Ž 145,1)2Dir, HERR, will ich von ganzem Herzen danken, von all deinen wunderbaren Taten will ich erzählen.3Ich freue mich über dich und juble dir zu. Ich singe zu deiner Ehre und preise deinen Namen, du höchster Gott!4Denn du schlägst meine Feinde in die Flucht, sie stürzen und kommen um!5Durch dein Eingreifen hast du mir Recht verschafft, als ein gerechter Richter sitzt du auf dem Thron.6Die feindlichen Völker hast du in ihre Grenzen verwiesen, die Verbrecher hast du umgebracht und alles ausgelöscht, was an sie erinnerte.7Der Feind ist für immer erledigt, seine Städte sind nur noch Ruinen. Keiner denkt mehr an sie.8Aber der HERR regiert für immer und ewig, sein Richterstuhl steht schon bereit.9Über die ganze Welt wird er ein gerechtes Urteil sprechen und allen Völkern seine Entscheidung verkünden.10Die Unterdrückten finden Zuflucht bei Gott, in schwerer Zeit ist er für sie wie eine sichere Burg.11HERR, wer dich kennt, der vertraut dir gern. Denn wer sich auf dich verlässt, der ist nie verlassen.12Singt für den HERRN, der auf dem Berg Zion wohnt, und erzählt allen Völkern von seinen machtvollen Taten!13Den Schrei der Wehrlosen überhört er nicht, und keine Bluttat lässt er ungestraft.14Hab auch Erbarmen mit mir, HERR! Sieh doch, wie ich leide unter dem Hass meiner Feinde! Ich stehe am Rand des Todes – bring mich in Sicherheit!15Dann will ich dich in der Stadt Zion loben. Alle sollen hören, wie du mich gerettet hast.16Die Völker, die andere ins Verderben stürzen wollten, sind in ihre eigene Falle gelaufen. Ihr Netz haben sie gut versteckt ausgelegt – und verstrickten sich am Ende selbst darin!17So hat der HERR bewiesen, wer er ist: Er hat Gericht an den Gottlosen geübt! Ihre Machenschaften ließ er ihnen zum Verhängnis werden.[2]18Ja, die Unheilstifter werden im Totenreich enden, alle Völker, die von Gott nichts wissen wollen!19Aber wer sein Recht nicht durchsetzen kann, den hat Gott nicht vergessen. Seine Hoffnung wird sich erfüllen, auch wenn es zunächst nicht so scheint.20Greif ein, HERR! Lass nicht zu, dass Menschen über dich triumphieren! Ruf die Völker vor deinen Thron und sprich ihnen das Urteil!21Lass sie vor Angst erzittern, HERR, und zeige ihnen, dass sie nur Menschen sind!