1 Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Pro Kórachovce; poučující, píseň lásky. 2 Slavnostní řeč mi ze srdce tryská, své dílo přednesu králi; jazyk můj – hbitého písaře rydlo: 3 Ty nejkrásnější ze synů lidských, z tvých rtů se line milost, proto ti Bůh navěky žehná! 4 Boky si opásej, bohatýre, mečem, svou velebnou důstojností, 5 se zdaremdůstojně do boje vyjeď za pravdu, mírnost a spravedlnost, svou pravicí dokážeš činy, jež vzbudí bázeň. 6 Máš ostré šípy, národy padnou ti k nohám, zasáhneš srdce nepřátel, králi! 7 Tvůj trůn, ó božský, bude stát věčně a navždy, tvým žezlem královským je žezlo práva. 8 Miluješ spravedlnost, nenávidíš zvůli; proto tě, božský, pomazal Bůh tvůj olejem veselí nad tvoje druhy. 9 Celé tvé roucho myrhou, aloe, kasií voní, z paláců zdobených slonovou kostí hra strun zní pro radost tobě. 10 Královské dcery se skvějí v tvých skvostech, královna ve zlatě z Ofíru ti stojí po pravici. 11 Slyš, dcero, pohleď, nakloň své ucho, zapomeň na svůj lid, na otcův dům, 12 neboť král zatouží po tvé kráse; je to tvůj pán a jemu se klaněj. 13 I dcera Týru svůj dar ti nese, naklonit si tě chtějí boháči z lidu. 14 Královská dcera v celé své slávě již čeká uvnitř, svůj šat má protkaný zlatem. 15 V zářivém oděvu ji vedou králi a za ní její panenské družky, k tobě je uvádějí. 16 Průvod se ubírá v radostném jásotu, vstupuje v královský palác. 17 Namísto otců budeš mít syny, učiníš je velmoži po celé zemi. 18 Tvé jméno budu připomínat po všechna pokolení; proto ti národy budou vzdávat chválu navěky a navždy.
1Ein Gedicht der Korachiter, zu singen nach der Melodie »Lilien«,[1] ein Lied auf die Liebe.2Eine Botschaft bewegt mein Herz, Gott hat sie mir eingegeben; darum singe ich dem König ein Lied. Meine Zunge soll es so kunstvoll tun wie der Griffel in der Hand des geübten Schreibers.3Du bist der stattlichste von allen Männern, von deinen Lippen fließen Worte voller Huld; sichtbar ruht Gottes Segen auf dir.4Schnalle dein Schwert um, du tapferer Kämpfer, umgib dich mit Pracht und königlichem Glanz!5In deiner Pracht besteige den Wagen, führe erfolgreich den Kampf für die Wahrheit, verhilf den Schwachen zu ihrem Recht![2] Vollbringe Taten, für die man dich fürchtet! (Ž 72,1)6Schieße deine scharfen Pfeile, unterwirf dir die Völker, triff deine Feinde mitten ins Herz!7Dein Thron ist Gottes Thron, darum steht er für alle Zeiten fest.[3] Du regierst dein Reich als gerechter König. (Ž 2,6; Žd 1,8)8Du liebst das Recht und verabscheust das Unrecht; darum hat Gott dich zum Herrscher gesalbt, dein Gott hat dir mehr Ehre und Freude gegeben als allen, die mit dir feiern.[4]9Nach Myrrhe, Zimt und Aloë duften alle deine Gewänder. Um dich zu erfreuen, erklingt Musik aus deinen mit Elfenbein verzierten Palästen.10Töchter von Königen sind an deinem Hof; zu deiner Rechten steht die Königin[5] in Schmuck aus allerbestem Gold.11Du Königstochter, sieh mich an und höre aufmerksam, was ich dir sage: Vergiss dein Volk und die Familie deines Vaters! (Rt 1,16)12Der König begehrt dich wegen deiner Schönheit. Er ist dein Gebieter, verneige dich vor ihm!13Die Leute von Tyrus bringen dir Geschenke, die reichsten Völker suchen deine Gunst.14Wie prächtig sieht die Königstochter aus! In golddurchwirktem Kleid betritt sie den Palast.15Über bunte Teppiche[6] wird sie hereingeführt mit ihrem Brautgefolge von jungen Mädchen; so bringt man sie zum König.16Unter Freudenrufen und lautem Jubel ziehen sie ein in die große Halle.17Mein König, an der Stelle deiner Väter werden in Zukunft deine Söhne herrschen; du wirst sie in der ganzen Welt zu Fürsten machen.18Mein Lied soll die Erinnerung an dich für alle Zeiten lebendig halten; immer werden die Völker dich preisen!