1Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. 3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. 4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. 5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. 6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni. 7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu. 8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: 9 „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“ 10 Ty jsi mě vyvedl z života matky, chovals mě v bezpečí u jejích prsou. 11 Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. 12 Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! 13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. 14 Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. 15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. 16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! 17 Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, 18 mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. 19 Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. 20 Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! 21 Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; 22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl. 23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit. 24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni! 25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal. 26 Od tebe vzejde mi chvála ve velikém shromáždění. Své sliby splním před těmi, kdo se ho bojí. 27 Pokorní budou jíst dosyta, budou chválit Hospodina ti, kdo se na jeho vůli dotazují. Vaše srdce bude žít navždy. 28 Rozpomenou se a navrátí se k Hospodinu všechny dálavy země. Tobě se budou klanět všechny čeledi pronárodů. 29 Vždyť Hospodinu náleží kralovat, i nad pronárody vládnout. 30 Všichni tuční v zemi, ti, kdo jedli a kdo se klaněli, všichni, kteří sestupují v prach, musí před ním padnout na kolena; a jejich duše si život nezachová. 31 Potomstvo bude mu sloužit. O Panovníku budou vyprávět dalšímu pokolení, 32 to přijde a bude hlásat jeho spravedlnost lidu, který se zrodí: „To učinil on!“
1Ein Lied Davids, nach der Melodie »Eine Hirschkuh am Morgen«.2Mein Gott, mein Gott, warum hast du mich verlassen? Warum hilfst du nicht, wenn ich schreie, warum bist du so fern? (Ž 42,10; Mk 15,34)3Mein Gott, Tag und Nacht rufe ich um Hilfe, doch du antwortest nicht und schenkst mir keine Ruhe.4Du bist doch der heilige Gott, dem Israel Danklieder singt!5Auf dich verließen sich unsere Väter, sie vertrauten dir und du hast sie gerettet. (Ex 3,7; Ex 14,13; Sd 2,18)6Sie schrien zu dir und wurden befreit; sie hofften auf dich und wurden nicht enttäuscht.7Doch ich bin kaum noch ein Mensch, ich bin ein Wurm, von allen verhöhnt und verachtet. (Iz 41,14; Iz 52,14; Iz 53,3)8Wer mich sieht, macht sich über mich lustig, verzieht den Mund und schüttelt den Kopf: (Mt 27,43; Mk 15,29; Mdr 2,18)9»Übergib deine Sache dem HERRN, der kann dir ja helfen! Er lässt dich bestimmt nicht im Stich! Du bist doch sein Liebling!«10Ja, du hast mich aus dem Mutterschoß gezogen, an der Mutterbrust hast du mich Vertrauen gelehrt. (Ž 71,6)11Seit dem ersten Atemzug stehe ich unter deinem Schutz; von Geburt an bist du mein Gott.12Bleib jetzt nicht fern, denn ich bin in Not! Niemand sonst kann mir helfen!13Viele Feinde umzingeln mich, kreisen mich ein wie wilde Stiere.14Sie reißen ihre Mäuler auf, brüllen mich an wie hungrige Löwen.15Ich zerfließe wie ausgeschüttetes Wasser, meine Knochen fallen auseinander. Mein Herz zerschmilzt in mir wie Wachs.16Meine Kehle[1] ist ausgedörrt, die Zunge klebt mir am Gaumen, ich sehe mich schon im Grab liegen – und du lässt das alles zu! (J 19,28)17Eine Verbrecherbande hat mich umstellt; Hunde sind sie, die mir keinen Ausweg lassen. Sie zerfetzen mir Hände und Füße.[2]18Alle meine Rippen kann ich zählen; und sie stehen dabei und gaffen mich an.19Schon losen sie um meine Kleider und verteilen sie unter sich. (Mk 15,24; J 19,23)20Bleib nicht fern von mir, HERR! Du bist mein Retter, komm und hilf mir!21Rette mich vor dem Schwert meiner Feinde, rette mein Leben vor der Hundemeute!22Reiß mich aus dem Rachen des Löwen, rette mich vor den Hörnern der wilden Stiere! HERR, du hast mich erhört!23Ich will meinen Brüdern von dir erzählen, in der Gemeinde will ich dich preisen: (Ž 40,10; Ž 66,16; Ž 107,31; Žd 2,12; Tób 12,6)24»Die ihr zum HERRN gehört: Preist ihn! Alle Nachkommen Jakobs: Ehrt ihn! Ganz Israel soll ihn anbeten!25Kein Elender ist dem HERRN zu gering; mein Geschrei war ihm nicht lästig. Er wandte sich nicht von mir ab, sondern hörte auf meinen Hilferuf.«26Darum danke ich dir, HERR, vor der ganzen Gemeinde. Vor den Augen aller, die dich ehren, bringe ich dir die Opfer, die ich dir versprochen habe. (Ž 66,13)27Die Armen sollen sich satt essen; die nach dir, HERR, fragen, sollen Loblieder singen; immer möge es ihnen gut gehen! (Dt 14,29)28Alle Völker sollen zur Einsicht kommen; von allen Enden der Erde sollen sie zum HERRN umkehren und sich vor ihm niederwerfen. (Ž 96,7)29Denn der HERR ist König, er herrscht über alle Völker.30Vor ihm müssen die Mächtigen sich beugen,[3] alle Sterblichen sollen ihn ehren, alle, die hinuntermüssen ins Grab.31Auch die kommende Generation soll ihm dienen, sie soll hören, was er getan hat. (Jz 4,6)32Und sie soll ihren Nachkommen weitererzählen, wie der HERR eingegriffen hat, wie treu er ist.