1Na to navázal Bildad Šúchský slovy: 2 „Chceš takhle rozprávět ještě dlouho? Slova tvých úst jsou jako prudký vítr. 3 Což Bůh křiví právo, Všemocný snad překrucuje spravedlnost? 4 Jestliže tví synové se proti němu prohřešili, vydal je v moc jejich nevěrnosti. 5 Budeš-li však za úsvitu hledat Boha a o milost prosit Všemocného, 6 budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost. 7 Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom.
— Moudrost otců
8 Jen se zeptej předešlého pokolení, a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet. 9 Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem. 10 Oni tě však poučí, řeknou ti všechno, a ze svého srdce pronesou řeč. 11 Cožpak roste rákos, kde není bažina? Může bez vody vzrůst sítí? 12 Ještě raší, posekat je nelze, a schne dříve než ostatní tráva.
— Svévolníci neobstojí
13 Tak je tomu se stezkami všech, kteří na Boha zapomněli, naděje rouhače přijde vniveč; 14 ve své důvěřivé jistotě se zklame, jeho doufání – toť pavučina. 15 Opře se o svůj dům, ale ten neobstojí, podrží se ho, on však nebude stát. 16 Na slunci je plný mízy, jeho výhonek přerůstá ze zahrady, 17 jeho kořeny se proplétají kamennými valy, lze jej vidět i v kamenných domech. 18 Je-li však vyhlazen ze svého místa, ono se ho zřekne: ‚Nikdy jsem tě nevidělo.‘ 19 Hle, takové jsou radosti jeho cesty; z jeho prachu vyraší hned jiný. 20 Ovšem, bezúhonného Bůh nezavrhne ani ruku zlovolníků neposílí. 21 Jistě naplní tvá ústa smíchem a hlaholem tvé rty. 22 Kdo tě nenávidí, budou oblečeni v hanbu, po stanu svévolných nezbude nic.“
1Da antwortete Bildad von Schuach und sprach:2Wie lange noch willst du derlei reden? / Nur heftiger Wind sind die Worte deines Mundes.3Beugt etwa Gott das Recht / oder beugt der Allmächtige die Gerechtigkeit? (Dt 32,4; Jb 34,10)4Haben deine Kinder gefehlt gegen ihn, / gab er sie der Gewalt ihres Frevels preis. (Jb 1,13)5Wenn du mit Eifer Gott suchst, / an den Allmächtigen dich flehend wendest,6wenn du rein bist und recht, / dann wird er über dich wachen / und dein Heim wiederherstellen, wie es dir zusteht.7Und war dein Anfang auch gering, / dein Ende wird gewaltig groß.
Zeugnis der Erfahrung
8Ja, frag nur das frühere Geschlecht / und merk dir, was die Väter erforschten! (Jb 15,18; Ž 78,3)9Wir sind von gestern nur und wissen nichts, / wie Schatten sind auf Erden unsre Tage.10Unterweisen sie dich nicht, sprechen sie nicht zu dir, / geben sie dir nicht Worte aus ihrem Herzen?11Wächst ohne Sumpf das Schilfrohr hoch, / wird Riedgras ohne Wasser groß?12In Blüte und noch nicht gemäht, / verwelkt es schon vor allem Gras.13So sind die Wege aller, die Gott vergessen, / so wird die Hoffnung des Ruchlosen zunichte. (Př 10,28)14Ein zartes Gewebe ist seine Zuversicht, / ein Spinnennetz ist sein Vertrauen.15Er verlässt sich auf sein Haus, doch es hält nicht stand, / er klammert sich daran, doch es bleibt nicht stehen.16In vollem Saft steht er vor der Sonne, / seine Zweige überwuchern seinen Garten,17im Geröll verflechten sich seine Wurzeln, / zwischen Steinen halten sie sich fest.[1]18Tilgt man ihn aus an seiner Stätte, / verleugnet sie ihn: Nie habe ich dich gesehen.19Siehe, das ist die Freude seines Weges / und andere sprossen aus dem Staub.20Siehe, Gott verschmäht den Schuldlosen nicht, / die Hand der Boshaften aber hält er nicht fest.21Mit Lachen wird er deinen Mund noch füllen, / deine Lippen mit Jubel.22Deine Hasser werden sich kleiden in Schmach, / das Zelt der Frevler besteht nicht mehr. (Ž 6,11; Př 14,11)