1 Na to navázal Elíhú slovy: 2 „Myslíš si, že je to podle práva říkat: ‚Moje spravedlnost převyšuje Boží?‘ 3 Říkat: ‚Co z toho máš? Co mi prospěje, nebudu-li hřešit?‘ 4 Odpovím ti několika slovy, i tvým přátelům, kteří jsou s tebou. 5 Pohleď na nebe a viz, popatř na mraky vysoko nad sebou. 6 Jestliže jsi zhřešil, čeho jsi dosáhl proti němu? Bude-li tvých přestoupení sebevíc, co mu tím uděláš? 7 Jestliže jsi jednal spravedlivě, co jsi mu dal, co přijal z tvé ruky? 8 Jen člověka jako ty zasáhne tvá svévole, lidského syna tvá spravedlnost.
— Mlčení Boží
9 Lidé křičí pro množství útisku, volají o pomoc pro tvrdou paži mocných, 10 a nikdo se nezeptá: ‚Kde je Bůh, můj Učinitel, který dává člověku i v noci prozpěvovat, 11 vyučuje nás a nikoli zvířata zemská a činí nás moudřejší nad nebeské ptactvo?‘ 12 Potom jim ovšem neodpovídá, když křičí pro pýchu zlovolných. 13 Bůh přece nedá sluchu falši, Všemocný na to ani nepohlédne, 14 zvláště když o něm prohlašuješ: ‚Nedívá se na to.‘ Tvá pře je před ním, jen na něho čekej! 15 Jestliže tedy nestíhá hněvem a nestará se příliš o zpupnost, 16 Jób si otevírá ústa do větru a neuváženě vede zbytečné řeči.“
1Dann ergriff Elihu das Wort und sprach:2Hältst du es für richtig, / dass du sagst: Ich bin gerechter als Gott,3dass du fragst, was es dir nützt, und sagst: / Was habe ich davon, dass ich nicht sündige? (Jb 7,20)4Ich will mit Worten dir erwidern / und deinen Freunden auch mit dir.5Schau den Himmel an und sieh, / blick zu den Wolken auf hoch über dir! (Gn 1,1; Ž 8,4; Ž 104,3)6Wenn du gesündigt hast, was schadest du ihm, / sind zahlreich deine Frevel, was machst du mit ihm?7Tust du Recht, was gibst du ihm / oder was empfängt er aus deiner Hand? (Jb 22,3; L 17,10)8Einen Mann wie dich trifft dein Frevel, / dein Gerechtsein nur den Menschen.
Gottes Langmut
9Sie schreien über der Bedrücker Menge, / rufen um Hilfe unter dem Arm der Großen.10Doch keiner fragt: Wo ist Gott, mein Schöpfer, / der Loblieder schenkt bei Nacht, (Ž 30,6; Ž 90,14; Jr 2,5)11der uns mehr lehrt als die Tiere der Erde / und uns weiser macht als die Vögel des Himmels? (Jb 38,41; Ž 119,98; Ž 147,9)12Dort schreien sie und doch antwortet er nicht / wegen des Übermuts der Bösen.13Wahrhaftig umsonst, Gott hört es nicht / und der Allmächtige achtet nicht darauf. (Jb 22,13)14Gar wenn du sagst, du sähest ihn nicht - / das Gericht steht bei ihm, du aber harre auf ihn!15Jetzt aber, da sein Zorn nicht straft / und er nicht groß des Frevels achtet,16reißt Ijob sinnlos seinen Mund auf, / macht große Worte im Unverstand.