Jób 34 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

DRUHÁ ŘEČ ELÍHÚOVA - — Jób není v právu

1 Na to navázal Elíhú slovy: 2 „Vy moudří, slyšte mé řeči, vy vědoucí, naslouchejte mi. 3 Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm. 4 Volme si, co je právo, ať zvíme mezi sebou, co je dobré. 5 Jób řekl: ‚Jsem spravedlivý, a Bůh upírá mi právo. 6 Mám lhát? Proti svému právu mluvit ? Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.‘ 7 Který muž je jako Jób? Prý pije výsměch jako vodu, 8 spolčuje se s pachateli ničemností, obcuje se svévolnými lidmi; 9 řekl: ‚Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.‘

— Všemocný je spravedlivý

10 Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví. 11 Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky. 12 Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví. 13 Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět? 14 Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl, 15 tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach. 16 Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám. 17 Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka?

— Spravedlivý je všemocný

18 Je snad možno říci králi: ‚Ty ničemo,‘ nebo urozeným: ‚Svévolníku?‘ 19 Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou. 20 Umírají v okamžení, třeba o půlnoci. Lid se zachvěje, když odcházejí; i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou. 21 Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí. 22 Není temnoty ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností. 23 Na nikoho nevkládá nic navíc, že by se musel s Bohem soudit. 24 Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat, jiné staví na ta místa; 25 je obeznámen s jejich dílem, podvrátí je za noc a jsou rozdrceni. 26 Potrestá je jako svévolníky, každý na to bude hledět, 27 za to, že se odchýlili pryč od něho a neměli uznání pro žádnou jeho cestu, 28 takže se až k němu donesl křik nuzných a slyšel křik utištěných. 29 Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka? Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci, 30 aby nekraloval člověk – rouhač a nestalse svůdcem lidu.

— Rozhodnutí neleží u Jóba

31 Sluší se doznat Bohu: ‚Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat. 32 Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled. Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.‘ 33 Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš? Ty bys to měl rozhodnout, ne já. Pověz, co víš! 34 Rozumní mužové mi přisvědčí a moudrý muž mi bude naslouchat: 35 ‚Jób nemluví uváženě, jeho slova nejsou prozíravá. 36 Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet, protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem. 37 Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu.‘“

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

ZWEITE REDE ELIHUS

Ijobs Verwegenheit

1 Dann ergriff Elihu das Wort und sprach: 2 Ihr Weisen, hört meine Worte, / ihr Kundigen, leiht mir Gehör! 3 Denn das Ohr prüft die Worte / und der Gaumen schmeckt die Speise. (Jb 12,11) 4 Lasst das Recht uns untersuchen, / erkennen unter uns, was gut ist! 5 Denn Ijob hat gesagt: Ich bin gerecht, / doch Gott hat mir mein Recht entzogen. 6 Meinem Recht zuwider soll ich lügen? / Unheilbar traf mich ohne Schuld der Pfeil. (Jb 9,15) 7 Wo ist ein Mann wie Ijob, / der Lästerung wie Wasser trinkt, (Jb 15,16) 8 der hingeht, um sich zu Übeltätern zu gesellen, / und mit den Frevlern Umgang pflegt? 9 Denn er hat gesagt: Es nützt dem Menschen nichts, / dass er in Freundschaft lebt mit Gott.

Gerechtes Handeln des Allmächtigen

10 Darum hört mir zu, ihr Männer mit Verstand! / Fern ist es Gott, Unrecht zu tun, / und dem Allmächtigen, Frevel zu üben. 11 Nein, was der Mensch tut, das vergilt er ihm, / nach eines jeden Verhalten lässt er es ihn treffen. (Ž 62,13; Př 24,12; Sír 16,14) 12 Nein, wahrhaftig, nie tut Gott Unrecht / und der Allmächtige beugt nicht das Recht. (Gn 18,25) 13 Wer hat ihm die Erde anvertraut / und wer den ganzen Erdkreis hingestellt? 14 Wenn er seinen Sinn auf ihn richtet, / seinen Geist und Atem zu sich holt, (Gn 2,7; Gn 3,19; Ž 104,29; Kaz 3,20; Kaz 12,7)

Gn 2,7Gn 3,19Ž 104,29Kaz 3,20Kaz 12,7

15 muss alles Fleisch zusammen sterben, / der Mensch zum Staub zurückkehren. 16 Hast du Verstand, so höre dies, / lausche dem Laut meiner Worte! 17 Kann, wer das Recht hasst, Herrschaft führen? / Und willst du den Gerechten, den Erhabenen verklagen, (Ř 3,5) 18 ihn, der zum König sagt: Du Nichtsnutz!, / zu Edelmännern: Bösewicht!, (Iz 40,23) 19 der nicht auf Fürsten Rücksicht nimmt, / vornehm nicht vor arm begünstigt; / denn alle sind sie seiner Hände Werk. (Sír 35,16) 20 Sie sterben plötzlich, mitten in der Nacht; / das Volk gerät in Aufruhr und sie müssen fort. / Starke müssen weichen, / ohne dass eine Hand sich rührt. 21 Denn seine Augen schauen auf des Menschen Wege, / alle seine Schritte sieht er wohl. (Jr 32,19; Žd 4,13) 22 Keine Finsternis gibt es, keinen Todesschatten, / wo sich die Übeltäter bergen könnten. (Ž 139,12) 23 Denn dem Menschen setzt er keine Frist, / zu Gott ins Gericht zu gehen. 24 Gewaltige knickt er ohne Verhör / und stellt andere an ihren Platz. (Da 2,21) 25 Wahrhaftig, er kennt ihre Taten, / er stürzt sie bei Nacht und sie werden zermalmt. 26 Wie Frevler schlägt er sie / an einem Ort, wo man es sieht, 27 weil sie von ihm wichen, / nicht achteten auf alle seine Wege. 28 So lässt er des Armen Geschrei zu sich kommen, / er hört das Geschrei der Gebeugten. 29 Hält er sich still, wer spricht ihn schuldig? / Verbirgt er sein Gesicht, wer nimmt ihn wahr? / Über Volk und Mensch wacht er zugleich, (Mdr 12,2) 30 damit nicht ein ruchloser Mensch König wird, / dem Volk zur Falle. 31 Denn nicht ist es an Gott, zu sagen: / Geirrt habe ich, ich mache es nicht wieder falsch. 32 Was ich nicht sehe, lehre du mich! / Tat ich Unrecht, ich will es nicht mehr tun. 33 Soll er nach deinem Sinn vergelten, / weil du verwirfst? So musst ja du entscheiden, nicht ich, / und was du weißt, das sage an! 34 Verständige Männer werden zu mir sagen, / ein jeder Weise, der mich hört: 35 Ohne Wissen redet Ijob, / seinen Worten fehlt es an Verständnis. 36 Wohlan, weiter werde Ijob geprüft, / weil er nach der Frevler Art erwidert. (Jb 33,14) 37 Denn Auflehnung fügt er seiner Sünde noch hinzu, / in unserer Mitte höhnt er laut, / mehrt seine Worte gegen Gott.