— Menašeovo modlářství a pokání - Ačkoli král zprvu podporoval různé pohanské zvrácenosti, nachází posléze cestu zpět k Hospodinu.
1 Menašemu bylo dvanáct let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě padesát pět let.2 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, podle ohavností pronárodů, které Hospodin před Izraelci vyhnal.3 Znovu vybudoval posvátná návrší, která jeho otec Chizkijáš zbořil, nastavěl oltáře baalům a udělal posvátné kůly a klaněl se veškerému nebeskému zástupu a sloužil mu.4 Zbudoval oltáře v Hospodinově domě, o němž Hospodin řekl: „V Jeruzalémě bude navěky dlít mé jméno.“5 Na obou nádvořích Hospodinova domu nastavěl oltáře veškerému nebeskému zástupu.6 Své syny provedl v Údolí syna Hinómova ohněm, věštil z oblaků a obíral se hadačstvím a čarováním, ustanovil vyvolavače duchů a jasnovidce; dopouštěl se mnohého, co je zlé v očích Hospodina, a tak ho urážel.7 Tesanou sochu modly, kterou udělal, umístil do Božího domu, o němž Bůh řekl Davidovi a jeho synu Šalomounovi: „V tomto domě a v Jeruzalémě, který jsem vyvolil ze všech izraelských kmenů, dám navěky spočinout svému jménu.8 Už nikdy nedopustím, aby noha Izraele musela odejít z půdy, kterou jsem připravil pro vaše otce, jen když budou bedlivě činit všechno, jak jsem jim přikázal, podle celého zákona, nařízení a řádů vydaných skrze Mojžíše.“9 Menaše však Judu a obyvatele Jeruzaléma svedl, že se dopouštěli horších věcí než pronárody, které Hospodin před Izraelci vyhladil. 10 Hospodin mluvil k Menašemu a jeho lidu, ale ti mu nevěnovali pozornost.11 Proto na ně Hospodin přivedl velitele vojska asyrského krále. Menašeho lapili, provlékli mu chřípím hák, spoutali ho bronzovými řetězy a odvedli do Babylónu.12 V nouzi prosil Hospodina, svého Boha, o shovívavost a hluboce se před Bohem svých otců pokořil.13 Modlil se k němu a on přijal a vyslyšel jeho prosbu a přivedl jej zpět do Jeruzaléma, aby dál kraloval. Tak poznal Menaše, že jenom Hospodin je Bůh.14 Potom vystavěl vnější hradební zeď Města Davidova v úvalu západně od Gíchónu směrem k Rybné bráně a dál kolem Ófelu a zvedl ji velmi vysoko. Ve všech opevněných městech v Judsku ustanovil velitele vojsk.15 Odstranil z Hospodinova domu všechny cizí bohy a sochy, též všechny oltáře, které nastavěl na hoře Hospodinova domu a v Jeruzalémě; vyházel je z města ven.16 Opravil Hospodinův oltář a obětoval na něm oběti pokojné a oběť díků. Nařídil Judovi, aby sloužil Hospodinu, Bohu Izraele.17 Lid však stále obětoval na posvátných návrších, ale jen Hospodinu, svému Bohu. 18 O ostatních příbězích Menašeho, o jeho modlitbě k Bohu i o slovech vidoucích, kteří k němu mluvili jménem Hospodina, Boha Izraele, se dále píše v Příbězích králů izraelských.19 O jeho modlitbě i o tom, jak Bůh jeho prosby přijal, o každém jeho hříchu a o jeho zpronevěře, o místech, kde stavěl posvátná návrší a postavil posvátné kůly a tesané modly, to před svým pokořením, se dále píše v Příbězích Chózajových.20 I ulehl Menaše ke svým otcům a pohřbili ho u jeho domu. Po něm se stal králem jeho syn Amón.
— Amón - Krátká vláda Amónova končí jeho zavražděním.
21 Amónovi bylo dvaadvacet let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě dva roky.22 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, jako se toho dopouštěl jeho otec Menaše. Amón obětoval všem tesaným modlám, které udělal jeho otec Menaše, a sloužil jim.23Ale před Hospodinem se nepokořil, jako se pokořil jeho otec Menaše. Naopak, Amón vinu jen rozmnožoval.24 Jeho služebníci se proti němu spikli a usmrtili ho v jeho domě.25 Ale lid země pobil všechny, kteří se proti králi Amónovi spikli. Lid země pak dosadil místo něho za krále jeho syna Jóšijáše.
1Manasse war zwölf Jahre alt, als er König wurde, und regierte fünfundfünfzig Jahre in Jerusalem. (2Kr 21,1)2Er tat, was böse war in den Augen des HERRN, und ahmte die Gräuel der Völker nach, die der HERR vor den Augen der Israeliten vertrieben hatte. (2Pa 28,3)3Er baute die Kulthöhen wieder auf, die sein Vater Hiskija zerstört hatte, errichtete Altäre für die Baale, ließ Kultpfähle anfertigen, warf sich vor dem ganzen Heer des Himmels nieder und diente ihm. (Dt 4,19; 2Pa 30,14; Sf 1,5)4Auch baute er solche Altäre im Haus des HERRN, obwohl der HERR gesagt hatte: In Jerusalem soll mein Name auf ewig bleiben.5In den beiden Höfen des Tempels baute er Altäre für das ganze Heer des Himmels.6Er ließ im Tal Ben-Hinnom seine Söhne durch das Feuer gehen, trieb Zauberei, Wahrsagerei und andere geheime Künste, bestellte Totenbeschwörer und Zeichendeuter. So tat er vieles, was böse war in den Augen des HERRN und ihn erzürnte. (Dt 18,10; 2Kr 23,24)7Er brachte auch das Götterbild, das er hatte anfertigen lassen, in das Haus Gottes, von dem Gott zu David und dessen Sohn Salomo gesagt hatte: Auf dieses Haus und auf Jerusalem, das ich aus allen Stämmen Israels auserwählt habe, will ich meinen Namen auf ewig legen. (Dt 4,16; Ez 8,3)8Ich werde Israels Fuß nicht mehr außerhalb des Landes ziehen lassen, das ich für eure Väter bestimmt habe, wenn sie nur alles befolgen, was ich ihnen in der ganzen Weisung, in den Gesetzen und Rechtsentscheiden des Mose befohlen habe. (1Pa 17,21)9Doch Manasse verführte Juda und die Einwohner Jerusalems, noch Schlimmeres zu tun als die Völker, die der HERR vor den Augen der Israeliten vernichtet hatte.10Der HERR redete zu Manasse und zu seinem Volk. Doch sie achteten nicht darauf.11Da ließ der HERR die Heerführer des Königs von Assur gegen sie anrücken. Sie nahmen Manasse mit Haken gefangen, fesselten ihn mit bronzenen Ketten und führten ihn nach Babel.12Als man ihn so bedrängte, suchte er den HERRN, seinen Gott, zu besänftigen. Er beugte sich tief vor dem Gott seiner Väter13und betete zu ihm. Gott erbarmte sich seiner; er hörte sein Flehen und ließ ihn als König nach Jerusalem zurückkehren. So musste Manasse erfahren, dass der HERR der wahre Gott ist. (Ex 32,11; 2Pa 12,6)14Danach baute er für die Davidstadt eine äußere Mauer, die im Tal westlich vom Gihon gegen das Fischtor lief, sodass er den Ofel umschloss; er machte sie sehr hoch. Auch bestellte er Kriegsoberste für alle befestigten Städte Judas.15Sodann entfernte er die fremden Götter und das Götzenbild aus dem Haus des HERRN, auch alle Altäre, die er auf dem Berg des Hauses des HERRN und in Jerusalem errichtet hatte, und warf sie vor die Stadt hinaus. (2Pa 33,7)16Den Altar des HERRN aber stellte er wieder her, brachte auf ihm Heils- und Dankopfer dar und befahl Juda, dem HERRN, dem Gott Israels, zu dienen.17Doch opferte das Volk immer noch auf den Kulthöhen, wenn auch nur dem HERRN, seinem Gott.18Die übrige Geschichte Manasses, sein Gebet zu seinem Gott und die Worte der Seher, die im Namen des HERRN, des Gottes Israels, zu ihm redeten, sind aufgezeichnet in der Geschichte der Könige von Israel. (2Kr 21,17)19Sein Gebet und dessen Erhörung, alle seine Sünden und treulosen Taten, die Orte, an denen er Kulthöhen errichtete und Kultpfähle und Götzenbilder aufstellte, bevor er sich demütigte, sind aufgezeichnet in der Geschichte seiner Seher.[1]20Manasse entschlief zu seinen Vätern und man begrub ihn im Garten seines Hauses. Sein Sohn Amon wurde König an seiner Stelle.[2] (2Kr 21,18)21Amon war zweiundzwanzig Jahre alt, als er König wurde, und regierte zwei Jahre in Jerusalem. (2Kr 21,19)22Wie sein Vater Manasse tat er, was böse war in den Augen des HERRN; er opferte allen Götzenbildern, die sein Vater Manasse hatte machen lassen, und verehrte sie. (2Pa 33,7)23Doch demütigte er sich nicht vor dem HERRN wie sein Vater Manasse, sondern vermehrte die Schuld. (2Pa 33,12)24Gegen ihn zettelten seine Diener eine Verschwörung an und töteten ihn in seinem Haus.25Doch die Bürger des Landes erschlugen alle, die sich gegen König Amon verschworen hatten, und machten seinen Sohn Joschija zum König an seiner Stelle. (2Pa 23,13)