od Česká biblická společnost1 Pak dal přivést Pavla a postavil ho před ně. Pavel upřel zrak na jejich shromáždění a řekl: „Bratří, až do dneška žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem.“2 Tu nařídil velekněz Ananiáš těm, kdo stáli u Pavla, aby ho udeřili přes ústa.3 Nato se Pavel k němu obrátil a řekl: „Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Sedíš zde, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu rozkazuješ, aby mě bili?“4 Ti, co stáli u Pavla, řekli: „Troufáš si urážet Božího velekněze?“5 Pavel odpověděl: „Nevěděl jsem, bratří, že je to velekněz. Vím, že je psáno: ‚Nebudeš tupit vládce svého lidu.‘“ 6 Protože Pavel věděl, že jedna část rady patří k saduceům a druhá k farizeům, zvolal: „Bratří, já jsem farizeus, syn farizeův. Jsem souzen pro naději ve zmrtvýchvstání.“7 Když to řekl, vznikl spor mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdvojilo.8 Saduceové totiž říkají, že není zmrtvýchvstání a že nejsou andělé a duchové, kdežto farizeové vyznávají obojí.9 Nastal velký křik a někteří zákoníci z farizejské strany vstali a začali namítat: „Nic zlého na tom člověku nenacházíme. Co když k němu mluvil duch nebo anděl?“10 Hádka byla stále prudší a velitel se bál, že Pavla rozsápou. Proto povolal vojenský oddíl, aby Pavla vyrval z jejich středu a zavedl ho do pevnosti. 11 Následující noc stanul před Pavlem Pán a řekl: „Neztrácej odvahu! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.“
— Pavel odeslán do Cesareje
12 Když nastal den, židé se spolčili a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí.13 Bylo jich více než čtyřicet, kdo se takto spikli.14 Ti šli k velekněžím a starším a řekli: „Zapřisáhli jsme se, že nic nevezmeme do úst, dokud Pavla nezabijeme.15 Vy teď spolu s radou požádejte velitele, aby dal Pavla přivést před vás, pod záminkou, že chcete důkladněji vyšetřit jeho případ. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než přijde na místo.“ 16 O těch úkladech se doslechl syn Pavlovy sestry. Šel do pevnosti a oznámil to Pavlovi.17 Pavel zavolal jednoho z důstojníků a řekl mu: „Zaveď tohoto mladíka k veliteli, má pro něho zprávu.“18 Ten ho vzal s sebou, dovedl k veliteli a řekl mu: „Zavolal mě vězeň Pavel a požádal mě, abych tohoto mladíka dovedl k tobě, protože ti chce něco sdělit.“19 Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a zeptal se: „Co mi chceš oznámit?“20 On mu řekl: „Židé se domluvili, že tě požádají, abys dal zítra Pavla dovést před radu, která bude předstírat, že chce jeho případ důkladněji vyšetřit.21 Ale ty jim nevěř, neboť na něho číhá více než čtyřicet mužů, kteří se zavázali přísahou, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvé rozhodnutí.“ 22 Velitel mladíka propustil a přikázal mu: „Nikomu nevyzraď, žes mi to oznámil.“23 Pak zavolal dva ze svých důstojníků a dal jim rozkaz: „Připravte na devátou hodinu večer dvě stě pěšáků pro cestu do Cesareje, dále sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.24 Ať přichystají mezky a Pavla bezpečně dopraví k místodržiteli Félixovi.“25 Současně napsal dopis tohoto znění:26 „Klaudios Lysias zdraví vznešeného místodržitele Félixe.27 Muže, kterého ti posílám, se zmocnili Židé a chtěli ho zabít. Když jsem se dověděl, že je to římský občan, zasáhl jsem s vojenským oddílem a vysvobodil ho.28 Chtěl jsem přesně zjistit, z čeho jej obviňují, a proto jsem ho dal přivést před jejich radu.29 Shledal jsem, že se žaloba týká sporných otázek jejich zákona, ale že nejde o žádný zločin, který by zasluhoval smrt nebo vězení.30 Protože jsem se dověděl, že proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho ihned k tobě a také žalobcům jsem nařídil, aby ho žalovali před tvým soudem.“ 31 Vojáci tedy podle rozkazu vzali Pavla a během noci ho dopravili do Antipatridy.32 Na druhý den nechali jezdce pokračovat v cestě s Pavlem a sami se vrátili do pevnosti.33 Jezdci dojeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a předali mu i Pavla.34 Místodržitel přečetl dopis a zeptal se Pavla, z které provincie pochází. Když se dověděl, že z Kilikie,35 řekl: „Vyslechnu tě, jakmile se dostaví tvoji žalobci.“ A dal rozkaz, aby byl hlídán v Herodově paláci.
Skutky apoštolů 23
English Standard Version
od Crossway1And looking intently at the council, Paul said, “Brothers, I have lived my life before God in all good conscience up to this day.” (Jb 27,5; Sk 24,16; 1K 4,4; 2K 1,12; 2K 4,2; 2K 5,11; 2Tm 1,3; Žd 13,18)2And the high priest Ananias commanded those who stood by him to strike him on the mouth. (1Kr 22,24; Pl 3,30; Mi 5,1; Sk 24,1; 2K 11,20)3Then Paul said to him, “God is going to strike you, you whitewashed wall! Are you sitting to judge me according to the law, and yet contrary to the law you order me to be struck?” (Dt 25,1; Iz 30,13; Ez 13,10; Mt 23,27; J 7,51)4Those who stood by said, “Would you revile God’s high priest?” (1S 2,28; Ž 106,16)5And Paul said, “I did not know, brothers, that he was the high priest, for it is written, ‘You shall not speak evil of a ruler of your people.’” (Ex 22,28; Sk 24,1)6Now when Paul perceived that one part were Sadducees and the other Pharisees, he cried out in the council, “Brothers, I am a Pharisee, a son of Pharisees. It is with respect to the hope and the resurrection of the dead that I am on trial.” (Mt 22,23; Sk 2,26; Sk 24,15; Sk 24,21; Sk 26,5; Sk 26,6; Sk 28,20; Fp 3,5; Ko 1,5)7And when he had said this, a dissension arose between the Pharisees and the Sadducees, and the assembly was divided.8For the Sadducees say that there is no resurrection, nor angel, nor spirit, but the Pharisees acknowledge them all. (L 20,27; 1K 15,12)9Then a great clamor arose, and some of the scribes of the Pharisees’ party stood up and contended sharply, “We find nothing wrong in this man. What if a spirit or an angel spoke to him?” (Mk 2,16; L 5,30; J 12,29; Sk 4,5; Sk 22,7; Sk 22,17; Sk 23,29)10And when the dissension became violent, the tribune, afraid that Paul would be torn to pieces by them, commanded the soldiers to go down and take him away from among them by force and bring him into the barracks. (Sk 21,34; Sk 22,24; Sk 23,16; Sk 23,32)11The following night the Lord stood by him and said, “Take courage, for as you have testified to the facts about me in Jerusalem, so you must testify also in Rome.” (1S 3,10; Sk 18,9; Sk 19,21; Sk 22,15; Sk 27,23; 2Tm 4,17)
A Plot to Kill Paul
12When it was day, the Jews made a plot and bound themselves by an oath neither to eat nor drink till they had killed Paul. (Sk 23,14; Sk 23,21; Sk 23,30)13There were more than forty who made this conspiracy.14They went to the chief priests and elders and said, “We have strictly bound ourselves by an oath to taste no food till we have killed Paul.15Now therefore you, along with the council, give notice to the tribune to bring him down to you, as though you were going to determine his case more exactly. And we are ready to kill him before he comes near.”16Now the son of Paul’s sister heard of their ambush, so he went and entered the barracks and told Paul. (Sk 23,10; Sk 23,32)17Paul called one of the centurions and said, “Take this young man to the tribune, for he has something to tell him.”18So he took him and brought him to the tribune and said, “Paul the prisoner called me and asked me to bring this young man to you, as he has something to say to you.” (Ef 3,1)19The tribune took him by the hand, and going aside asked him privately, “What is it that you have to tell me?”20And he said, “The Jews have agreed to ask you to bring Paul down to the council tomorrow, as though they were going to inquire somewhat more closely about him. (Sk 23,14)21But do not be persuaded by them, for more than forty of their men are lying in ambush for him, who have bound themselves by an oath neither to eat nor drink till they have killed him. And now they are ready, waiting for your consent.” (Sk 23,12; Sk 23,14)22So the tribune dismissed the young man, charging him, “Tell no one that you have informed me of these things.”
Paul Sent to Felix the Governor
23Then he called two of the centurions and said, “Get ready two hundred soldiers, with seventy horsemen and two hundred spearmen to go as far as Caesarea at the third hour of the night.[1]24Also provide mounts for Paul to ride and bring him safely to Felix the governor.” (L 20,20; Sk 23,26; Sk 23,33; Sk 24,1; Sk 24,2; Sk 24,10; Sk 25,14; Sk 26,30)25And he wrote a letter to this effect:26“Claudius Lysias, to his Excellency the governor Felix, greetings. (Sk 15,23; Sk 24,1)27This man was seized by the Jews and was about to be killed by them when I came upon them with the soldiers and rescued him, having learned that he was a Roman citizen. (Sk 21,27; Sk 21,32; Sk 22,25)28And desiring to know the charge for which they were accusing him, I brought him down to their council. (Sk 22,30)29I found that he was being accused about questions of their law, but charged with nothing deserving death or imprisonment. (Sk 18,15; Sk 23,9; Sk 25,19; Sk 25,25; Sk 26,31; Sk 28,18)30And when it was disclosed to me that there would be a plot against the man, I sent him to you at once, ordering his accusers also to state before you what they have against him.” (Sk 9,24; Sk 23,12; Sk 23,20; Sk 23,35; Sk 24,19; Sk 25,16)31So the soldiers, according to their instructions, took Paul and brought him by night to Antipatris.32And on the next day they returned to the barracks, letting the horsemen go on with him. (Sk 23,10; Sk 23,16)33When they had come to Caesarea and delivered the letter to the governor, they presented Paul also before him.34On reading the letter, he asked what province he was from. And when he learned that he was from Cilicia, (Sk 21,39; Sk 25,1)35he said, “I will give you a hearing when your accusers arrive.” And he commanded him to be guarded in Herod’s praetorium. (Mt 27,27; Sk 23,30)