od Česká biblická společnost1 „Bratří a otcové, vyslechněte, co vám chci nyní říci na svou obhajobu.“2 Když uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, úplně se uklidnili a Pavel pokračoval:3 „Já jsem Žid a narodil jsem se v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. V Gamalielově škole jsem byl přesně vyučen zákonu našich otců. Byl jsem právě tak plný horlivosti pro Boha, jako jste dnes vy všichni,4 a víru v Ježíše Krista jsem pronásledoval až na smrt, muže i ženy jsem dával spoutat a uvěznit,5 jak mi může dosvědčit velekněz a celý sbor starších. Od nich jsem dostal doporučující dopisy pro židovské souvěrce v Damašku a vydal jsem se tam, abych tamější stoupence nové víry přivedl v poutech do Jeruzaléma a dal je potrestat. 6 Když jsem ještě byl na cestě a blížil se k Damašku, kolem poledne mě najednou obklopilo jasné světlo z nebe.7 Padl jsem na zem a uslyšel jsem hlas, který mi pravil: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘8 Já jsem odpověděl: ‚Kdo jsi, Pane?‘ A on mi řekl: ‚Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.‘9 Moji průvodci viděli sice světlo, ale neslyšeli hlas toho, kdo ke mně mluvil.10 Řekl jsem: ‚Co mám dělat, Pane?‘ A Pán mi řekl: ‚Vstaň a pokračuj v cestě do Damašku; tam ti bude řečeno všechno, co ti Bůh ukládá.‘11 Protože jsem byl oslepen jasem toho světla, museli mě moji druhové vzít za ruku a tak mě dovedli do Damašku. 12 Jeden muž, zbožný podle Božího zákona, jménem Ananiáš, který měl dobrou pověst u všech místních židů,13 přišel za mnou, přistoupil ke mně a řekl: ‚Bratře Saule, otevři oči!‘ A já jsem v tu chvíli nabyl zraku.14 On mi řekl: ‚Bůh našich otců si tě vyvolil, abys poznal jeho vůli, spatřil jeho Spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst.15 Budeš jeho svědkem před všemi lidmi a budeš mluvit o tom, co jsi viděl a slyšel.16 Nuže, neváhej! Vstaň, vzývej jeho jméno a dej se pokřtít, abys byl obmyt ze svých hříchů.‘ 17 Když jsem se potom vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámě, upadl jsem do vytržení mysli.18 Spatřil jsem Pána, jak mi říká: ‚Pospěš si a rychle odejdi z Jeruzaléma, protože nepřijmou tvé svědectví o mně.‘19 Já jsem odpověděl: ‚Pane, oni vědí, že jsem dával uvěznit a bičovat v synagógách ty, kdo v tebe věří.20 Když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, byl jsem při tom, schvaloval jsem to a hlídal jsem šaty těch, kdo ho kamenovali.‘21 Ale Pán mi řekl: ‚Jdi, neboť já tě chci poslat daleko k pohanům!‘“ 22 Poslouchali ho až do chvíle, kdy řekl tato slova; ale pak začali křičet: „Sprovoď ho ze světa! Nesmí zůstat na živu!“
— Pavel před veleradou
23 Protože křičeli, strhávali ze sebe šaty a házeli do vzduchu prach,24 rozkázal velitel vojákům, aby Pavla zavedli do pevnosti; dal jim pokyn, aby při výslechu použili bičování, neboť chtěl zjistit, proč proti němu tolik běsní.25 Když ho přivázali, řekl Pavel důstojníkovi, který měl službu: „Smíte bičovat římského občana, a to bez soudu?“26 Když to důstojník uslyšel, šel k veliteli a hlásil mu to. Řekl mu: „Co chceš dělat? Ten člověk je římský občan!“27 Velitel přišel k Pavlovi a ptal se ho: „Řekni mi, jsi římský občan?“ On odpověděl: „Ano.“28 Velitel mu na to řekl: „Já jsem získal toto občanství za veliké peníze.“ Ale Pavel prohlásil: „Já jsem se jako římský občan už narodil.“29 Ihned od něho odstoupili ti, co ho měli vyslýchat. A velitel dostal strach, když se dověděl, že Pavel je římský občan, a on ho dal spoutat. 30 Na druhý den, aby bezpečně zjistil, z čeho židé Pavla obviňují, dal ho vyvést z vězení a nařídil, aby se shromáždili velekněží a celá rada.
Skutky apoštolů 22
English Standard Version
od Crossway1“Brothers and fathers, hear the defense that I now make before you.” (Sk 7,2)2And when they heard that he was addressing them in the Hebrew language,[1] they became even more quiet. And he said: (Sk 21,40)3“I am a Jew, born in Tarsus in Cilicia, but brought up in this city, educated at the feet of Gamaliel[2] according to the strict manner of the law of our fathers, being zealous for God as all of you are this day. (Dt 33,3; 2Kr 4,38; L 10,39; J 16,2; Sk 5,34; Sk 9,11; Sk 21,20; Sk 21,39; Sk 26,5; Ř 10,2; Ř 11,1; 2K 11,22; Fp 3,5; Fp 3,6)4I persecuted this Way to the death, binding and delivering to prison both men and women, (Sk 5,20; Sk 8,1; Sk 8,3; Sk 9,2; Sk 22,19; Sk 22,20; Sk 26,10)5as the high priest and the whole council of elders can bear me witness. From them I received letters to the brothers, and I journeyed toward Damascus to take those also who were there and bring them in bonds to Jerusalem to be punished. (L 22,66; Sk 9,1; Sk 28,21; 1Tm 4,14)6“As I was on my way and drew near to Damascus, about noon a great light from heaven suddenly shone around me. (Sk 9,3; Sk 26,12)7And I fell to the ground and heard a voice saying to me, ‘Saul, Saul, why are you persecuting me?’8And I answered, ‘Who are you, Lord?’ And he said to me, ‘I am Jesus of Nazareth, whom you are persecuting.’ (Sk 26,9)9Now those who were with me saw the light but did not understand[3] the voice of the one who was speaking to me. (Da 10,7; Sk 9,7)10And I said, ‘What shall I do, Lord?’ And the Lord said to me, ‘Rise, and go into Damascus, and there you will be told all that is appointed for you to do.’ (Sk 16,30)11And since I could not see because of the brightness of that light, I was led by the hand by those who were with me, and came into Damascus.12“And one Ananias, a devout man according to the law, well spoken of by all the Jews who lived there, (Sk 9,10; Sk 10,22; Sk 24,14)13came to me, and standing by me said to me, ‘Brother Saul, receive your sight.’ And at that very hour I received my sight and saw him. (Sk 9,17; Sk 9,18)14And he said, ‘The God of our fathers appointed you to know his will, to see the Righteous One and to hear a voice from his mouth; (Sk 3,13; Sk 3,14; Sk 9,15; Sk 9,17; Sk 22,15; Sk 22,18; Sk 26,16; 1K 9,1; 1K 15,8; Ga 1,12)15for you will be a witness for him to everyone of what you have seen and heard. (Sk 4,20; Sk 22,14; Sk 23,11)16And now why do you wait? Rise and be baptized and wash away your sins, calling on his name.’ (Ž 51,2; Sk 2,38; Sk 9,14; Sk 9,18; 1K 6,11; Žd 10,22)17“When I had returned to Jerusalem and was praying in the temple, I fell into a trance (L 18,10; Sk 3,1; Sk 9,26; Sk 10,10; Sk 11,5; Sk 26,20; 2K 12,1)18and saw him saying to me, ‘Make haste and get out of Jerusalem quickly, because they will not accept your testimony about me.’ (Sk 9,29)19And I said, ‘Lord, they themselves know that in one synagogue after another I imprisoned and beat those who believed in you. (Mt 10,17; Sk 22,4; Sk 26,11)20And when the blood of Stephen your witness was being shed, I myself was standing by and approving and watching over the garments of those who killed him.’ (Sk 7,58; Sk 8,1; Sk 26,10; Ř 1,32; Zj 2,13)21And he said to me, ‘Go, for I will send you far away to the Gentiles.’” (Sk 2,39; Sk 9,15)
Paul and the Roman Tribune
22Up to this word they listened to him. Then they raised their voices and said, “Away with such a fellow from the earth! For he should not be allowed to live.” (Sk 21,36; Sk 25,24)23And as they were shouting and throwing off their cloaks and flinging dust into the air,24the tribune ordered him to be brought into the barracks, saying that he should be examined by flogging, to find out why they were shouting against him like this. (Sk 21,34; Sk 22,29; Sk 23,10)25But when they had stretched him out for the whips,[4] Paul said to the centurion who was standing by, “Is it lawful for you to flog a man who is a Roman citizen and uncondemned?” (Sk 16,37)26When the centurion heard this, he went to the tribune and said to him, “What are you about to do? For this man is a Roman citizen.”27So the tribune came and said to him, “Tell me, are you a Roman citizen?” And he said, “Yes.”28The tribune answered, “I bought this citizenship for a large sum.” Paul said, “But I am a citizen by birth.”29So those who were about to examine him withdrew from him immediately, and the tribune also was afraid, for he realized that Paul was a Roman citizen and that he had bound him. (Sk 16,38; Sk 21,33; Sk 22,24; Sk 23,27)
Paul Before the Council
30But on the next day, desiring to know the real reason why he was being accused by the Jews, he unbound him and commanded the chief priests and all the council to meet, and he brought Paul down and set him before them. (Sk 22,24; Sk 23,28)