1 Dali se cestou, která vede přes města Amfipolis a Apollonii a přišli do Tesaloniky, kde měli Židé synagógu.2 Pavel jako obvykle přišel do jejich shromáždění a po tři soboty k nim mluvil,3 vykládal Písmo a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých. „A ten Mesiáš,“ řekl Pavel, „je Ježíš, kterého já vám zvěstuji.“4 Někteří z nich se tím dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, také velmi mnoho Řeků, kteří už ctili jediného Boha, a nemálo žen z významných rodin.5 To však naplnilo Židy hněvem a závistí. S pomocí několika ničemných lidí z ulice vyvolali srocení davu a tak pobouřili celé město. Pak napadli Jásonův dům a chtěli Pavla a Silase postavit před shromáždění.6 Když je nenalezli, vlekli Jásona a několik bratří k představeným města a křičeli: „Ti, kteří pobouřili celý svět, přišli i k nám, a Jáson je přijal do svého domu!7 Ti všichni porušují císařova nařízení, protože tvrdí, že pravým králem je Ježíš.“8 Tato slova poděsila všechen lid i představené města,9 ale když Jáson a ostatní zaplatili záruku, byli propuštěni. 10 A hned té noci vypravili bratří Pavla a Silase do Beroje. Když tam přišli, odebrali se do židovské synagógy.11 Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel.12 A tak mnozí z nich uvěřili a s nimi nemálo Řeků, vznešených žen i mužů. 13 Jakmile se však Židé v Tesalonice dověděli, že Pavel káže slovo Boží i v Beroji, vypravili se tam a začali podněcovat a pobuřovat lidi.14 Tu bratří hned vypravili Pavla z Beroje směrem k moři, ale Silas a Timoteus ve městě zůstali.15 Ti, kteří Pavla doprovázeli, šli s ním až do Athén a odtud se vrátili s jeho vzkazem, aby k němu Silas a Timoteus co nejdříve přišli.
— V Athénách
16 Zatím na ně Pavel v Athénách čekal; když shledal, kolik modlářství je v tom městě, velmi ho to znepokojovalo.17 Proto mluvil v synagóze se židy a s pohany, kteří uvěřili v jediného Boha; a každý den hovořil i na náměstí s lidmi, kteří tam právě byli.18 Rozmlouvali s ním i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. Jedni se ptali: „Co nám to chce ten nedovzdělanec vykládat?“ Druzí říkali: „Zdá se, že nás chce získat pro cizí božstva.“ Tak soudili, protože Pavel kázal o Ježíšovi a o zmrtvýchvstání.19 Pak ho vzali s sebou, dovedli na Areopag a tam mu položili otázku: „Rádi bychom se dověděli, jaké je to tvé nové učení, které šíříš.20 Vždyť to, co nám vykládáš, zní velice podivně. Chceme se tedy dovědět, co to je.“21 Všichni Athéňané i cizinci, kteří tam pobývají, ničemu totiž nevěnují tolik času jako tomu, že vykládají a poslouchají něco nového. 22 Pavel se tedy postavil doprostřed shromáždění na Areopagu a promluvil: „Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví.23 Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: ‚Neznámému bohu‘. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji:24 Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli,25 ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní.26 On stvořil z jednoho člověka všechno lidstvo, aby přebývalo na povrchu země, určil pevná roční údobí i hranice lidských sídel.27 Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko.28 ‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme,‘ jak to říkají i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme jeho děti.‘29 Jsme-li tedy Božími dětmi, nemůžeme si myslet, že božstvo se podobá něčemu, co bylo vyrobeno ze zlata, stříbra nebo z kamene lidskou zručností a důmyslem.30 Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu.31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“32 Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“33 A tak Pavel od nich odešel.34 Někteří se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi byl i Dionysios z Areopagu, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.
1Now when they had passed through Amphipolis and Apollonia, they came to Thessalonica, where there was a synagogue of the Jews. (Sk 20,4; Fp 4,16; 1Te 1,1)2And Paul went in, as was his custom, and on three Sabbath days he reasoned with them from the Scriptures, (Sk 8,35; Sk 13,5)3explaining and proving that it was necessary for the Christ to suffer and to rise from the dead, and saying, “This Jesus, whom I proclaim to you, is the Christ.” (L 24,26; L 24,32; J 20,9; Sk 3,18)4And some of them were persuaded and joined Paul and Silas, as did a great many of the devout Greeks and not a few of the leading women. (J 7,35; Sk 14,4; Sk 17,12; 1Te 2,1)5But the Jews[1] were jealous, and taking some wicked men of the rabble, they formed a mob, set the city in an uproar, and attacked the house of Jason, seeking to bring them out to the crowd. (Sd 9,4; Sd 11,3; 2Pa 13,7; Sk 5,17; Sk 13,50; 1Te 2,14)6And when they could not find them, they dragged Jason and some of the brothers before the city authorities, shouting, “These men who have turned the world upside down have come here also, (Sk 16,19)7and Jason has received them, and they are all acting against the decrees of Caesar, saying that there is another king, Jesus.” (L 2,1; L 23,2; Sk 16,4)8And the people and the city authorities were disturbed when they heard these things.9And when they had taken money as security from Jason and the rest, they let them go.
Paul and Silas in Berea
10The brothers[2] immediately sent Paul and Silas away by night to Berea, and when they arrived they went into the Jewish synagogue. (J 21,23; Sk 17,2; Sk 17,14)11Now these Jews were more noble than those in Thessalonica; they received the word with all eagerness, examining the Scriptures daily to see if these things were so. (Iz 34,16; J 5,39)12Many of them therefore believed, with not a few Greek women of high standing as well as men. (Sk 13,50; Sk 17,4)13But when the Jews from Thessalonica learned that the word of God was proclaimed by Paul at Berea also, they came there too, agitating and stirring up the crowds. (Sk 17,8)14Then the brothers immediately sent Paul off on his way to the sea, but Silas and Timothy remained there. (Mt 10,23; Sk 16,1; Sk 17,10)15Those who conducted Paul brought him as far as Athens, and after receiving a command for Silas and Timothy to come to him as soon as possible, they departed. (Sk 15,3; Sk 18,1; Sk 18,5; 1Te 3,1)
Paul in Athens
16Now while Paul was waiting for them at Athens, his spirit was provoked within him as he saw that the city was full of idols. (Iz 2,8; 2P 2,8)17So he reasoned in the synagogue with the Jews and the devout persons, and in the marketplace every day with those who happened to be there. (Sk 13,5)18Some of the Epicurean and Stoic philosophers also conversed with him. And some said, “What does this babbler wish to say?” Others said, “He seems to be a preacher of foreign divinities”—because he was preaching Jesus and the resurrection. (Sk 4,2; Sk 5,42; Sk 17,31; 1K 4,10; 1K 15,12)19And they took him and brought him to the Areopagus, saying, “May we know what this new teaching is that you are presenting? (Mk 1,27; J 7,16; Sk 17,22; Sk 17,34; Žd 13,9)20For you bring some strange things to our ears. We wish to know therefore what these things mean.” (Oz 8,12; 1P 4,4; 1P 4,12)21Now all the Athenians and the foreigners who lived there would spend their time in nothing except telling or hearing something new.
Paul Addresses the Areopagus
22So Paul, standing in the midst of the Areopagus, said: “Men of Athens, I perceive that in every way you are very religious.23For as I passed along and observed the objects of your worship, I found also an altar with this inscription: ‘To the unknown god.’ What therefore you worship as unknown, this I proclaim to you. (J 4,22; Sk 17,30; 1K 15,34)24The God who made the world and everything in it, being Lord of heaven and earth, does not live in temples made by man,[3] (Dt 10,14; Ž 115,16; Iz 42,5; Mt 11,25; Sk 7,48; Sk 14,15)25nor is he served by human hands, as though he needed anything, since he himself gives to all mankind life and breath and everything. (Gn 2,7; Gn 7,22; 1Pa 29,14; 1Pa 29,16; Jb 22,2; Jb 27,3; Jb 33,4; Ž 50,8; Kaz 12,7; Za 12,1; Sk 17,28; 1Tm 6,17; Jk 1,5; Jk 1,17)26And he made from one man every nation of mankind to live on all the face of the earth, having determined allotted periods and the boundaries of their dwelling place, (Gn 3,20; Gn 11,8; Dt 32,8; Jb 12,23; Jb 14,5; Ž 74,17; Mal 2,10; L 21,35)27that they should seek God, and perhaps feel their way toward him and find him. Yet he is actually not far from each one of us, (Dt 4,7; Jb 23,3; Jb 23,8; Ž 145,18; Jr 23,23; Sk 14,17; Sk 15,17)28for “‘In him we live and move and have our being’;[4] as even some of your own poets have said, “‘For we are indeed his offspring.’[5] (Jb 12,10; Da 5,23; Tt 1,12; Žd 2,11)29Being then God’s offspring, we ought not to think that the divine being is like gold or silver or stone, an image formed by the art and imagination of man. (Iz 40,18; Iz 40,25; Iz 46,5; L 3,38; Ř 1,23; Žd 12,9)30The times of ignorance God overlooked, but now he commands all people everywhere to repent, (Mk 1,15; Mk 6,12; Sk 14,16; Sk 17,23; Ř 3,25; Ef 4,18; Tt 2,11; 1P 1,14; 1P 4,3)31because he has fixed a day on which he will judge the world in righteousness by a man whom he has appointed; and of this he has given assurance to all by raising him from the dead.” (Ž 9,8; Ž 96,13; Ž 98,9; Iz 2,12; Mt 12,36; J 16,10; Sk 2,24; Sk 10,42; Ř 1,4; Ř 2,16; Ř 3,6; 1K 3,13; 2Tm 4,8; 1P 2,23; 2P 2,9; 1J 4,17)32Now when they heard of the resurrection of the dead, some mocked. But others said, “We will hear you again about this.” (Sk 2,13; Sk 17,18; Sk 24,25; Sk 26,8; Žd 6,2)33So Paul went out from their midst.34But some men joined him and believed, among whom also were Dionysius the Areopagite and a woman named Damaris and others with them. (Sk 17,19; Sk 17,22)