Přísloví 17 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

1 Lepší suchá skýva a k tomu klid než dům plný obětních hodů a spory. 2 Prozíravý otrok panuje nad synem, který dělá ostudu, a mezi bratry mu připadne dědictví. 3 Na stříbro kelímek, na zlato pec; srdce však Hospodin prozkoumává. 4 Zlé je věnovat pozornost ničemným rtům, klamné dopřávat sluchu zkázonosnému jazyku. 5 Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane. 6 Korunou starců jsou vnuci, ozdobou synů otcové. 7 Nesluší bloudovi mnoho řečí, tím méně urozenému řeči lživé. 8 Jako vzácný kámen je úplatek v očích dárce, kamkoli se obrátí, má úspěch. 9 Kdo stojí o lásku, přikrývá přestoupení, ale kdo je přetřásá, rozlučuje důvěrné přátele. 10 Pohrůžka zapůsobí na rozumného víc než na hlupáka sto ran. 11 Jen o vzpouru usiluje zlý, ale bude proti němu vyslán nelítostný posel. 12 Raději potkat medvědici zbavenou mláďat než hlupáka s jeho pošetilostí. 13 Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu. 14 Protrhne vodní hráz, kdo začne svár, přestaň dřív, než propukne spor. 15 Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností. 16 K čemu peníze v rukou hlupáka? Chce koupit moudrost? Vždyť nemá rozum! 17 V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení. 18 Člověk bez rozumu dává ruku a svému druhovi se zaručuje. 19 Má rád přestoupení, kdo má rád hádky, kdo si zvyšuje vchod, říká si o zkázu. 20 Kdo má falešné srdce, nenajde dobro, kdo má proradný jazyk, upadne do zla. 21 Kdo zplodil hlupáka, sobě k žalu ho zplodil, otec blouda nemůže mít radost. 22 Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti. 23 Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva. 24 Na tváři rozumného se zračí moudrost, ale oči hlupáka těkají po končinách země. 25 Hloupý syn působí svému otci hoře a své rodičce hořkost. 26 Pokutovat spravedlivého není dobré, natož urozené bít pro přímost. 27 Kdo se krotí v řeči, má správné poznání, kdo je klidného ducha, je rozumný člověk. 28 I pošetilec, když mlčí, může být pokládán za moudrého, nechá-li rty zavřené, za rozumného.

English Standard Version

od Crossway

1 Better is a dry morsel with quiet than a house full of feasting^[1] with strife. (Př 15,17) 2 A servant who deals wisely will rule over a son who acts shamefully and will share the inheritance as one of the brothers. (2S 16,4; Př 10,5; Př 17,21; Př 17,25; Př 19,26)

2S 16,4Př 10,5Př 17,21Př 17,25Př 19,26

3 The crucible is for silver, and the furnace is for gold, and the Lord tests hearts. (1Pa 29,17; Ž 26,2; Př 27,21; Jr 17,10; Mal 3,3)

1Pa 29,17Ž 26,2Př 27,21Jr 17,10Mal 3,3

4 An evildoer listens to wicked lips, and a liar gives ear to a mischievous tongue. 5 Whoever mocks the poor insults his Maker; he who is glad at calamity will not go unpunished. (Jb 31,29; Př 14,31; Př 16,5; Př 24,17; Abd 1,12; Mt 25,40; Mt 25,45)

Jb 31,29Př 14,31Př 16,5Př 24,17Abd 1,12Mt 25,40Mt 25,45

6 Grandchildren are the crown of the aged, and the glory of children is their fathers. (Ž 127,3; Ž 128,6; Př 16,31) 7 Fine speech is not becoming to a fool; still less is false speech to a prince. (Př 6,17; Př 19,10; Př 26,1) 8 A bribe is like a magic^[2] stone in the eyes of the one who gives it; wherever he turns he prospers. (Ex 23,8; Př 17,23; Př 18,16; Př 19,6; Př 21,14; Iz 1,23; Am 5,12)

Ex 23,8Př 17,23Př 18,16Př 19,6Př 21,14Iz 1,23Am 5,12

9 Whoever covers an offense seeks love, but he who repeats a matter separates close friends. (Př 10,12; Př 16,28) 10 A rebuke goes deeper into a man of understanding than a hundred blows into a fool. 11 An evil man seeks only rebellion, and a cruel messenger will be sent against him. (1Kr 2,29) 12 Let a man meet a she-bear robbed of her cubs rather than a fool in his folly. (2S 17,8; Př 27,3; Oz 13,8) 13 If anyone returns evil for good, evil will not depart from his house. (2S 12,10; Ž 35,12; Ž 109,4; Př 20,22; Mt 5,39)

2S 12,10Ž 35,12Ž 109,4Př 20,22Mt 5,39

14 The beginning of strife is like letting out water, so quit before the quarrel breaks out. (Př 20,3; Př 25,8) 15 He who justifies the wicked and he who condemns the righteous are both alike an abomination to the Lord. (Ex 23,7; Jb 34,17; Ž 94,21; Př 17,26; Př 18,5; Př 24,24; Iz 5,23)

Ex 23,7Jb 34,17Ž 94,21Př 17,26Př 18,5Př 24,24Iz 5,23

16 Why should a fool have money in his hand to buy wisdom when he has no sense? (Př 23,23) 17 A friend loves at all times, and a brother is born for adversity. (Rt 1,16; Jb 6,14; Př 18,24; Př 27,10)

Rt 1,16Jb 6,14Př 18,24Př 27,10

18 One who lacks sense gives a pledge and puts up security in the presence of his neighbor. 19 Whoever loves transgression loves strife; he who makes his door high seeks destruction. (Př 11,2; Př 29,23) 20 A man of crooked heart does not discover good, and one with a dishonest tongue falls into calamity. (Př 11,20) 21 He who sires a fool gets himself sorrow, and the father of a fool has no joy. (Př 10,1; Př 19,13) 22 A joyful heart is good medicine, but a crushed spirit dries up the bones. (Ž 22,15; Př 12,25; Př 15,13) 23 The wicked accepts a bribe in secret^[3] to pervert the ways of justice. (Př 17,8; Mi 3,11; Mi 7,3) 24 The discerning sets his face toward wisdom, but the eyes of a fool are on the ends of the earth. (Dt 30,11; Př 14,6; Př 15,14; Kaz 2,14)

Dt 30,11Př 14,6Př 15,14Kaz 2,14

25 A foolish son is a grief to his father and bitterness to her who bore him. (Př 10,1; Př 17,21; Př 23,25) 26 To impose a fine on a righteous man is not good, nor to strike the noble for their uprightness. (Př 17,15) 27 Whoever restrains his words has knowledge, and he who has a cool spirit is a man of understanding. (Př 10,19; Jk 1,19) 28 Even a fool who keeps silent is considered wise; when he closes his lips, he is deemed intelligent. (Jb 13,5)