Přísloví Šalomounova - (První sbírka) - Vstupní slovo
1 Přísloví Šalomouna, syna Davidova, krále Izraele, 2 jak poznat moudrost a kázeň, jak pochopit výroky rozumnosti, 3 jak si prozíravě osvojit kázeň, spravedlnost, právo a přímost, 4 aby prostoduší byli obdařeni chytrostí, mladík poznáním a důvtipem. 5 Bude-li naslouchat moudrý, přibude mu znalostí, a rozumný získá schopnost 6 porozumět přísloví a jinotaji, slovům mudrců i jejich hádankám. 7 Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci.
VÝSTRAHA PŘED SVÉVOLNÍKY
8 Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným poučováním neopovrhuj. 9 Budou ti půvabným věncem na hlavě a náhrdelníkem na tvém hrdle. 10 Můj synu, kdyby tě lákali hříšníci, nepřivoluj! 11 Kdyby tě přemlouvali: „Pojď s námi, vražedné úklady nastrojíme, počíháme si na nevinného bez důvodu, 12 pohltíme je, jako podsvětí pohlcuje živé, bezúhonní budou jako ti, kdo sestupují do jámy, 13 přijdeme si na rozličný drahocenný majetek a domy kořistí si naplníme, 14 spoj svůj úděl s námi, budeme mít všichni jeden měšec“ – 15 můj synu, nechoď s nimi jejich cestou, zdržuj svou nohu od jejich stezky, 16 neboť jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat krev. 17 Je zbytečné sypat pod síť, když to každý okřídlenec vidí. 18 Oni však strojí ty vražedné úklady proti sobě, číhají na vlastní duši. 19 Takové jsou stezky všech, kdo za ziskem se honí; ten stojí své pány život.
CHVÁLA MOUDROSTI - — Volání moudrosti
20 Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas. 21 Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran: 22 „Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět? 23 Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova: 24 Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal, 25 každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání, 26 i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach, 27 až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň. 28 Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou, 29 protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili, 30 nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili. 31 Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány. 32 Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost. 33 Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“
1The proverbs of Solomon, son of David, king of Israel: (1Kr 4,32; Př 10,1; Př 25,1; Kaz 12,9)2To know wisdom and instruction, to understand words of insight,3to receive instruction in wise dealing, in righteousness, justice, and equity; (Př 2,9)4to give prudence to the simple, knowledge and discretion to the youth— (Př 2,11; Př 3,21; Př 8,5; Př 14,15; Př 14,18)5Let the wise hear and increase in learning, and the one who understands obtain guidance, (Př 9,9)6to understand a proverb and a saying, the words of the wise and their riddles. (Sd 14,12; Ž 78,2; Př 22,17)7The fear of the Lord is the beginning of knowledge; fools despise wisdom and instruction. (Jb 28,28; Př 9,10; Př 15,33)
The Enticement of Sinners
8Hear, my son, your father’s instruction, and forsake not your mother’s teaching, (Ž 34,11; Př 6,20; Ef 6,1)9for they are a graceful garland for your head and pendants for your neck. (Gn 41,42; Př 3,22; Př 4,9; Da 5,29)10My son, if sinners entice you, do not consent. (Př 16,29)11If they say, “Come with us, let us lie in wait for blood; let us ambush the innocent without reason; (Ž 10,8; Ž 64,5; Př 1,18; Př 12,6; Jr 5,26)12like Sheol let us swallow them alive, and whole, like those who go down to the pit; (Nu 16,32; Ž 28,1; Ž 124,3)13we shall find all precious goods, we shall fill our houses with plunder;14throw in your lot among us; we will all have one purse”—15my son, do not walk in the way with them; hold back your foot from their paths, (Ž 1,1; Ž 119,101; Př 4,14; Př 24,1)16for their feet run to evil, and they make haste to shed blood. (Př 6,18; Iz 59,7; Ř 3,15)17For in vain is a net spread in the sight of any bird, (Jb 40,24)18but these men lie in wait for their own blood; they set an ambush for their own lives. (Př 1,11)19Such are the ways of everyone who is greedy for unjust gain; it takes away the life of its possessors. (Jb 8,13; Př 15,27; 1Tm 6,10)
The Call of Wisdom
20Wisdom cries aloud in the street, in the markets she raises her voice; (Př 8,1; Př 9,3; J 7,37)21at the head of the noisy streets she cries out; at the entrance of the city gates she speaks: (Př 8,3)22“How long, O simple ones, will you love being simple? How long will scoffers delight in their scoffing and fools hate knowledge? (Jb 21,14; Ž 1,1; Př 1,4; Př 1,29; Př 5,12)23If you turn at my reproof,[1] behold, I will pour out my spirit to you; I will make my words known to you. (Jl 2,28; Sk 2,17)24Because I have called and you refused to listen, have stretched out my hand and no one has heeded, (Iz 65,12; Iz 66,4; Jr 7,13; Za 7,11; Ř 10,21)25because you have ignored all my counsel and would have none of my reproof, (Ž 81,11; Ž 107,11; L 7,30)26I also will laugh at your calamity; I will mock when terror strikes you, (Ž 2,4; Př 10,24; Jr 48,43; Jr 49,5)27when terror strikes you like a storm and your calamity comes like a whirlwind, when distress and anguish come upon you. (Sf 1,15)28Then they will call upon me, but I will not answer; they will seek me diligently but will not find me. (1S 8,18; Jb 27,9)29Because they hated knowledge and did not choose the fear of the Lord, (Jb 21,14; Př 1,22)30would have none of my counsel and despised all my reproof, (Př 1,25)31therefore they shall eat the fruit of their way, and have their fill of their own devices. (Jb 4,8; Př 14,14; Iz 3,11; Jr 6,19)32For the simple are killed by their turning away, and the complacency of fools destroys them; (Ž 73,18; Jr 2,19)33but whoever listens to me will dwell secure and will be at ease, without dread of disaster.” (Ž 25,12; Ž 112,7)