1 A když vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pohleď Mistře, jaké to kameny a jaké stavby!“2 Ježíš mu řekl: „Obdivuješ ty velké stavby? Nezůstane z nich kámen na kameni, všechno bude rozmetáno.“
— Počátek běd
3 Když seděl na Olivové hoře naproti chrámu a byli sami, zeptali se ho Petr, Jakub, Jan a Ondřej:4 „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení, až se začne všechno schylovat ke konci!“5 Ježíš jim odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.6 Mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat: ‚Já jsem to‘ a svedou mnohé.7 Až uslyšíte válečný ryk a zvěsti o válkách, nelekejte se! Musí to být, ale to ještě nebude konec.8 Povstane národ proti národu a království proti království, v mnohých krajinách budou zemětřesení, bude hlad. To bude teprve začátek bolestí. 9 Vy sami se mějte na pozoru! Budou vás vydávat soudům, budete biti v synagógách, budete stát před vládci a králi kvůli mně, abyste před nimi vydali svědectví.10 Ale dříve musí být evangelium kázáno všem národům.11 Až vás povedou před soud, nemějte předem starost, co budete mluvit; ale co vám bude v té hodině dáno, to mluvte. Nejste to vy, kdo mluví, ale Duch svatý.12 Vydá na smrt bratr bratra a otec dítě, povstanou děti proti rodičům a připraví je o život.13 Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
— Velké soužení
14 Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost ‘ stát tam, kde být nemá – kdo čte, rozuměj – tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor;15 kdo je na střeše, ať nesestupuje a nevchází do domu, aby si odtud něco vzal;16 a kdo je na poli, ať se nevrací domů, aby si vzal plášť.17 Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!18 Modlete se, aby to nebylo v zimě.19 S těmi dny přijde takové soužení, jaké nebylo od počátku světa, který stvořil Bůh, až do dneška a nikdy nebude.20 A kdyby Pán nezkrátil ty dny, nebyl by spasen žádný člověk. Ale kvůli svým vyvoleným zkrátí ty dny.21 A tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš, hle tam,‘ nevěřte!22 Vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět znamení a zázraky, aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné.23 Vy však se mějte na pozoru! Všecko jsem vám řekl předem.
— Příchod Syna člověka
24 Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři,25 hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí.26 A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou.27 Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konce nebe.
— Poučení od fíkovníku
28 Od fíkovníku si vezměte poučení: Když už jeho větev raší a vyráží listí, víte, že léto je blízko.29 Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.30 Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se to všecko stane.31 Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
— Výzva k bdělosti
32 O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.33 Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde.34 Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl.35 Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno;36 aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde.37 Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“
1And as he came out of the temple, one of his disciples said to him, “Look, Teacher, what wonderful stones and what wonderful buildings!” (Mt 24,1; L 21,5)2And Jesus said to him, “Do you see these great buildings? There will not be left here one stone upon another that will not be thrown down.” (L 19,44)
Signs of the End of the Age
3And as he sat on the Mount of Olives opposite the temple, Peter and James and John and Andrew asked him privately, (Mt 17,1; Mt 21,1; Mk 1,16; Mk 1,29; Mk 4,34)4“Tell us, when will these things be, and what will be the sign when all these things are about to be accomplished?” (Sk 1,6)5And Jesus began to say to them, “See that no one leads you astray. (Jr 29,8; Mk 13,9; Mk 13,23; Mk 13,33; Ef 5,6; Ko 2,8; 1Te 2,3; 1J 3,7)6Many will come in my name, saying, ‘I am he!’ and they will lead many astray. (Jr 14,14; Mk 13,22; J 8,24; 1J 2,18)7And when you hear of wars and rumors of wars, do not be alarmed. This must take place, but the end is not yet. (2Te 2,2; Zj 1,1)8For nation will rise against nation, and kingdom against kingdom. There will be earthquakes in various places; there will be famines. These are but the beginning of the birth pains. (2Pa 15,6; Iz 19,2; Sk 11,28; Zj 6,4; Zj 6,8; Zj 6,12)9“But be on your guard. For they will deliver you over to councils, and you will be beaten in synagogues, and you will stand before governors and kings for my sake, to bear witness before them. (Mt 8,4; Mt 10,17; Mt 23,34; Mk 13,5; Mk 13,11; L 12,11; Sk 17,6; Sk 18,12; Sk 24,1; Sk 25,6; Sk 27,24; 2J 1,8)10And the gospel must first be proclaimed to all nations. (Mt 28,19; Mk 14,9; Ř 10,18; Ko 1,6; Ko 1,23)11And when they bring you to trial and deliver you over, do not be anxious beforehand what you are to say, but say whatever is given you in that hour, for it is not you who speak, but the Holy Spirit. (Ex 4,12; Nu 23,5; Dt 18,18; Mt 6,25; Sk 4,8; Sk 6,10; Sk 13,9; 1K 15,10; 2K 13,3; 1Te 2,13; Žd 1,1)12And brother will deliver brother over to death, and the father his child, and children will rise against parents and have them put to death. (Mt 10,35)13And you will be hated by all for my name’s sake. But the one who endures to the end will be saved. (Da 12,12; L 6,22; J 15,18; Žd 3,6; Jk 5,11; Zj 2,10)
The Abomination of Desolation
14“But when you see the abomination of desolation standing where he ought not to be (let the reader understand), then let those who are in Judea flee to the mountains. (Da 9,23; Da 9,25; Da 9,27; Da 11,31; Da 12,11; Zj 1,3)15Let the one who is on the housetop not go down, nor enter his house, to take anything out, (L 5,19; L 17,31)16and let the one who is in the field not turn back to take his cloak.17And alas for women who are pregnant and for those who are nursing infants in those days! (L 23,29)18Pray that it may not happen in winter.19For in those days there will be such tribulation as has not been from the beginning of the creation that God created until now, and never will be. (Gn 1,1; Dt 4,32; Da 12,1; Mk 10,6; Mk 13,24; Zj 7,14; Zj 16,18)20And if the Lord had not cut short the days, no human being would be saved. But for the sake of the elect, whom he chose, he shortened the days. (Iz 65,8; Mt 22,14; Mk 13,22; Mk 13,27; L 18,7; J 13,18; J 15,19; Ef 1,4)21And then if anyone says to you, ‘Look, here is the Christ!’ or ‘Look, there he is!’ do not believe it. (Mk 13,6; L 17,23)22For false christs and false prophets will arise and perform signs and wonders, to lead astray, if possible, the elect. (Dt 13,1; Mk 13,6; Mk 13,20; Mk 13,27; Sk 8,9; 2Te 2,9; 1J 2,18; Zj 13,13; Zj 16,14; Zj 19,20)23But be on guard; I have told you all things beforehand. (Mk 13,5; J 13,19; J 14,29; 2P 3,17)
28“From the fig tree learn its lesson: as soon as its branch becomes tender and puts out its leaves, you know that summer is near.29So also, when you see these things taking place, you know that he is near, at the very gates. (Jk 5,9; Zj 3,20)30Truly, I say to you, this generation will not pass away until all these things take place. (Mk 9,1)31Heaven and earth will pass away, but my words will not pass away. (Ž 102,26; Ž 119,89; Iz 40,8; Iz 51,6; Mt 5,18; Žd 12,27; 1P 1,23; 1P 1,25; 2P 3,10)