1 Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli.2 Někteří z farizeů řekli: „Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí!“3 Ježíš jim odpověděl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on i ti, kdo byli s ním?4 Jak vešel do domu Božího a vzal posvátné chleby, jedl je a dal i těm, kteří ho provázeli? A to byly chleby, které nesmí jíst nikdo, jen kněží.“5 A řekl jim: „Syn člověka je pánem nad sobotou.“
— Uzdravení v sobotu
6 V jinou sobotu vešel do synagógy a učil. Byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá.7 Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, uzdravuje-li v sobotu, aby měli proč ho obžalovat.8 On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ On se zvedl a postavil se tam.9 Ježíš jim řekl: „Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit?“10 Rozhlédl se po všech a řekl tomu člověku: „Zvedni tu ruku!“ On to učinil a jeho ruka byla zase zdravá.11 Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by měli s Ježíšem udělat.
— Vyvolení Dvanácti
12 V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu.13 Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly:14 Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,15 Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta,16 Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem.
— Zástupy kolem Ježíše
17 Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal stát; a s ním veliký zástup jeho učedníků a veliké množství lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z pobřeží týrského a sidónského;18 ti všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni nečistými duchy.19 A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny.
— Blahoslavenství a běda
20 Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: „Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. 21 Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. 22 Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymažou vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka.23 Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky. 24 Ale běda vám bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. 25 Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. 26 Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.
— O lásce k nepřátelům
27 Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.28 Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.29 Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili!30 Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.31 Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi. 32 Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují.33 Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci.34 Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.35 Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.36 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.
— O posuzování druhých
37 Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno.38 Dávejte, a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.“ 39 Řekl jim také podobenství: „Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy?40 Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel. 41 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ?42 Jak můžeš říci svému bratru: ‚Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku,‘ a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
— Výrok o stromu a ovoci
43 Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce.44 Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny.45 Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.46 Proč mne oslovujete ‚Pane, Pane‘, a nečiníte, co říkám?
— Podobenství o dvou stavitelích
47 Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je?48 Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.49 Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká.“
1On a Sabbath,[1] while he was going through the grainfields, his disciples plucked and ate some heads of grain, rubbing them in their hands. (Dt 23,25; Mt 12,1; Mk 2,23)2But some of the Pharisees said, “Why are you doing what is not lawful to do on the Sabbath?” (Ex 20,9; Mt 9,11)3And Jesus answered them, “Have you not read what David did when he was hungry, he and those who were with him: (1S 21,1; Mt 21,16)4how he entered the house of God and took and ate the bread of the Presence, which is not lawful for any but the priests to eat, and also gave it to those with him?” (Ex 25,30; Lv 24,5)5And he said to them, “The Son of Man is lord of the Sabbath.” (L 5,24)
A Man with a Withered Hand
6On another Sabbath, he entered the synagogue and was teaching, and a man was there whose right hand was withered. (Mt 12,9; Mk 3,1; Mk 6,2)7And the scribes and the Pharisees watched him, to see whether he would heal on the Sabbath, so that they might find a reason to accuse him. (L 11,54; L 14,1; L 20,20; J 8,6)8But he knew their thoughts, and he said to the man with the withered hand, “Come and stand here.” And he rose and stood there. (Mt 9,4)9And Jesus said to them, “I ask you, is it lawful on the Sabbath to do good or to do harm, to save life or to destroy it?” (L 14,3)10And after looking around at them all he said to him, “Stretch out your hand.” And he did so, and his hand was restored. (1Kr 13,4; Mk 3,34; Mk 5,32; Mk 10,21; Mk 10,23)11But they were filled with fury and discussed with one another what they might do to Jesus. (2Tm 3,9)
The Twelve Apostles
12In these days he went out to the mountain to pray, and all night he continued in prayer to God. (Mt 14,23)13And when day came, he called his disciples and chose from them twelve, whom he named apostles: (Mt 10,1; Mt 10,2; Mk 3,13; Mk 3,16; Mk 6,7; Mk 6,30; L 9,1; J 13,18; Sk 1,13)14Simon, whom he named Peter, and Andrew his brother, and James and John, and Philip, and Bartholomew, (Mt 4,18; Mt 4,21; Mt 16,18; J 1,42)15and Matthew, and Thomas, and James the son of Alphaeus, and Simon who was called the Zealot, (Mt 9,9; Sk 21,20)16and Judas the son of James, and Judas Iscariot, who became a traitor. (J 14,22)
Jesus Ministers to a Great Multitude
17And he came down with them and stood on a level place, with a great crowd of his disciples and a great multitude of people from all Judea and Jerusalem and the seacoast of Tyre and Sidon, (Mt 4,25; Mt 5,1; Mt 11,21; Mk 3,7; L 6,12)18who came to hear him and to be healed of their diseases. And those who were troubled with unclean spirits were cured. (Mt 4,24)19And all the crowd sought to touch him, for power came out from him and healed them all. (Mt 14,36; Mk 3,10; L 8,46; Sk 5,15)
The Beatitudes
20And he lifted up his eyes on his disciples, and said: “Blessed are you who are poor, for yours is the kingdom of God. (Mt 5,3; L 12,32; J 6,5)21“Blessed are you who are hungry now, for you shall be satisfied. “Blessed are you who weep now, for you shall laugh. (Iz 25,8; Iz 57,18; Mt 5,4; L 1,53)22“Blessed are you when people hate you and when they exclude you and revile you and spurn your name as evil, on account of the Son of Man! (Mt 10,22; J 9,22; J 12,42; J 15,21; J 16,2; Žd 11,26; 1P 4,14)23Rejoice in that day, and leap for joy, for behold, your reward is great in heaven; for so their fathers did to the prophets. (Mt 5,12; Mt 21,35)
27“But I say to you who hear, Love your enemies, do good to those who hate you, (Př 25,21; Mt 5,44; Ř 12,20)28bless those who curse you, pray for those who abuse you. (L 6,27; 1P 3,9)29To one who strikes you on the cheek, offer the other also, and from one who takes away your cloak do not withhold your tunic[2] either. (Iz 50,6; Pl 3,30; Mt 5,39; Mt 26,67; Ř 12,17)30Give to everyone who begs from you, and from one who takes away your goods do not demand them back. (Ž 37,21; Př 21,26)31And as you wish that others would do to you, do so to them. (Mt 7,12)32“If you love those who love you, what benefit is that to you? For even sinners love those who love them. (Mt 5,46)33And if you do good to those who do good to you, what benefit is that to you? For even sinners do the same.34And if you lend to those from whom you expect to receive, what credit is that to you? Even sinners lend to sinners, to get back the same amount. (Ž 37,26; Př 19,17; Mt 5,42; L 14,12)35But love your enemies, and do good, and lend, expecting nothing in return, and your reward will be great, and you will be sons of the Most High, for he is kind to the ungrateful and the evil. (Mt 5,45; Mk 5,7; L 1,32; L 6,27; Jk 1,5)36Be merciful, even as your Father is merciful. (Mt 5,7; Mt 5,48; Ef 5,1; Jk 3,17; Jk 5,11)
Judging Others
37“Judge not, and you will not be judged; condemn not, and you will not be condemned; forgive, and you will be forgiven; (Mt 6,14; Mt 7,1; Mt 18,23; L 6,41; Ř 14,13; 1K 4,5; Jk 5,9)38give, and it will be given to you. Good measure, pressed down, shaken together, running over, will be put into your lap. For with the measure you use it will be measured back to you.” (Sd 1,7; Ž 79,12; Iz 65,6; Mk 4,24; 2K 9,6)39He also told them a parable: “Can a blind man lead a blind man? Will they not both fall into a pit? (Mt 15,14)40A disciple is not above his teacher, but everyone when he is fully trained will be like his teacher. (Mt 10,24; 1K 1,10; 2K 13,11; 2Tm 3,17; Žd 13,21; 1P 5,10)41Why do you see the speck that is in your brother’s eye, but do not notice the log that is in your own eye? (L 6,37; J 8,7)42How can you say to your brother, ‘Brother, let me take out the speck that is in your eye,’ when you yourself do not see the log that is in your own eye? You hypocrite, first take the log out of your own eye, and then you will see clearly to take out the speck that is in your brother’s eye.
A Tree and Its Fruit
43“For no good tree bears bad fruit, nor again does a bad tree bear good fruit, (Mt 7,16; Mt 7,20)44for each tree is known by its own fruit. For figs are not gathered from thornbushes, nor are grapes picked from a bramble bush. (Mt 12,33)45The good person out of the good treasure of his heart produces good, and the evil person out of his evil treasure produces evil, for out of the abundance of the heart his mouth speaks. (Mt 5,37; Mt 12,34; Mt 12,35; Mt 13,52; Mt 15,18; Ef 4,29)
Build Your House on the Rock
46“Why do you call me ‘Lord, Lord,’ and not do what I tell you? (Mal 1,6; Mt 7,21; J 13,13)47Everyone who comes to me and hears my words and does them, I will show you what he is like: (Mt 7,24)48he is like a man building a house, who dug deep and laid the foundation on the rock. And when a flood arose, the stream broke against that house and could not shake it, because it had been well built.[3]49But the one who hears and does not do them is like a man who built a house on the ground without a foundation. When the stream broke against it, immediately it fell, and the ruin of that house was great.” (Ez 13,10; Am 6,11)