1 Blížil se svátek nekvašených chlebů, Velikonoce.2 Velekněží a zákoníci přemýšleli, jak by ho zahubili; báli se však lidu. 3 Tu vstoupil satan do Jidáše, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.4 Odešel, aby se domluvil s velekněžími a veliteli stráže, že jim ho zradí.5 Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.6 Jidáš s tím souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal, až při tom nebude zástup.
— Příprava velikonoční večeře
7 Nastal den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit velikonoční beránek.8 Ježíš poslal Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom slavili velikonoční večeři.“9 Oni mu řekli: „Kde chceš, abychom ji připravili?“10 Řekl jim: „Když vejdete do města, potkáte člověka, který nese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři:11 ‚Mistr ti vzkazuje: Kde je světnice, v níž bych jedl se svými učedníky velikonočního beránka?‘12 A on vám ukáže upravenou velkou horní místnost; tam připravte večeři.“13 Odešli a nalezli všechno, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.
— Ustanovení večeře Páně
14 Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním.15 Řekl jim: „Velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.16 Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud vše nedojde naplnění v království Božím.“17 Vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte a podávejte mezi sebou.18 Neboť vám pravím, že od této chvíle nebudu píti z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží.“19 Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“20A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“
— Označení zrádce
21 “Avšak hle, můj zrádce je se mnou u stolu.22 Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“23 A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.
— Spor o přední postavení
24 Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší.25 Řekl jim: „Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci.26 Avšak vy ne tak: Kdo mezi vámi je největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.27 Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.28 A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách vytrvali.29 Já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mně,30 abyste v mém království jedli a pili u mého stolu; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.“
— Rozhovor cestou do Getsemane
31 „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.32 Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“33 Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“34 Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“ 35 Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli.“36 Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.37 Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“38 Oni řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí.“
— Modlitba v Getsemane
39 Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali.40 Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“41 Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:42 “Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“43 Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.44 Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.45 Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.46 Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“
— Zatčení
47 Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.48Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“49 Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“50 A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho.51 Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím!“ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.52 Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi.53 Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“
— Petrovo zapření
54 Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.55 Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.56 A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“57 Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“58 Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“59 Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“60 Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.61 Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.
— Ježíš před radou
63 Muži, kteří Ježíše hlídali, posmívali se mu a bili ho;64 zavázali mu oči a ptali se ho: „Hádej, proroku, kdo tě uhodil.“65 A ještě mnoha jinými slovy ho uráželi. 66 Jakmile nastal den, shromáždili se starší lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu:67 “Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte.68 Položím-li otázku já vám, neodpovíte.69 Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“70 Tu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“71 Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“
1Now the Feast of Unleavened Bread drew near, which is called the Passover. (Mt 26,2; Mk 14,1; J 6,4)2And the chief priests and the scribes were seeking how to put him to death, for they feared the people. (Mt 21,46; J 11,53)
Judas to Betray Jesus
3Then Satan entered into Judas called Iscariot, who was of the number of the twelve. (Mt 26,14; Mt 27,3; Mk 14,10; L 6,16; J 6,71; J 12,4; J 13,2; J 13,27; J 13,30; Sk 1,16; Sk 5,3)4He went away and conferred with the chief priests and officers how he might betray him to them. (Sk 4,1; Sk 5,24; Sk 5,26)5And they were glad, and agreed to give him money.6So he consented and sought an opportunity to betray him to them in the absence of a crowd. (Mt 20,18)
The Passover with the Disciples
7Then came the day of Unleavened Bread, on which the Passover lamb had to be sacrificed. (Ex 12,18; Mt 26,17; Mk 14,12; 1K 5,7)8So Jesus[1] sent Peter and John, saying, “Go and prepare the Passover for us, that we may eat it.”9They said to him, “Where will you have us prepare it?”10He said to them, “Behold, when you have entered the city, a man carrying a jar of water will meet you. Follow him into the house that he enters11and tell the master of the house, ‘The Teacher says to you, Where is the guest room, where I may eat the Passover with my disciples?’ (L 2,7; J 11,28)12And he will show you a large upper room furnished; prepare it there.” (Sk 1,13)13And they went and found it just as he had told them, and they prepared the Passover. (L 19,32)
Institution of the Lord’s Supper
14And when the hour came, he reclined at table, and the apostles with him. (Mt 26,20; Mk 14,17)15And he said to them, “I have earnestly desired to eat this Passover with you before I suffer.16For I tell you I will not eat it[2] until it is fulfilled in the kingdom of God.” (L 14,15; L 22,30; Zj 19,9)17And he took a cup, and when he had given thanks he said, “Take this, and divide it among yourselves. (Mt 15,36)18For I tell you that from now on I will not drink of the fruit of the vine until the kingdom of God comes.” (Mt 26,29; Mk 14,25; L 22,16)19And he took bread, and when he had given thanks, he broke it and gave it to them, saying, “This is my body, which is given for you. Do this in remembrance of me.” (Mt 26,26; Mk 14,22; L 22,17; J 6,53; 1K 10,16; 1K 11,23)20And likewise the cup after they had eaten, saying, “This cup that is poured out for you is the new covenant in my blood.[3] (Ex 24,8; Za 9,11; L 22,19; 2K 3,6; Žd 13,20)21But behold, the hand of him who betrays me is with me on the table. (Ž 41,9; Mt 26,21; Mk 14,18; J 13,18; J 13,21)22For the Son of Man goes as it has been determined, but woe to that man by whom he is betrayed!” (Sk 2,23)23And they began to question one another, which of them it could be who was going to do this.
Who Is the Greatest?
24A dispute also arose among them, as to which of them was to be regarded as the greatest. (Mk 9,34; L 9,46)25And he said to them, “The kings of the Gentiles exercise lordship over them, and those in authority over them are called benefactors. (Mt 18,1; Mt 20,25; Mk 10,42; 1P 5,3)26But not so with you. Rather, let the greatest among you become as the youngest, and the leader as one who serves. (Mt 23,11; L 9,48; L 22,25)27For who is the greater, one who reclines at table or one who serves? Is it not the one who reclines at table? But I am among you as the one who serves. (Mt 20,28; L 12,37)28“You are those who have stayed with me in my trials, (Žd 2,18; Žd 4,15)29and I assign to you, as my Father assigned to me, a kingdom, (Mt 25,34; Mt 28,18; J 17,18; Sk 14,22; 2Tm 2,12; Zj 1,6)30that you may eat and drink at my table in my kingdom and sit on thrones judging the twelve tribes of Israel. (Mt 8,11; Mt 19,28; L 13,29; L 14,15; L 22,16; Sk 26,7; Jk 1,1; Zj 21,12)
Jesus Foretells Peter’s Denial
31“Simon, Simon, behold, Satan demanded to have you,[4] that he might sift you like wheat, (Jb 1,6; Jb 2,1; Am 9,9; J 16,32; 1K 5,5; 2K 2,11; 1P 5,8)32but I have prayed for you that your faith may not fail. And when you have turned again, strengthen your brothers.” (Ž 51,13; J 17,9; J 17,11; J 17,15; J 21,15)33Peter[5] said to him, “Lord, I am ready to go with you both to prison and to death.” (J 21,19; Sk 12,4)34Jesus[6] said, “I tell you, Peter, the rooster will not crow this day, until you deny three times that you know me.” (Mt 26,33; Mk 14,29; J 13,37)
Scripture Must Be Fulfilled in Jesus
35And he said to them, “When I sent you out with no moneybag or knapsack or sandals, did you lack anything?” They said, “Nothing.” (Mt 10,9; Mk 6,8; L 9,3; L 10,4)36He said to them, “But now let the one who has a moneybag take it, and likewise a knapsack. And let the one who has no sword sell his cloak and buy one.37For I tell you that this Scripture must be fulfilled in me: ‘And he was numbered with the transgressors.’ For what is written about me has its fulfillment.” (Iz 53,12; Mt 1,22; L 13,33; J 17,4; J 19,30; Sk 1,16)38And they said, “Look, Lord, here are two swords.” And he said to them, “It is enough.” (Dt 3,26; Mk 14,41; L 22,49)
Jesus Prays on the Mount of Olives
39And he came out and went, as was his custom, to the Mount of Olives, and the disciples followed him. (Mt 21,1; Mt 26,30; Mk 14,26; L 21,37; J 18,1; J 18,2)40And when he came to the place, he said to them, “Pray that you may not enter into temptation.” (Mt 6,13; Mt 26,36; Mk 14,32; J 18,2; 1P 4,7)41And he withdrew from them about a stone’s throw, and knelt down and prayed, (Sk 7,60)42saying, “Father, if you are willing, remove this cup from me. Nevertheless, not my will, but yours, be done.” (Mt 6,10; Mt 20,22; Žd 5,7)43And there appeared to him an angel from heaven, strengthening him. (Mt 4,11; Žd 1,14)44And being in agony he prayed more earnestly; and his sweat became like great drops of blood falling down to the ground.[7] (L 22,42)45And when he rose from prayer, he came to the disciples and found them sleeping for sorrow,46and he said to them, “Why are you sleeping? Rise and pray that you may not enter into temptation.” (L 22,40)
Betrayal and Arrest of Jesus
47While he was still speaking, there came a crowd, and the man called Judas, one of the twelve, was leading them. He drew near to Jesus to kiss him, (Mt 26,47; Mk 14,43; L 22,3; J 18,3)48but Jesus said to him, “Judas, would you betray the Son of Man with a kiss?”49And when those who were around him saw what would follow, they said, “Lord, shall we strike with the sword?” (L 22,38)50And one of them struck the servant[8] of the high priest and cut off his right ear.51But Jesus said, “No more of this!” And he touched his ear and healed him.52Then Jesus said to the chief priests and officers of the temple and elders, who had come out against him, “Have you come out as against a robber, with swords and clubs? (L 22,4)53When I was with you day after day in the temple, you did not lay hands on me. But this is your hour, and the power of darkness.” (Mk 14,35; Mk 14,41; L 2,46; J 8,2; J 12,27; J 16,4; J 18,20; Sk 26,18; Ef 6,12)
Peter Denies Jesus
54Then they seized him and led him away, bringing him into the high priest’s house, and Peter was following at a distance. (Mt 26,57; Mt 26,58; Mk 14,53; Mk 14,54; J 18,15)55And when they had kindled a fire in the middle of the courtyard and sat down together, Peter sat down among them. (Mt 26,3; Mt 26,69; Mk 14,66; J 18,16; J 18,25)56Then a servant girl, seeing him as he sat in the light and looking closely at him, said, “This man also was with him.”57But he denied it, saying, “Woman, I do not know him.”58And a little later someone else saw him and said, “You also are one of them.” But Peter said, “Man, I am not.”59And after an interval of about an hour still another insisted, saying, “Certainly this man also was with him, for he too is a Galilean.” (Sk 12,15)60But Peter said, “Man, I do not know what you are talking about.” And immediately, while he was still speaking, the rooster crowed.61And the Lord turned and looked at Peter. And Peter remembered the saying of the Lord, how he had said to him, “Before the rooster crows today, you will deny me three times.” (Mk 10,21; L 22,34; Sk 3,13)62And he went out and wept bitterly.
Jesus Is Mocked
63Now the men who were holding Jesus in custody were mocking him as they beat him. (Mt 26,67; Mk 14,65; J 18,22)64They also blindfolded him and kept asking him, “Prophesy! Who is it that struck you?” (L 7,39; L 22,63)65And they said many other things against him, blaspheming him. (Mt 27,39)
Jesus Before the Council
66When day came, the assembly of the elders of the people gathered together, both chief priests and scribes. And they led him away to their council, and they said, (Mt 5,22; Mt 26,63; Mt 27,1; Mk 14,61; Mk 15,1; L 22,67; J 18,19; J 18,28; Sk 22,5)67“If you are the Christ, tell us.” But he said to them, “If I tell you, you will not believe, (Mt 1,17; J 10,24)68and if I ask you, you will not answer.69But from now on the Son of Man shall be seated at the right hand of the power of God.” (Mk 16,19; Sk 7,56; Žd 1,3)70So they all said, “Are you the Son of God, then?” And he said to them, “You say that I am.” (Mt 14,33; Mt 26,25; Mt 27,11; Mk 15,2; L 23,3)71Then they said, “What further testimony do we need? We have heard it ourselves from his own lips.”