1 Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“2 Odpověděl jim: „Když se modlíte, říkejte: Otče, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. 3 Náš denní chléb nám dávej každého dne. 4 A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A nevydej nás do pokušení.“
— O vyslyšení proseb
5 Řekl jim: „Někdo z vás bude mít přítele, půjde k němu o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby,6 protože právě teď ke mně přišel přítel, který je na cestách, a já mu nemám co dát.‘7 On mu zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a děti jsou se mnou na lůžku. Nebudu přece vstávat, abych ti to dal.‘8 Pravím vám, i když nevstane a nevyhoví mu, ač je jeho přítel, vstane pro jeho neodbytnost a dá mu vše, co potřebuje.9 A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.10 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.11 Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu?12 Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce?13 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!“
— Ježíš a Belzebul
14 Jednou vyháněl Ježíš zlého ducha z němého člověka. Když ten duch vyšel, němý promluvil. Zástupy se divily.15 Někteří z nich však řekli: „Démony vyhání ve jménu Belzebula, knížete démonů.“16 Jiní ho chtěli podrobit zkoušce; žádali od něho znamení z nebe.17 Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: „Každé království vnitřně rozdělené pustne a dům za domem padá.18 Je-li i satan v sobě rozdvojen, jak bude moci obstát jeho království? Říkáte přece, že vyháním démony ve jménu Belzebula.19 Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto budou oni vašimi soudci.20 Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.21 Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí.22 Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí.23Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.
— O návratu nečistého ducha
24 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale když je nenalezne, řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘25 Přijde a nalezne jej vyčištěný a uklizený.26 Tu jde a přivede sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky.“
— Kdo je blahoslavený
27 Když toto mluvil, zvolala jedna žena ze zástupu: „Blaze té, která tě zrodila a odkojila!“28 Ale on řekl: „Blaze těm, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“
— Znamení proroka Jonáše
29 Když se u něho shromažďovaly zástupy, začal mluvit: „Toto pokolení je pokolení zlé; žádá si znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení Jonášovo.30 Jako byl Jonáš znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.31 Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a usvědčí je, protože ona přišla z nejzazších končin země, aby slyšela moudrost Šalomounovu – a hle, zde je více než Šalomoun.32 Mužové ninivští povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášovu kázání – a hle, zde je více než Jonáš.
— Výroky o světle
33 Nikdo nerozsvítí světlo, aby je postavil do kouta nebo pod nádobu, ale dá je na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli.34 Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě.35 Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.36 Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září.“
— Řeč proti farizeům
37 Když domluvil, pozval ho k jídlu jeden farizeus. Ježíš k němu vešel a posadil se ke stolu.38 Farizeus se podivil, když viděl, že se před jídlem nejprve neomyl.39 Ale Pán mu řekl: „Vy farizeové očišťujete číše a mísy zvenčí, ale vaše nitro je plné hrabivosti a špatnosti.40 Pošetilci! Což ten, který stvořil zevnějšek, nestvořil také to, co je uvnitř?41 Rozdejte chudým, co je v mísách, a hle, všechno vám bude čisté.42 Ale běda vám farizeům! Odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních rostlin, ale nedbáte na spravedlnost a lásku, kterou žádá Bůh. Toto bylo třeba činit a to ostatní neopomíjet. 43 Běda vám farizeům! S oblibou sedáte na předních místech v synagógách a líbí se vám, když vás lidé na ulici zdraví.44 Běda vám! Jste jako zapomenuté hroby, po nichž lidé nahoře chodí a nevědí o nich.“45 Nato mu jeden ze zákoníků odpověděl: „Mistře, když toto říkáš, urážíš také nás!“46 On mu řekl: „I vám zákoníkům běda! Zatěžujete lidi břemeny, která nemohou unést, a sami se těch břemen nedotknete ani jediným prstem.47 Běda vám! Stavíte pomníky prorokům, které zabili vaši otcové.48Tak dosvědčujete a potvrzujete činy svých otců; oni proroky zabíjeli, vy jim budujete pomníky.49 Proto také Moudrost Boží pravila: Pošlu k nim proroky a apoštoly a oni je budou zabíjet a pronásledovat,50 aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa,51 od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a svatyní. Ano, pravím vám, tomuto pokolení bude přičtena vina.52 Běda vám zákoníkům! Vzali jste klíč poznání, sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vejít, jste v tom zabránili.“ 53 Když odtud vyšel, začali na něj zákoníci a farizeové zle dotírat a na mnohé se vyptávat,54 činíce mu tak nástrahy, aby jej mohli chytit za slovo.
1Now Jesus[1] was praying in a certain place, and when he finished, one of his disciples said to him, “Lord, teach us to pray, as John taught his disciples.” (L 5,33)2And he said to them, “When you pray, say: “Father, hallowed be your name. Your kingdom come. (Iz 29,23; Mt 3,2; Mt 4,17; Mt 6,9; L 1,49; J 17,6; J 20,17; 1P 1,17; 1P 3,15)3Give us each day our daily bread,[2] (Př 30,8; Mt 6,34)4and forgive us our sins, for we ourselves forgive everyone who is indebted to us. And lead us not into temptation.” (Mt 26,41; Mk 14,38; L 7,48; L 22,40; L 22,46; 1K 10,13)5And he said to them, “Which of you who has a friend will go to him at midnight and say to him, ‘Friend, lend me three loaves,6for a friend of mine has arrived on a journey, and I have nothing to set before him’;7and he will answer from within, ‘Do not bother me; the door is now shut, and my children are with me in bed. I cannot get up and give you anything’?8I tell you, though he will not get up and give him anything because he is his friend, yet because of his impudence[3] he will rise and give him whatever he needs. (L 18,1)9And I tell you, ask, and it will be given to you; seek, and you will find; knock, and it will be opened to you. (1Pa 28,9; 2Pa 15,2; Př 8,17; Iz 55,6; Jr 29,13; Mt 7,7; Mt 18,19; Mt 21,22; Mk 11,24; J 14,13; J 15,7; J 15,16; J 16,23; Jk 1,5; Jk 1,17; 1J 3,22; 1J 5,14; Zj 3,20)10For everyone who asks receives, and the one who seeks finds, and to the one who knocks it will be opened.11What father among you, if his son asks for[4] a fish, will instead of a fish give him a serpent;12or if he asks for an egg, will give him a scorpion?13If you then, who are evil, know how to give good gifts to your children, how much more will the heavenly Father give the Holy Spirit to those who ask him!” (Gn 6,5; Gn 8,21; Mt 12,34; J 4,10; Sk 2,38)
Jesus and Beelzebul
14Now he was casting out a demon that was mute. When the demon had gone out, the mute man spoke, and the people marveled. (Mt 9,32; Mt 12,22)15But some of them said, “He casts out demons by Beelzebul, the prince of demons,” (Mt 10,25)16while others, to test him, kept seeking from him a sign from heaven. (J 8,6)17But he, knowing their thoughts, said to them, “Every kingdom divided against itself is laid waste, and a divided household falls. (Mt 9,4; Mt 12,25; Mk 3,23)18And if Satan also is divided against himself, how will his kingdom stand? For you say that I cast out demons by Beelzebul.19And if I cast out demons by Beelzebul, by whom do your sons cast them out? Therefore they will be your judges. (2Kr 2,7; Sk 19,13)20But if it is by the finger of God that I cast out demons, then the kingdom of God has come upon you. (Ex 8,19; Ex 31,18; Dt 9,10; Ž 8,3; Mt 19,24; Mt 21,31; Mt 21,43; L 17,21)21When a strong man, fully armed, guards his own palace, his goods are safe;22but when one stronger than he attacks him and overcomes him, he takes away his armor in which he trusted and divides his spoil. (Iz 49,24; Iz 53,12; J 16,33; Ef 6,11)23Whoever is not with me is against me, and whoever does not gather with me scatters. (Mt 12,30; Mk 9,40; L 9,50)
Return of an Unclean Spirit
24“When the unclean spirit has gone out of a person, it passes through waterless places seeking rest, and finding none it says, ‘I will return to my house from which I came.’ (Ž 63,1; Jr 2,6; Mt 12,43)25And when it comes, it finds the house swept and put in order.26Then it goes and brings seven other spirits more evil than itself, and they enter and dwell there. And the last state of that person is worse than the first.” (J 5,14; 2P 2,20)
True Blessedness
27As he said these things, a woman in the crowd raised her voice and said to him, “Blessed is the womb that bore you, and the breasts at which you nursed!” (2Pa 9,7; L 1,48; L 12,13)28But he said, “Blessed rather are those who hear the word of God and keep it!” (Lv 22,31; L 8,21; Jk 1,22; Zj 1,3; Zj 22,7)
The Sign of Jonah
29When the crowds were increasing, he began to say, “This generation is an evil generation. It seeks for a sign, but no sign will be given to it except the sign of Jonah. (Mt 12,38; Mt 12,39; Mk 8,11; L 11,16; L 12,1)30For as Jonah became a sign to the people of Nineveh, so will the Son of Man be to this generation. (Jon 1,17)31The queen of the South will rise up at the judgment with the men of this generation and condemn them, for she came from the ends of the earth to hear the wisdom of Solomon, and behold, something greater than Solomon is here. (1Kr 10,1; 2Pa 9,1; Jr 3,11; Ez 16,51; Mt 12,6; Ř 2,27; Žd 11,7)32The men of Nineveh will rise up at the judgment with this generation and condemn it, for they repented at the preaching of Jonah, and behold, something greater than Jonah is here. (Jon 1,2; Jon 3,5; L 11,31)
The Light in You
33“No one after lighting a lamp puts it in a cellar or under a basket, but on a stand, so that those who enter may see the light. (Mt 5,15; Mk 4,21; L 8,16)34Your eye is the lamp of your body. When your eye is healthy, your whole body is full of light, but when it is bad, your body is full of darkness. (Dt 15,9; Mt 6,22)35Therefore be careful lest the light in you be darkness. (L 11,34)36If then your whole body is full of light, having no part dark, it will be wholly bright, as when a lamp with its rays gives you light.” (Mt 5,16)
Woes to the Pharisees and Lawyers
37While Jesus[5] was speaking, a Pharisee asked him to dine with him, so he went in and reclined at table. (L 7,36; L 14,1)38The Pharisee was astonished to see that he did not first wash before dinner. (Mt 15,2; Mk 7,3)39And the Lord said to him, “Now you Pharisees cleanse the outside of the cup and of the dish, but inside you are full of greed and wickedness. (Mt 23,25; L 16,14; L 20,47)40You fools! Did not he who made the outside make the inside also? (L 11,39; L 12,20)41But give as alms those things that are within, and behold, everything is clean for you. (Da 4,27; L 12,33; L 16,9; Tt 1,15)42“But woe to you Pharisees! For you tithe mint and rue and every herb, and neglect justice and the love of God. These you ought to have done, without neglecting the others. (Dt 14,22; 1S 15,22; Ž 33,5; Jr 5,1; Mi 6,8; Za 7,9; Mt 23,23; L 18,12; 1J 3,17)43Woe to you Pharisees! For you love the best seat in the synagogues and greetings in the marketplaces. (Mt 23,6; Mk 12,38; L 14,7; L 20,46)44Woe to you! For you are like unmarked graves, and people walk over them without knowing it.” (Mt 23,27)45One of the lawyers answered him, “Teacher, in saying these things you insult us also.” (L 7,30; L 11,46; L 11,52)46And he said, “Woe to you lawyers also! For you load people with burdens hard to bear, and you yourselves do not touch the burdens with one of your fingers. (Mt 11,28; Mt 23,4; L 11,45; L 11,52; Sk 15,10)47Woe to you! For you build the tombs of the prophets whom your fathers killed. (Mt 23,29)48So you are witnesses and you consent to the deeds of your fathers, for they killed them, and you build their tombs. (Mt 23,31; Sk 7,51; Ř 1,32)49Therefore also the Wisdom of God said, ‘I will send them prophets and apostles, some of whom they will kill and persecute,’ (Př 8,12; Př 8,22; Př 8,30; Mt 11,19; Mt 21,35; Mt 23,34; L 7,35; Sk 13,1; 1K 1,24; 1K 1,30; 1K 12,28; Ko 2,3; 1Te 2,15)50so that the blood of all the prophets, shed from the foundation of the world, may be charged against this generation, (Gn 42,22; 2Pa 24,22; Ez 3,18; Mt 13,35; Zj 18,24)51from the blood of Abel to the blood of Zechariah, who perished between the altar and the sanctuary. Yes, I tell you, it will be required of this generation. (Gn 4,4; Gn 4,8; Ex 40,6; 2Kr 16,14; 2Pa 24,20; Ez 40,47; L 11,50; Žd 11,4; 1J 3,12)52Woe to you lawyers! For you have taken away the key of knowledge. You did not enter yourselves, and you hindered those who were entering.” (Mal 2,7; Mt 5,20; Mt 21,31; Mt 23,13; L 7,30; L 11,45; Ř 2,20)53As he went away from there, the scribes and the Pharisees began to press him hard and to provoke him to speak about many things,54lying in wait for him, to catch him in something he might say. (Iz 29,21; Mt 22,15; Mk 3,2; Mk 12,13; L 20,20; J 8,6)