List Jakubův 4

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Odkud jsou mezi vámi boje a sváry? Nejsou to právě vášně, které vás vedou do bojů?2  Chcete mít, ale nemáte. Ubíjíte a nevražíte, ale ničeho nemůžete dosáhnout. Sváříte se a bojujete – a nic nemáte, protože neprosíte.3  Prosíte sice, ale nedostáváte, protože prosíte nedobře: jde vám o vaše vášně.4  Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.5  Či myslíte, že nadarmo je psáno: ‚Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil?‘6  Mocnější však je milost, kterou dává. Proto je řečeno: ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.‘7  Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.8  Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře!9  Bědujte, naříkejte a plačte! Váš smích ať se obrátí v pláč a vaše radost v žal.10  Pokořte se před Pánem, a on vás povýší. 11  Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbrž stavíš se nad něj jako soudce.12  Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního? 13  A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat“ –14  vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!15  Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“16  Vy se však vychloubáte a chvástáte.17  Každá taková chlouba je zlá. Kdo ví, co je činit dobré, a nečiní, má hřích. 

List Jakubův 4

English Standard Version

od Crossway
1 What causes quarrels and what causes fights among you? Is it not this, that your passions[1] are at war within you?[2] (Ř 7,23; 1P 2,11)2 You desire and do not have, so you murder. You covet and cannot obtain, so you fight and quarrel. You do not have, because you do not ask.3 You ask and do not receive, because you ask wrongly, to spend it on your passions. (1J 5,14)4 You adulterous people![3] Do you not know that friendship with the world is enmity with God? Therefore whoever wishes to be a friend of the world makes himself an enemy of God. (Iz 54,5; Jr 2,2; Mt 6,24; J 15,19; 1J 2,15)5 Or do you suppose it is to no purpose that the Scripture says, “He yearns jealously over the spirit that he has made to dwell in us”? (1K 6,19; 2K 6,16)6 But he gives more grace. Therefore it says, “God opposes the proud but gives grace to the humble.” (Př 3,34; Iz 54,7; Mt 13,12; 1P 5,5)7 Submit yourselves therefore to God. Resist the devil, and he will flee from you. (Ef 4,27; Ef 6,11; 1P 5,8)8 Draw near to God, and he will draw near to you. Cleanse your hands, you sinners, and purify your hearts, you double-minded. (2Pa 15,2; Iz 1,16; Jr 4,14; Pl 3,57; Za 1,3; Mal 3,7; L 15,20; Jk 1,8)9 Be wretched and mourn and weep. Let your laughter be turned to mourning and your joy to gloom. (Mt 5,4)10 Humble yourselves before the Lord, and he will exalt you. (Iz 57,15; Mt 23,12; L 1,52; Jk 4,6)11 Do not speak evil against one another, brothers.[4] The one who speaks against a brother or judges his brother, speaks evil against the law and judges the law. But if you judge the law, you are not a doer of the law but a judge. (Mt 7,1; 2K 12,20; Jk 5,9; 1P 2,1)12 There is only one lawgiver and judge, he who is able to save and to destroy. But who are you to judge your neighbor? (Iz 33,22; Mt 10,28; Ř 14,4; Jk 5,9)13 Come now, you who say, “Today or tomorrow we will go into such and such a town and spend a year there and trade and make a profit”— (Př 27,1; L 12,18)14 yet you do not know what tomorrow will bring. What is your life? For you are a mist that appears for a little time and then vanishes. (Jb 7,7; Ž 102,3)15 Instead you ought to say, “If the Lord wills, we will live and do this or that.” (Sk 18,21)16 As it is, you boast in your arrogance. All such boasting is evil. (1K 5,6)17 So whoever knows the right thing to do and fails to do it, for him it is sin. (L 12,47; J 9,41; 2P 2,21)