JONÁŠOVA MODLITBA - Hospodin vytrhuje Jonáše ze smrti. Zachráněný děkuje za vysvobození.
1 Hospodin však nastrojil velikou rybu, aby Jonáše pohltila. Jonáš byl v útrobách ryby tři dny a tři noci.2 I modlil se v útrobách ryby k Hospodinu, svému Bohu. Řekl: 3 „V soužení jsem volal k Hospodinu, on mi odpověděl. Z lůna podsvětí jsem volal o pomoc a vyslyšels mě. 4 Vhodil jsi mě do hlubin, do srdce moře, obklíčil mě proud, všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne převalily. 5 A já jsem si řekl: Jsem zapuzen, nechceš mě už vidět. Tak rád bych však zase hleděl na tvůj svatý chrám! 6 Zachvátily mě vody, propastná tůň mě obklíčila, chaluhy mi ovinuly hlavu. 7 Sestoupil jsem ke kořenům horstev, závory země se za mnou zavřely navěky. Tys však vyvedl můj život z jámy, Hospodine, můj Bože! 8 Když jsem byl v duši tak skleslý, Hospodina jsem si připomínal; má modlitba vešla k tobě ve tvůj svatý chrám. 9 Ti, kdo se šalebných přeludů drží, o milosrdenství se připravují. 10 Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť; co jsem slíbil, splním. U Hospodina je spása!“ 11 I rozkázal Hospodin rybě, a vyvrhla Jonáše na pevninu.
1Then Jonah prayed to the Lord his God from the belly of the fish,2saying, “I called out to the Lord, out of my distress, and he answered me; out of the belly of Sheol I cried, and you heard my voice. (Ž 3,4; Ž 118,5; Ž 120,1; Pl 3,55; Pl 3,56)3For you cast me into the deep, into the heart of the seas, and the flood surrounded me; all your waves and your billows passed over me. (Ž 42,7; Ž 88,6)4Then I said, ‘I am driven away from your sight; yet I shall again look upon your holy temple.’ (1Kr 8,35; 1Kr 8,38; Ž 31,22)5The waters closed in over me to take my life; the deep surrounded me; weeds were wrapped about my head (Ž 69,1; Pl 3,54)6at the roots of the mountains. I went down to the land whose bars closed upon me forever; yet you brought up my life from the pit, O Lord my God.7When my life was fainting away, I remembered the Lord, and my prayer came to you, into your holy temple. (2Pa 30,27)8Those who pay regard to vain idols forsake their hope of steadfast love. (2Kr 17,15; Ž 31,6; Jr 2,5; Jr 2,13)9But I with the voice of thanksgiving will sacrifice to you; what I have vowed I will pay. Salvation belongs to the Lord!” (Ž 3,8; Ž 50,14; Oz 14,2; Žd 13,15)10And the Lord spoke to the fish, and it vomited Jonah out upon the dry land.