1 První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen.2 Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“3 Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu.4 Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první.5 Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel.6 Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna,7 ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě.8 Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil.9 Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých.10 Oba učedníci se pak vrátili domů.
— Zjevení Marie Magdalské
11 Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu12 a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou.13 Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“14 Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on.15 Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“16 Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘.17 Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“18 Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“
— Dvojí zjevení v Jeruzalémě
19 Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.21 Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“22 Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ 24 Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel.25 Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ 26 Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“27 Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“28 Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“29 Ježíš mu řekl: „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“
— První dovětek
30 Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.31 Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.
1Now on the first day of the week Mary Magdalene came to the tomb early, while it was still dark, and saw that the stone had been taken away from the tomb. (Mt 27,60; Mt 27,66; Mt 28,1; Mt 28,2; Mk 15,46; Mk 16,1; Mk 16,3; L 24,1; L 24,2)2So she ran and went to Simon Peter and the other disciple, the one whom Jesus loved, and said to them, “They have taken the Lord out of the tomb, and we do not know where they have laid him.” (J 13,23; J 20,13)3So Peter went out with the other disciple, and they were going toward the tomb. (L 24,12)4Both of them were running together, but the other disciple outran Peter and reached the tomb first.5And stooping to look in, he saw the linen cloths lying there, but he did not go in. (J 19,40)6Then Simon Peter came, following him, and went into the tomb. He saw the linen cloths lying there,7and the face cloth, which had been on Jesus’[1] head, not lying with the linen cloths but folded up in a place by itself. (J 11,44)8Then the other disciple, who had reached the tomb first, also went in, and he saw and believed; (J 20,4)9for as yet they did not understand the Scripture, that he must rise from the dead. (Ž 16,10; Mt 22,29; L 24,46; Sk 2,25; Sk 13,34; Sk 17,3; 1K 15,4)10Then the disciples went back to their homes.
Jesus Appears to Mary Magdalene
11But Mary stood weeping outside the tomb, and as she wept she stooped to look into the tomb.12And she saw two angels in white, sitting where the body of Jesus had lain, one at the head and one at the feet. (Mk 16,5; L 24,4)13They said to her, “Woman, why are you weeping?” She said to them, “They have taken away my Lord, and I do not know where they have laid him.” (J 2,4; J 20,2; J 20,15)14Having said this, she turned around and saw Jesus standing, but she did not know that it was Jesus. (Mt 28,9; Mk 16,9; L 24,16; L 24,31; J 21,4)15Jesus said to her, “Woman, why are you weeping? Whom are you seeking?” Supposing him to be the gardener, she said to him, “Sir, if you have carried him away, tell me where you have laid him, and I will take him away.” (J 1,38; J 18,4; J 18,7; J 19,41; J 20,13)16Jesus said to her, “Mary.” She turned and said to him in Aramaic,[2] “Rabboni!” (which means Teacher). (J 1,38)17Jesus said to her, “Do not cling to me, for I have not yet ascended to the Father; but go to my brothers and say to them, ‘I am ascending to my Father and your Father, to my God and your God.’” (Mt 27,46; Mt 28,10; Mk 16,19; J 14,12; 1K 3,23; Ef 1,17; Zj 3,2; Zj 3,12)18Mary Magdalene went and announced to the disciples, “I have seen the Lord”—and that he had said these things to her. (Mt 28,10; Mk 16,10; L 24,10; L 24,22)
Jesus Appears to the Disciples
19On the evening of that day, the first day of the week, the doors being locked where the disciples were for fear of the Jews,[3] Jesus came and stood among them and said to them, “Peace be with you.” (L 24,33; L 24,36; J 7,13; J 14,27; J 20,26; 1K 15,5)20When he had said this, he showed them his hands and his side. Then the disciples were glad when they saw the Lord. (L 24,40; J 16,22)21Jesus said to them again, “Peace be with you. As the Father has sent me, even so I am sending you.” (J 3,17; J 13,20; J 17,18; Sk 1,2)22And when he had said this, he breathed on them and said to them, “Receive the Holy Spirit. (Gn 2,7; J 7,39; Sk 2,4)23If you forgive the sins of any, they are forgiven them; if you withhold forgiveness from any, it is withheld.” (Mt 16,19; Mt 18,18; 1K 5,4)
Jesus and Thomas
24Now Thomas, one of the twelve, called the Twin,[4] was not with them when Jesus came. (J 11,16)25So the other disciples told him, “We have seen the Lord.” But he said to them, “Unless I see in his hands the mark of the nails, and place my finger into the mark of the nails, and place my hand into his side, I will never believe.” (Ž 22,16; J 20,20)26Eight days later, his disciples were inside again, and Thomas was with them. Although the doors were locked, Jesus came and stood among them and said, “Peace be with you.” (J 20,19)27Then he said to Thomas, “Put your finger here, and see my hands; and put out your hand, and place it in my side. Do not disbelieve, but believe.” (L 24,39; J 20,20; 1J 1,1)28Thomas answered him, “My Lord and my God!” (J 1,1; J 1,49)29Jesus said to him, “Have you believed because you have seen me? Blessed are those who have not seen and yet have believed.” (2K 5,7; 1P 1,8)
The Purpose of This Book
30Now Jesus did many other signs in the presence of the disciples, which are not written in this book; (J 21,25; Sk 10,41)31but these are written so that you may believe that Jesus is the Christ, the Son of God, and that by believing you may have life in his name. (Mt 14,33; J 3,15; J 5,40; J 6,53; J 10,10; J 11,27; Sk 3,6; Sk 10,43; 1K 6,11; 1J 5,13)