od Česká biblická společnost1 Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil – vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný!2 Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli?3 To jste tak pošetilí? Začali jste žít z Ducha Božího, a teď spoléháte sami na sebe?4 Tak veliké věci jste prožili nadarmo? A kdyby jen nadarmo!5 Ten, který vám udílí Ducha a působí mezi vámi mocné činy, činí tak proto, že plníte zákon, nebo proto, že jste slyšeli a uvěřili?
— Zákon a zaslíbení
6 Pohleďte na Abrahama: ‚uvěřil Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘7 Pochopte tedy, že syny Abrahamovými jsou lidé víry.8 Protože se v Písmu předvídá, že Bůh na základě víry ospravedlní pohanské národy, dostal už Abraham zaslíbení: ‚V tobě dojdou požehnání všechny národy.‘9 A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem.10 Ti však, kteří spoléhají na skutky zákona, jsou pod kletbou, neboť stojí psáno: ‚Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.‘11 Je jasné, že nikdo není před Bohem ospravedlněn na základě zákona, neboť čteme: ‚Spravedlivý bude živ z víry.‘12 Zákon však nevychází z víry, nýbrž praví: ‚Kdo bude tyto věci činit, získá tím život.‘ 13 Ale Kristus nás vykoupil z kletby zákona tím, že za nás vzal prokletí na sebe, neboť je psáno: ‚Proklet je každý, kdo visí na dřevě.‘14 To proto, aby požehnání dané Abrahamovi dostaly v Ježíši Kristu i pohanské národy, abychom zaslíbeného Ducha přijali skrze víru. 15 Bratří, znázorním to příkladem: ani lidskou závěť jednou pravoplatně potvrzenou nemůže nikdo zrušit nebo k ní něco přidat.16 Slib byl dán Abrahamovi a ‚jeho potomku‘; nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku: je jím Kristus.17 Chci tím říci: Smlouvu, od Boha dávno pravoplatně potvrzenou, nemůže učinit neplatnou zákon, vydaný teprve po čtyřech stech třiceti letech, a tak zrušit slib.18 Kdyby totiž dědictví plynulo ze zákona, nebylo by založeno na slibu. Abrahamovi je však z milosti Bůh přiřkl svým slibem.
— Předběžná služba zákona
19 Jak je to potom se zákonem? Byl přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde ten zaslíbený potomek; byl vyhlášen anděly a svěřen lidskému prostředníku.20 Prostředníka není potřebí tam, kde jedná jen jeden, a Bůh je jeden. 21 Je tedy zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby tu byl zákon, který by mohl dát život, pak by vskutku spravedlnost byla ze zákona.22 Ale podle Písma je všechno v zajetí hříchu, aby se zaslíbení, dané víře v Ježíše Krista, splnilo těm, kdo věří. 23 Dokud nepřišla víra, byli jsme zajatci, které zákon střežil pro chvíli, kdy víra měla být zjevena.24 Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova, až do ospravedlnění z víry.25 Když však přišla víra, nemáme již nad sebou dozorce.
— Otroci a synové
26 Vy všichni jste přece skrze víru syny Božími v Kristu Ježíši.27 Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli.28 Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.29 Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.
1O foolish Galatians! Who has bewitched you? It was before your eyes that Jesus Christ was publicly portrayed as crucified. (Nu 21,9; 1K 1,23)2Let me ask you only this: Did you receive the Spirit by works of the law or by hearing with faith? (Sk 15,8; Ř 10,17; Ga 3,14; Ef 1,13; Žd 6,4)3Are you so foolish? Having begun by the Spirit, are you now being perfected by[1] the flesh? (Ga 4,9; Fp 1,6)4Did you suffer[2] so many things in vain—if indeed it was in vain? (1K 15,2; Žd 10,35; 2J 1,8)5Does he who supplies the Spirit to you and works miracles among you do so by works of the law, or by hearing with faith— (1K 12,10; Ga 3,2)6just as Abraham “believed God, and it was counted to him as righteousness”? (Gn 15,6; Ř 4,3; Ř 4,9; Ř 4,21)7Know then that it is those of faith who are the sons of Abraham. (L 19,9; Ga 3,9)8And the Scripture, foreseeing that God would justify[3] the Gentiles by faith, preached the gospel beforehand to Abraham, saying, “In you shall all the nations be blessed.” (Gn 12,3; Ř 3,30)9So then, those who are of faith are blessed along with Abraham, the man of faith.
The Righteous Shall Live by Faith
10For all who rely on works of the law are under a curse; for it is written, “Cursed be everyone who does not abide by all things written in the Book of the Law, and do them.” (Dt 27,26; Jr 11,3; Ez 18,4; Mt 5,19; Ř 4,15; Ga 5,4)11Now it is evident that no one is justified before God by the law, for “The righteous shall live by faith.”[4] (Abk 2,4; Ř 1,17; Ga 2,16; Žd 10,38)12But the law is not of faith, rather “The one who does them shall live by them.” (Lv 18,5; Ř 10,5)13Christ redeemed us from the curse of the law by becoming a curse for us—for it is written, “Cursed is everyone who is hanged on a tree”— (Dt 21,23; Sk 5,30; Ga 4,5; 2P 2,1; Zj 22,3)14so that in Christ Jesus the blessing of Abraham might come to the Gentiles, so that we might receive the promised Spirit[5] through faith. (Iz 32,15; Iz 44,3; Jl 2,28; J 7,39; Sk 2,33; Ř 4,9; Ř 4,16; Ga 3,2; Ga 3,28; Ef 1,13)
The Law and the Promise
15To give a human example, brothers:[6] even with a man-made covenant, no one annuls it or adds to it once it has been ratified. (Ř 3,5; Žd 9,17)16Now the promises were made to Abraham and to his offspring. It does not say, “And to offsprings,” referring to many, but referring to one, “And to your offspring,” who is Christ. (Gn 12,7; L 1,55; Sk 3,25; Sk 13,32; Ř 4,13; Ř 4,16)17This is what I mean: the law, which came 430 years afterward, does not annul a covenant previously ratified by God, so as to make the promise void. (Gn 15,13; Ex 12,40; Sk 7,6; Ř 4,14)18For if the inheritance comes by the law, it no longer comes by promise; but God gave it to Abraham by a promise. (Žd 6,13)19Why then the law? It was added because of transgressions, until the offspring should come to whom the promise had been made, and it was put in place through angels by an intermediary. (Ex 20,19; Ex 20,21; Dt 5,5; Dt 5,22; Dt 5,27; Dt 5,31; Sk 7,38; Sk 7,53; Ř 4,15; Ga 3,16; Žd 2,2)20Now an intermediary implies more than one, but God is one. (Ř 3,30; 1Tm 2,5; Žd 6,17; Žd 8,6; Žd 9,15; Žd 12,24)21Is the law then contrary to the promises of God? Certainly not! For if a law had been given that could give life, then righteousness would indeed be by the law. (Ga 2,21)22But the Scripture imprisoned everything under sin, so that the promise by faith in Jesus Christ might be given to those who believe. (Sk 10,43; Ř 3,9; Ř 4,16; Ř 11,32)23Now before faith came, we were held captive under the law, imprisoned until the coming faith would be revealed. (1P 1,5)24So then, the law was our guardian until Christ came, in order that we might be justified by faith. (Mt 5,17; Ř 10,4; 1K 4,15; Ga 2,16; Ga 3,11; Ko 2,17; Žd 9,9)25But now that faith has come, we are no longer under a guardian,26for in Christ Jesus you are all sons of God, through faith. (J 1,12; Ř 8,14; Ga 4,5)27For as many of you as were baptized into Christ have put on Christ. (Sk 8,16; Ř 6,3; Ř 13,14)28There is neither Jew nor Greek, there is neither slave[7] nor free, there is no male and female, for you are all one in Christ Jesus. (Ř 3,30; 1K 11,11; 1K 12,13; Ga 3,14; Ga 5,6; Ga 6,15)29And if you are Christ’s, then you are Abraham’s offspring, heirs according to promise. (Ř 8,17; Ř 9,7; 1K 3,23; Ga 4,1; Ga 4,7; Ga 4,28; Ef 3,6; 2Tm 1,1; Tt 1,2; Žd 9,15)