od Česká biblická společnost1 Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí.2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.3 Přišel jsem k vám sláb, s velkou bázní a chvěním;4 má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí,5 aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží.
— Pravá moudrost Ducha
6 Moudrosti sice učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře – ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě,7 nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení.8 Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy.9 Ale jak je psáno: ‚Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.‘ 10 Nám však to Bůh zjevil skrze Ducha; Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží.11 Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.12 My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha,13 abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch, a duchovní věci vykládáme slovy Ducha.14 Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.15 Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.16 Vždyť ‚kdo poznal mysl Páně a kdo ho bude poučovat‘? My však mysl Kristovu máme.
1And I, when I came to you, brothers,[1] did not come proclaiming to you the testimony[2] of God with lofty speech or wisdom. (Ř 16,25; 1K 1,17; 1K 2,4; 1K 2,13; 2K 1,12)2For I decided to know nothing among you except Jesus Christ and him crucified. (Ga 6,14)3And I was with you in weakness and in fear and much trembling, (Sk 18,1; Sk 18,6; Sk 18,12; 2K 11,30; 2K 12,5; 2K 12,9; 2K 13,4; 2K 13,9; Ga 4,13)4and my speech and my message were not in plausible words of wisdom, but in demonstration of the Spirit and of power, (Ř 15,13; Ř 15,19; 1K 4,20; 1Te 1,5; 2P 1,16)5so that your faith might not rest in the wisdom of men[3] but in the power of God. (Za 4,6; 2K 4,7; 2K 6,7; 2K 10,4; 2K 12,9)
Wisdom from the Spirit
6Yet among the mature we do impart wisdom, although it is not a wisdom of this age or of the rulers of this age, who are doomed to pass away. (1K 1,28; 1K 3,1; Fp 3,15; Jk 3,15)7But we impart a secret and hidden wisdom of God, which God decreed before the ages for our glory. (Ř 16,25; Ef 3,5; Ef 3,9; Ko 1,26; 2Tm 1,9)8None of the rulers of this age understood this, for if they had, they would not have crucified the Lord of glory. (Ž 24,7; L 24,20; Sk 3,17; Sk 7,2; Sk 13,27; Jk 2,1)9But, as it is written, “What no eye has seen, nor ear heard, nor the heart of man imagined, what God has prepared for those who love him”— (Iz 64,4; Mt 25,34; Jk 1,12)10these things God has revealed to us through the Spirit. For the Spirit searches everything, even the depths of God. (Mt 16,17; J 14,26; Ga 1,12; Ga 1,16; Ef 3,3; Ef 3,5; Zj 2,24)11For who knows a person’s thoughts except the spirit of that person, which is in him? So also no one comprehends the thoughts of God except the Spirit of God. (Př 20,27)12Now we have received not the spirit of the world, but the Spirit who is from God, that we might understand the things freely given us by God. (Ř 8,15; 1J 4,4)13And we impart this in words not taught by human wisdom but taught by the Spirit, interpreting spiritual truths to those who are spiritual.[4] (1K 1,17; 1K 2,1; 1K 2,4; 2K 10,12)14The natural person does not accept the things of the Spirit of God, for they are folly to him, and he is not able to understand them because they are spiritually discerned. (Ř 8,7; 1K 1,18)15The spiritual person judges all things, but is himself to be judged by no one. (Př 28,5; 1K 3,1; 1K 14,37; Ga 6,1)16“For who has understood the mind of the Lord so as to instruct him?” But we have the mind of Christ. (Iz 40,13; J 15,15; Ř 11,34)