1 Žalm. Pro Asafa. Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce! 2 Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, 3 neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí. 4 Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí, 5 nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé. 6 Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí. 7 Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce. 8 Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé. 9 Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi. 10 A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem. 11 Říkávají: „Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?“ 12 Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění. 13 Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností? 14 Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán. 15 Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ věrolomně bych opustil pokolení tvých synů. 16 Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo. 17 Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec. 18 Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš. 19 Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč, zajdou 20 jako sen po procitnutí; Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až je probudíš. 21 Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví, 22 byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval. 23 Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici, 24 povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. 25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. 26 Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl. 27 Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost. 28 Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.
1A Psalm of Asaph. Truly God is good to Israel, to those who are pure in heart. (Ž 24,4; Ž 50,1; J 1,47)2But as for me, my feet had almost stumbled, my steps had nearly slipped.3For I was envious of the arrogant when I saw the prosperity of the wicked. (Jb 21,7; Ž 37,1; Ž 37,7; Ž 92,7; Př 23,17; Jr 12,1)4For they have no pangs until death; their bodies are fat and sleek.5They are not in trouble as others are; they are not stricken like the rest of mankind. (Iz 53,4)6Therefore pride is their necklace; violence covers them as a garment. (Sd 8,26; Ž 109,18)7Their eyes swell out through fatness; their hearts overflow with follies. (Jb 15,27)8They scoff and speak with malice; loftily they threaten oppression. (2P 2,18; Ju 1,16)9They set their mouths against the heavens, and their tongue struts through the earth.10Therefore his people turn back to them, and find no fault in them.[1] (Jb 15,16)11And they say, “How can God know? Is there knowledge in the Most High?” (Jb 22,13)12Behold, these are the wicked; always at ease, they increase in riches. (Ž 73,3)13All in vain have I kept my heart clean and washed my hands in innocence. (Jb 34,9; Ž 26,6; Ž 73,1)14For all the day long I have been stricken and rebuked every morning. (Ž 73,5; Ž 101,8; Zj 3,19)15If I had said, “I will speak thus,” I would have betrayed the generation of your children. (Ž 14,5)16But when I thought how to understand this, it seemed to me a wearisome task, (Kaz 8,17)17until I went into the sanctuary of God; then I discerned their end. (Ž 20,2; Ž 37,38)18Truly you set them in slippery places; you make them fall to ruin. (Ž 35,6)19How they are destroyed in a moment, swept away utterly by terrors! (Nu 16,21; Jb 18,11)20Like a dream when one awakes, O Lord, when you rouse yourself, you despise them as phantoms. (Jb 20,8; Ž 78,65)21When my soul was embittered, when I was pricked in heart,22I was brutish and ignorant; I was like a beast toward you. (Jb 11,12; Jb 18,3; Ž 49,10)23Nevertheless, I am continually with you; you hold my right hand. (Ž 41,12; Ž 63,8)24You guide me with your counsel, and afterward you will receive me to glory. (Ž 32,8; Ž 49,15)25Whom have I in heaven but you? And there is nothing on earth that I desire besides you. (Ž 16,2; Fp 3,8)26My flesh and my heart may fail, but God is the strength[2] of my heart and my portion forever. (Ž 16,5; Ž 18,2; Ž 40,12; Ž 84,2; Da 12,3)27For behold, those who are far from you shall perish; you put an end to everyone who is unfaithful to you. (Ex 34,15; Nu 15,39; Ž 106,39; Ž 119,155; Jk 4,4)28But for me it is good to be near God; I have made the Lord God my refuge, that I may tell of all your works. (Ž 14,6; Ž 118,17; Žd 10,22; Jk 4,8)