Žalm 50

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Žalm pro Asafa. Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ. 2  Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, 3  přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Před ním jde oheň sžírající, vichřice běsní kolem něho. 4  Nebesa shůry i zemi volá, povede při se svým lidem. 5  „Shromážděte mi mé věrné, ty, kdo při oběti přijali mou smlouvu!“ 6  Nebesa hlásají jeho spravedlnost, Bůh sám bude soudcem. -Sela- 7  „Slyš, můj lide, budu mluvit, Izraeli, svědčím proti tobě, já jsem Bůh, tvůj Bůh jsem. 8  Má žaloba se netýká tvých obětí, tvé zápaly mám před sebou stále. 9  Nevezmu si býčka z tvého domu, kozly ze tvých ohrad. 10  Všechna lesní zvěř mi patří i dobytek na tisíci horách, 11  v horách vím o každém ptáku, polní havěť též mám kolem sebe. 12  Kdybych měl hlad, neřeknu si tobě, mně patří svět se vším, co je na něm. 13  Jídám snad já maso z tura nebo napájím se kozlí krví? 14  Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu! 15  Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mě budeš oslavovat.“ 16  Ale svévolníkovi Bůh praví: „Nač odříkáváš má nařízení, proč si bereš do úst moji smlouvu? 17  Ty přec nenávidíš kázeň, ty má slova za sebe jen házíš. 18  Spatříš zloděje a běžíš k němu, s cizoložníky máš podíl. 19  Ústa propůjčuješ k zlému, svůj jazyk jsi spřáhl se lstí. 20  Usedneš a mluvíš proti bratru, kydáš hanu na syna své matky. 21  To jsi dělával, a já jsem mlčel. Domníval ses, že jsem jako ty. Vznáším proti tobě obžalobu. 22  Pochopte to, vy, kdo na Boha jste zapomněli, ať vás nerozsápu a nikdo vás nevytrhne. 23  Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou; tomu dám zakusit Boží spásu.“ 

Žalm 50

English Standard Version

od Crossway
1 A Psalm of Asaph. The Mighty One, God the Lord, speaks and summons the earth from the rising of the sun to its setting. (Jz 22,22; 1Pa 6,39; 1Pa 15,17; 1Pa 16,5; 1Pa 16,7; 1Pa 25,2; 2Pa 29,30; Ž 113,3)2 Out of Zion, the perfection of beauty, God shines forth. (Dt 33,2; Ž 48,2; Ž 80,1; Ž 94,1; Pl 2,15)3 Our God comes; he does not keep silence;[1] before him is a devouring fire, around him a mighty tempest. (Ex 19,16; Lv 10,2; Nu 16,35; Ž 21,9; Ž 97,3; Da 7,10)4 He calls to the heavens above and to the earth, that he may judge his people: (Dt 4,26; Dt 31,28; Dt 32,1; Iz 1,2; Mi 6,1)5 “Gather to me my faithful ones, who made a covenant with me by sacrifice!” (Gn 15,9; Ex 24,7)6 The heavens declare his righteousness, for God himself is judge! (Ž 58,11; Ž 75,7; Ž 89,5; Ž 97,6; Zj 16,5; Zj 16,7; Zj 19,2)7 “Hear, O my people, and I will speak; O Israel, I will testify against you. I am God, your God. (Ex 20,2; Ž 49,1; Ž 81,8)8 Not for your sacrifices do I rebuke you; your burnt offerings are continually before me. (Ž 40,6)9 I will not accept a bull from your house or goats from your folds.10 For every beast of the forest is mine, the cattle on a thousand hills.11 I know all the birds of the hills, and all that moves in the field is mine. (Mt 10,29)12 “If I were hungry, I would not tell you, for the world and its fullness are mine. (Ž 24,1)13 Do I eat the flesh of bulls or drink the blood of goats?14 Offer to God a sacrifice of thanksgiving,[2] and perform your vows to the Most High, (Nu 30,2; Dt 23,21; Jb 22,27; Ž 22,25; Ž 27,6; Ž 50,23; Ž 61,8; Ž 65,1; Ž 69,30; Ž 76,11; Ž 107,22; Ž 116,14; Ž 116,18; Kaz 5,4; Oz 14,2; Ř 12,1; Žd 13,15)15 and call upon me in the day of trouble; I will deliver you, and you shall glorify me.” (Ž 22,23; Ž 50,23; Ž 81,7; Ž 91,15; Ž 107,6; Za 13,9)16 But to the wicked God says: “What right have you to recite my statutes or take my covenant on your lips?17 For you hate discipline, and you cast my words behind you. (1Kr 14,9; Neh 9,26; Ř 2,21)18 If you see a thief, you are pleased with him, and you keep company with adulterers. (Ř 1,32; 1Tm 5,22)19 “You give your mouth free rein for evil, and your tongue frames deceit. (Ž 52,2)20 You sit and speak against your brother; you slander your own mother’s son.21 These things you have done, and I have been silent; you thought that I[3] was one like yourself. But now I rebuke you and lay the charge before you. (2Kr 19,4; Jb 13,18; Jb 23,4; Ž 90,8; Kaz 8,11; Iz 57,11)22 “Mark this, then, you who forget God, lest I tear you apart, and there be none to deliver! (Ž 7,2; Ž 9,17)23 The one who offers thanksgiving as his sacrifice glorifies me; to one who orders his way rightly I will show the salvation of God!” (Ž 50,14; Ž 91,16; Ga 6,16)