1 Pro předního zpěváka, pro Jedútúna. Žalm Davidův. 2 Řekl jsem si: Budu dbát na svoje cesty, abych se jazykem neprohřešil. Budu držet na uzdě svá ústa, dokud budu před sebou mít svévolníka. 3 Byl jsem zticha, mlčel jsem jak němý, ale nic se nezlepšilo, má bolest se rozjitřila. 4 Srdce pálilo mě v hrudi, v zneklidněné mysli mi plál oheň. Promluvil jsem svým jazykem takto: 5 Hospodine, dej mi poznat, kdy přijde můj konec a kolik dnů je mi vyměřeno, ať vím, kdy ze světa sejdu. 6 Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. 7 Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne. 8 A tak jakou mám naději, Panovníku? Moje očekávání se upíná jen k tobě. 9 Vysvoboď mě ode všech mých nevěrností, nedopouštěj, aby bloud mě tupil! 10 Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo. 11 Odejmi už ode mne svou ránu, hynu pod tvou pádnou rukou! 12 Když někoho za nepravost napomínáš tresty, rozkládáš jak mol to, po čem dychtil. Člověk je jen vánek. 13 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, přej mi sluchu, když o pomoc volám, nebuď k mému pláči hluchý. Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, jako všichni otcové moji. 14 Odvrať ode mne svůj pohled, abych okřál, dřív než odejdu a nebudu již.
1To the choirmaster: to Jeduthun. A Psalm of David. I said, “I will guard my ways, that I may not sin with my tongue; I will guard my mouth with a muzzle, so long as the wicked are in my presence.” (1Kr 2,4; 2Kr 10,31; 1Pa 16,41; 1Pa 25,1; Jb 2,10; Ž 34,13; Ž 62,1; Ž 77,1)2I was mute and silent; I held my peace to no avail, and my distress grew worse. (Jb 40,4; Ž 38,13; Ž 39,9)3My heart became hot within me. As I mused, the fire burned; then I spoke with my tongue: (Jb 32,18; Jr 20,9; L 24,32)4“O Lord, make me know my end and what is the measure of my days; let me know how fleeting I am! (Ž 90,12)5Behold, you have made my days a few handbreadths, and my lifetime is as nothing before you. Surely all mankind stands as a mere breath! (Jb 14,2; Ž 39,11; Ž 89,47; Ž 90,4)6Surely a man goes about as a shadow! Surely for nothing[1] they are in turmoil; man heaps up wealth and does not know who will gather! (Jb 27,16; Ž 49,10; Kaz 2,18; Kaz 2,21; Kaz 2,26; Jr 17,11; L 12,20; 1K 7,31; Jk 4,14)7“And now, O Lord, for what do I wait? My hope is in you. (Ž 38,15)8Deliver me from all my transgressions. Do not make me the scorn of the fool! (Ž 44,13)9I am mute; I do not open my mouth, for it is you who have done it. (2S 16,10; Jb 2,10; Ž 39,2)10Remove your stroke from me; I am spent by the hostility of your hand. (Jb 9,34; Jb 13,21)11When you discipline a man with rebukes for sin, you consume like a moth what is dear to him; surely all mankind is a mere breath! (Jb 13,28; Ž 39,5; Ž 49,14; Ž 80,16; Iz 50,9)12“Hear my prayer, O Lord, and give ear to my cry; hold not your peace at my tears! For I am a sojourner with you, a guest, like all my fathers. (Gn 47,9; Lv 25,23; 1Pa 29,15; Ž 102,1; Ž 119,19; Žd 11,13; 1P 2,11)13Look away from me, that I may smile again, before I depart and am no more!” (Jb 7,8; Jb 7,19; Jb 10,21; Jb 14,10; Jb 20,9)