1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. 2 Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. 3 Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. 4 Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. 5 Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. Bůh slunci na nebi postavil stan. 6 Ono jak ženich z komnaty vyjde, vesele jako rek, když běží k cíli. 7 Vychází na jednom okraji nebes, probíhá obloukem k druhému konci a nic se neskryje před jeho žárem. 8 Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. 9 Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. 10 Hospodinova bázeň je čistá, obstojí navždy. Hospodinovy řády jsou pravda, jsou nejvýš spravedlivé, 11 nad zlato vzácnější, nad množství ryzího zlata, sladší než med, než včelí med z plástve. 12 Jsou poučením i pro tvého služebníka, když na ně dbá, má odměnu hojnou. 13 Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty. 14 Též před opovážlivci chraň svého služebníka, nedopusť, aby mi vládli. Pak budu bez vady a shledán čistý, prost množství nevěrností. 15 Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!
1To the choirmaster. A Psalm of David. The heavens declare the glory of God, and the sky above[1] proclaims his handiwork. (Ž 50,6; Ř 1,19)2Day to day pours out speech, and night to night reveals knowledge.3There is no speech, nor are there words, whose voice is not heard.4Their voice[2] goes out through all the earth, and their words to the end of the world. In them he has set a tent for the sun, (Kaz 1,5; Iz 28,10; Ř 10,18)5which comes out like a bridegroom leaving his chamber, and, like a strong man, runs its course with joy. (Sd 5,31; Jl 2,16)6Its rising is from the end of the heavens, and its circuit to the end of them, and there is nothing hidden from its heat.7The law of the Lord is perfect,[3] reviving the soul; the testimony of the Lord is sure, making wise the simple; (Ex 25,16; Ž 23,3; Ž 78,5; Ž 111,7; Ž 119,130; Př 1,4; Mt 11,25; Ř 7,12; 1K 1,27; 2Tm 3,15; 2Tm 3,16)8the precepts of the Lord are right, rejoicing the heart; the commandment of the Lord is pure, enlightening the eyes; (Ž 12,6; Ž 13,3; Ž 103,18; Ž 111,7; Ž 119,4; Ž 119,27)9the fear of the Lord is clean, enduring forever; the rules[4] of the Lord are true, and righteous altogether. (Ž 119,142; Ž 119,151; Ž 119,160)10More to be desired are they than gold, even much fine gold; sweeter also than honey and drippings of the honeycomb. (Jb 28,17; Ž 119,72; Ž 119,103; Ž 119,127; Př 8,10; Př 8,19; Př 16,24)11Moreover, by them is your servant warned; in keeping them there is great reward. (Př 29,18)12Who can discern his errors? Declare me innocent from hidden faults. (Lv 4,2; Nu 15,27; Jb 34,32; Ž 40,12; Ž 90,8; 1K 4,4)13Keep back your servant also from presumptuous sins; let them not have dominion over me! Then I shall be blameless, and innocent of great transgression. (Gn 20,6; Nu 15,30; 1S 25,33; 1S 25,39; Ž 119,133; Ř 6,12; Ř 6,14)14Let the words of my mouth and the meditation of my heart be acceptable in your sight, O Lord, my rock and my redeemer. (Jb 19,25; Ž 18,2)