1 Davidův. Požehnán buď Hospodin, má skála, který učí bojovat mé ruce a mé prsty válčit! 2 Moje milosrdenství a moje pevná tvrz, můj nedobytný hrad, můj vysvoboditel, můj štít, k němuž se utíkám, on mi můj lid podmaňuje. 3 Hospodine, co je člověk, že ho bereš na vědomí, co syn člověka, že na něj myslíš? 4 Člověk se podobá vánku, jeho dny jsou jak stín pomíjivé. 5 Hospodine, nakloň nebesa a sestup! Dotkni se hor a bude se z nich kouřit. 6 Udeř bleskem, rozptyl nepřátele, vypusť své šípy a uveď je v zmatek, 7 vztáhni ruku z výše, vyprosti mě a vysvoboď z nesmírného vodstva, z rukou cizozemců! 8 Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná! 9 Bože, chci ti zpívat novou píseň, s harfou o deseti strunách budu ti pět žalmy. 10 Ty, jenž dáváš spásu králům, jenž Davida, svého služebníka, vyprošťuješ od zhoubného meče, 11 vyprosti mě a vysvoboď z rukou cizozemců! Jejich ústa mluví šalebně, jejich pravice je pravice zrádná. 12 Kéž jsou naši synové jak štěpy, krásně urostlí v svém mládí. Naše dcery ať jsou jako sloupy vytesané podle chrámového vzoru. 13 Naše sýpky ať jsou plné, ať skýtají hojnost všeho. Našich ovcí ať je na tisíce, desetitisíce všude vůkol, 14 náš skot ať je březí. Ať nás nepostihne vpád a odvlékání, ať nezazní žalostný křik na ulicích. 15 Blaze lidu, jemuž se tak daří. Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin!
1Of David. Blessed be the Lord, my rock, who trains my hands for war, and my fingers for battle; (Ž 18,2; Ž 18,31; Ž 18,34; Ž 18,46)2he is my steadfast love and my fortress, my stronghold and my deliverer, my shield and he in whom I take refuge, who subdues peoples[1] under me. (Ž 7,10; Ž 18,2; Ž 18,47; Ž 59,9; Ž 59,10; Ž 59,17; Ž 91,2; Jon 2,8)3O Lord, what is man that you regard him, or the son of man that you think of him? (Ž 8,4; Ž 31,7)4Man is like a breath; his days are like a passing shadow. (Jb 8,9; Ž 39,5; Ž 102,11; Ž 109,23)5Bow your heavens, O Lord, and come down! Touch the mountains so that they smoke! (Ž 18,9; Ž 104,32; Iz 64,1)6Flash forth the lightning and scatter them; send out your arrows and rout them! (Ž 18,14)7Stretch out your hand from on high; rescue me and deliver me from the many waters, from the hand of foreigners, (Ž 18,16; Ž 18,44; Ž 69,14)8whose mouths speak lies and whose right hand is a right hand of falsehood. (Gn 14,22; Dt 32,40; Ž 12,2; Ž 41,6; Ž 106,26; Iz 62,8)9I will sing a new song to you, O God; upon a ten-stringed harp I will play to you, (Ž 33,2)10who gives victory to kings, who rescues David his servant from the cruel sword. (Ž 18,50)11Rescue me and deliver me from the hand of foreigners, whose mouths speak lies and whose right hand is a right hand of falsehood. (Ž 144,7; Ž 144,8)12May our sons in their youth be like plants full grown, our daughters like corner pillars cut for the structure of a palace; (Ž 128,3; Za 9,15)13may our granaries be full, providing all kinds of produce; may our sheep bring forth thousands and ten thousands in our fields; (Iz 30,23; Jl 2,24)14may our cattle be heavy with young, suffering no mishap or failure in bearing;[2] may there be no cry of distress in our streets! (Iz 24,11; Jr 14,2; Jr 46,12)15Blessed are the people to whom such blessings fall! Blessed are the people whose God is the Lord! (Dt 33,29; Ž 33,12; Ž 146,5)