Žalm 139 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

HOSPODINE, ZKOUMÁŠ MĚ A ZNÁŠ MĚ

1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. 2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. 3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. 4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. 5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě. 6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. 7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? 8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. 9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, 10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. 11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. 12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. 13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. 14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. 15 Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. 16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. 17 Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, 18 sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou. 19 Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev! 20 Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci. 21 Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli? 22 Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé. 23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, 24 hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

English Standard Version

od Crossway

Search Me, O God, and Know My Heart

1 To the choirmaster. A Psalm of David. O Lord, you have searched me and known me! (Ž 7,9; Ž 17,3; Ž 44,21; Jr 12,3)

Ž 7,9Ž 17,3Ž 44,21Jr 12,3

2 You know when I sit down and when I rise up; you discern my thoughts from afar. (2Kr 19,27; Jb 14,16; Jb 31,4; Pl 3,63; Mt 9,4; J 2,24)

2Kr 19,27Jb 14,16Jb 31,4Pl 3,63Mt 9,4J 2,24

3 You search out my path and my lying down and are acquainted with all my ways. 4 Even before a word is on my tongue, behold, O Lord, you know it altogether. (Žd 4,13) 5 You hem me in, behind and before, and lay your hand upon me. (Jb 9,33; Jb 19,8) 6 Such knowledge is too wonderful for me; it is high; I cannot attain it. (Jb 42,3; Ř 11,33) 7 Where shall I go from your Spirit? Or where shall I flee from your presence? (Jr 23,24; Jon 1,3) 8 If I ascend to heaven, you are there! If I make my bed in Sheol, you are there! (Jb 26,6; Am 9,2) 9 If I take the wings of the morning and dwell in the uttermost parts of the sea, 10 even there your hand shall lead me, and your right hand shall hold me. (Ž 23,3; Ž 139,24) 11 If I say, “Surely the darkness shall cover me, and the light about me be night,” (Jb 22,14) 12 even the darkness is not dark to you; the night is bright as the day, for darkness is as light with you. (Jb 34,22; Da 2,22) 13 For you formed my inward parts; you knitted me together in my mother’s womb. (Dt 32,6; Jb 10,11) 14 I praise you, for I am fearfully and wonderfully made.^[1] Wonderful are your works; my soul knows it very well. (Ž 72,18) 15 My frame was not hidden from you, when I was being made in secret, intricately woven in the depths of the earth. (Jb 10,8; Ž 63,9; Kaz 11,5) 16 Your eyes saw my unformed substance; in your book were written, every one of them, the days that were formed for me, when as yet there was none of them. (Ž 56,8) 17 How precious to me are your thoughts, O God! How vast is the sum of them! (Ž 92,5) 18 If I would count them, they are more than the sand. I awake, and I am still with you. (Gn 22,17; Ž 40,5) 19 Oh that you would slay the wicked, O God! O men of blood, depart from me! (Ž 5,6; Ž 6,8; Ž 9,17; Iz 11,4)

Ž 5,6Ž 6,8Ž 9,17Iz 11,4

20 They speak against you with malicious intent; your enemies take your name in vain.^[2] (Ex 20,7; Ju 1,15) 21 Do I not hate those who hate you, O Lord? And do I not loathe those who rise up against you? (Ž 26,5; Ž 59,1; Ž 119,158) 22 I hate them with complete hatred; I count them my enemies. 23 Search me, O God, and know my heart! Try me and know my thoughts!^[3] (Ž 26,2) 24 And see if there be any grievous way in me, and lead me in the way everlasting!^[4] (Ž 139,10; Jr 6,16; Jr 18,15)