1 Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým, 2 když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají, 3 slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mně bez důvodu. 4 Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím. 5 Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí. 6 Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane. 7 Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích. 8 Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. 9 Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. 10 Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit. 11 Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí. 12 Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm. 13 Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení. 14 Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není. 15 Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich 16 za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci. 17 Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí! 18 Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej. 19 Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně. 20 To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví. 21 Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě! 22 Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. 23 Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. 24 V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo. 25 Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou. 26 Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň, 27 aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine. 28 Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje. 29 Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm. 30 Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit, 31 neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci.
1To the choirmaster. A Psalm of David. Be not silent, O God of my praise! (Dt 10,21; Ž 28,1; Ž 71,6; Jr 17,14)2For wicked and deceitful mouths are opened against me, speaking against me with lying tongues. (Ž 52,4)3They encircle me with words of hate, and attack me without cause. (Ž 69,4)4In return for my love they accuse me, but I give myself to prayer.[1] (Ž 38,20; Ž 69,13)5So they reward me evil for good, and hatred for my love. (Ž 35,12)6Appoint a wicked man against him; let an accuser stand at his right hand. (1Pa 21,1; Jb 30,12; Ž 35,4; Ž 69,22; Za 3,1)7When he is tried, let him come forth guilty; let his prayer be counted as sin! (Př 15,8; Př 21,27; Př 28,9)8May his days be few; may another take his office! (Nu 4,16; 1Pa 24,3; Ž 55,23; Sk 1,20)9May his children be fatherless and his wife a widow! (Ex 22,24)10May his children wander about and beg, seeking food far from the ruins they inhabit! (Gn 4,12; Ž 37,25; Ž 59,15)11May the creditor seize all that he has; may strangers plunder the fruits of his toil! (Dt 28,43)12Let there be none to extend kindness to him, nor any to pity his fatherless children! (Jb 5,4; Ž 36,10)13May his posterity be cut off; may his name be blotted out in the second generation! (Ž 21,10; Př 10,7)14May the iniquity of his fathers be remembered before the Lord, and let not the sin of his mother be blotted out! (Ex 20,5; Neh 4,5; Jr 18,23)15Let them be before the Lord continually, that he may cut off the memory of them from the earth! (Ž 34,16; Ž 90,8)16For he did not remember to show kindness, but pursued the poor and needy and the brokenhearted, to put them to death. (Ž 34,18; Ž 40,17; Ž 109,22)17He loved to curse; let curses come[2] upon him! He did not delight in blessing; may it be far[3] from him! (Př 14,14; Ez 35,6)18He clothed himself with cursing as his coat; may it soak[4] into his body like water, like oil into his bones! (Nu 5,22; Ž 73,6; Ž 109,29)19May it be like a garment that he wraps around him, like a belt that he puts on every day!20May this be the reward of my accusers from the Lord, of those who speak evil against my life! (Ž 109,6; Ž 109,29)21But you, O God my Lord, deal on my behalf for your name’s sake; because your steadfast love is good, deliver me! (Ž 23,3; Ž 63,3; Ž 69,16; Jr 14,7)22For I am poor and needy, and my heart is stricken within me. (Ž 109,16)23I am gone like a shadow at evening; I am shaken off like a locust. (Ex 10,19; Neh 5,13; Jb 38,13; Ž 102,11)24My knees are weak through fasting; my body has become gaunt, with no fat. (Jb 16,8; Ž 35,13)25I am an object of scorn to my accusers; when they see me, they wag their heads. (Ž 22,6; Ž 22,7; Ž 69,19)26Help me, O Lord my God! Save me according to your steadfast love! (Ž 119,86)27Let them know that this is your hand; you, O Lord, have done it! (Jb 37,7)28Let them curse, but you will bless! They arise and are put to shame, but your servant will be glad! (2S 16,12; Iz 65,14)29May my accusers be clothed with dishonor; may they be wrapped in their own shame as in a cloak! (Jb 8,22; Ž 35,26; Ž 71,13; Ž 109,18)30With my mouth I will give great thanks to the Lord; I will praise him in the midst of the throng. (Ž 22,25)31For he stands at the right hand of the needy one, to save him from those who condemn his soul to death. (Ž 16,8; Ž 109,6)