1 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, 2 zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, 3 honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! 4 Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. 5 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, 6 potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení! 7 Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi. 8 Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. 9 Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi, 10 stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: 11 „Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!“ 12 Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty. 13 Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu. 14 On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále: 15 „Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ 16 Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil, 17 vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví. 18 Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, 19 až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila. 20 Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil. 21 Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění, 22 aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce. 23 Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem. 24 Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky, 25 jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky. 26 Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil. 27 Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi. 28 Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu. 29 Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout. 30 V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat. 31 Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři. 32 Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi. 33 Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy. 34 Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu. 35 Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí. 36 Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly. 37 Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl. 38 Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl. 39 Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci. 40 Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil. 41 Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji. 42 Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka. 43 Vyvedl svůj lid – a veselili se, svoje vyvolené – a plesali. 44 Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi, 45 aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.
1Oh give thanks to the Lord; call upon his name; make known his deeds among the peoples! (Gn 4,26; 1Pa 16,8; 1Pa 16,34; Ž 99,6; Ž 106,1; Ž 116,13; Ž 116,17; Ž 145,4; Ž 145,11; Iz 12,4)2Sing to him, sing praises to him; tell of all his wondrous works! (Ž 77,12)3Glory in his holy name; let the hearts of those who seek the Lord rejoice!4Seek the Lord and his strength; seek his presence continually! (Ž 27,8; Ž 78,61)5Remember the wondrous works that he has done, his miracles, and the judgments he uttered, (Ex 6,6; Ex 7,4; Ž 72,18; Ž 77,11)6O offspring of Abraham, his servant, children of Jacob, his chosen ones! (Ž 105,42; Ž 105,43; Ž 106,5; Ž 135,4)7He is the Lord our God; his judgments are in all the earth. (Iz 26,9)8He remembers his covenant forever, the word that he commanded, for a thousand generations, (Dt 7,9; Ž 105,42; Ž 106,45; Ž 111,5; L 1,72)9the covenant that he made with Abraham, his sworn promise to Isaac, (Gn 17,2; Gn 22,15; Gn 26,3)10which he confirmed to Jacob as a statute, to Israel as an everlasting covenant, (Gn 28,13; Gn 35,11)11saying, “To you I will give the land of Canaan as your portion for an inheritance.” (Gn 13,15; Gn 15,18; Ž 78,55)12When they were few in number, of little account, and sojourners in it, (Gn 34,30; Dt 7,7; Dt 26,5; Žd 11,9)13wandering from nation to nation, from one kingdom to another people,14he allowed no one to oppress them; he rebuked kings on their account, (Gn 12,17; Gn 20,3; Gn 35,5)15saying, “Touch not my anointed ones, do my prophets no harm!” (Gn 20,6; Gn 26,11)16When he summoned a famine on the land and broke all supply[1] of bread, (Gn 41,54; Lv 26,26; 2Kr 8,1; Ž 104,15; Iz 3,1; Ez 4,16; Ag 1,11)17he had sent a man ahead of them, Joseph, who was sold as a slave. (Gn 37,28; Gn 37,36; Gn 45,5; Gn 50,20; Sk 7,9)18His feet were hurt with fetters; his neck was put in a collar of iron; (Gn 39,20)19until what he had said came to pass, the word of the Lord tested him. (Gn 40,20; Gn 41,53; Sd 7,4)20The king sent and released him; the ruler of the peoples set him free; (Gn 41,14; Ž 146,7)21he made him lord of his house and ruler of all his possessions, (Gn 41,40)22to bind[2] his princes at his pleasure and to teach his elders wisdom.23Then Israel came to Egypt; Jacob sojourned in the land of Ham. (Gn 46,6; Ž 78,51; Ž 106,22; Sk 7,15; Sk 13,17)24And the Lord made his people very fruitful and made them stronger than their foes. (Ex 1,7; Dt 26,5)25He turned their hearts to hate his people, to deal craftily with his servants. (Ex 1,8; Ex 1,10; Ex 9,12; Sk 7,19; Ř 11,8)26He sent Moses, his servant, and Aaron, whom he had chosen. (Ex 3,10; Ex 4,12; Nu 16,5; Nu 17,5)27They performed his signs among them and miracles in the land of Ham. (Ž 78,43; Ž 105,23)28He sent darkness, and made the land dark; they did not rebel[3] against his words. (Ex 10,21; Ž 99,7)29He turned their waters into blood and caused their fish to die. (Ex 7,21)30Their land swarmed with frogs, even in the chambers of their kings. (Ex 8,3)31He spoke, and there came swarms of flies, and gnats throughout their country. (Ex 8,16; Ex 8,21)32He gave them hail for rain, and fiery lightning bolts through their land. (Ex 9,23)33He struck down their vines and fig trees, and shattered the trees of their country. (Ex 9,25)34He spoke, and the locusts came, young locusts without number, (Ex 10,12)35which devoured all the vegetation in their land and ate up the fruit of their ground.36He struck down all the firstborn in their land, the firstfruits of all their strength. (Ž 78,51)37Then he brought out Israel with silver and gold, and there was none among his tribes who stumbled. (Ex 12,35)38Egypt was glad when they departed, for dread of them had fallen upon it. (Ex 12,23; Ex 15,16)39He spread a cloud for a covering, and fire to give light by night. (Ex 13,21; Jb 36,20; Iz 4,5)40They asked, and he brought quail, and gave them bread from heaven in abundance. (Ex 16,13; Ž 78,18; Ž 78,24; Ž 78,27; J 6,31)41He opened the rock, and water gushed out; it flowed through the desert like a river. (Ž 63,1; Ž 78,15)42For he remembered his holy promise, and Abraham, his servant. (Gn 15,14; Ex 2,24; Ž 105,6; Ž 105,8)43So he brought his people out with joy, his chosen ones with singing. (Ex 15,1; Ž 105,42; Iz 35,10)44And he gave them the lands of the nations, and they took possession of the fruit of the peoples’ toil, (Jz 24,13; Ž 78,55)45that they might keep his statutes and observe his laws. Praise the Lord! (Dt 4,1; Dt 4,40; Ž 78,7; Ž 104,35)