1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. 3 Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.4 Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol,5 tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. 6 Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou.7 Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí.8 Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí. 9 Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.10 Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.11 V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.12 Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.13 Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství.14 Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo.15 Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.16 Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost. 17 Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.18 Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.19 Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘20 Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.‘21 Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.
1I appeal to you therefore, brothers,[1] by the mercies of God, to present your bodies as a living sacrifice, holy and acceptable to God, which is your spiritual worship.[2] (Ž 50,13; Ř 6,13; Ř 6,16; Ř 6,19; 1K 1,10; 1K 6,20; 2K 10,1; Ef 4,1; Žd 10,20; 1P 2,5)2Do not be conformed to this world,[3] but be transformed by the renewal of your mind, that by testing you may discern what is the will of God, what is good and acceptable and perfect.[4] (Ž 51,10; 2K 4,16; Ef 4,23; Ef 5,10; Ko 3,10; 1Te 4,3; Tt 3,5; 1P 1,14; 1J 2,15)
Gifts of Grace
3For by the grace given to me I say to everyone among you not to think of himself more highly than he ought to think, but to think with sober judgment, each according to the measure of faith that God has assigned. (Ř 1,5; Ř 11,20; Ř 12,16; 1K 7,17; Ef 4,7)4For as in one body we have many members,[5] and the members do not all have the same function, (1K 12,12; Ef 4,4; Ef 4,16)5so we, though many, are one body in Christ, and individually members one of another. (J 17,11; 1K 6,15; 1K 10,17; 1K 10,33; 1K 12,20; 1K 12,27; Ef 4,13; Ef 4,25)6Having gifts that differ according to the grace given to us, let us use them: if prophecy, in proportion to our faith; (Sk 13,1; 1K 7,7; 1K 12,4; 1K 12,7; 1K 12,10; 2Tm 2,15; 1P 4,10)7if service, in our serving; the one who teaches, in his teaching; (Sk 6,1)8the one who exhorts, in his exhortation; the one who contributes, in generosity; the one who leads,[6] with zeal; the one who does acts of mercy, with cheerfulness. (1K 12,28; 2K 9,7; 1Tm 5,17)
Marks of the True Christian
9Let love be genuine. Abhor what is evil; hold fast to what is good. (Ž 97,10; Ž 101,3; Am 5,15; 2K 6,6; 1Te 5,21; 1Tm 1,5; 1P 1,22)10Love one another with brotherly affection. Outdo one another in showing honor. (Ř 13,7; Fp 2,3; Žd 13,1; 1P 2,17)11Do not be slothful in zeal, be fervent in spirit,[7] serve the Lord. (Sk 18,25; Sk 20,19)12Rejoice in hope, be patient in tribulation, be constant in prayer. (Sk 1,14; Ř 5,2; Žd 10,36)13Contribute to the needs of the saints and seek to show hospitality. (Mt 25,35; Ř 15,25; 1K 16,1; 1K 16,15; 2K 9,1; 2K 9,12; 1Tm 6,18; Žd 6,10; Žd 13,16)14Bless those who persecute you; bless and do not curse them. (Mt 5,44; 1P 3,9)15Rejoice with those who rejoice, weep with those who weep. (Jb 30,25; 1K 12,26; Žd 13,3)16Live in harmony with one another. Do not be haughty, but associate with the lowly.[8] Never be wise in your own sight. (Ž 131,1; Př 3,7; Jr 45,5; Ř 11,25; Ř 12,3; Ř 15,5; 2K 13,11; Fp 2,2; Fp 4,2; 1P 3,8)17Repay no one evil for evil, but give thought to do what is honorable in the sight of all. (Př 20,22; Mt 5,39; Ř 14,16; Ř 14,19; 2K 8,21)18If possible, so far as it depends on you, live peaceably with all. (Mk 9,50)19Beloved, never avenge yourselves, but leave it[9] to the wrath of God, for it is written, “Vengeance is mine, I will repay, says the Lord.” (Dt 32,35; Ž 94,1; Př 20,22; Mt 5,39; Ř 14,19; 1Te 4,6; Žd 10,30)20To the contrary, “if your enemy is hungry, feed him; if he is thirsty, give him something to drink; for by so doing you will heap burning coals on his head.” (Ex 23,4; 2Kr 6,22; Př 25,21; L 6,27)21Do not be overcome by evil, but overcome evil with good.