1 Zpívaný žalm. Píseň ke dni odpočinku. 2 Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy, 3 hlásat zrána tvoje milosrdenství a v noci tvou věrnost 4 při nástroji o deseti strunách, s harfou, při hře na citeru. 5 Hospodine, svými skutky působíš mi radost, plesám nad činy tvých rukou: 6 Tvoje činy, Hospodine, jsou tak velkolepé, tvoje záměry jsou přehluboké! 7 Tupec o tom neví, hlupák tomu nerozumí. 8 Svévolníci bují jako plevel, všichni pachatelé ničemností rozkvétají, aby byli navždy vyhlazeni. 9 Ty však, Hospodine, jsi navěky vyvýšený. 10 Ano, tvoji nepřátelé, Hospodine, ano, tvoji nepřátelé zhynou, všichni pachatelé ničemností budou rozprášeni. 11 Můj roh jsi však vyvýšil jako roh jednorožce, olej nejčistší jsi na mne vylil. 12 Moje oko shlíží na ty, kdo proti mně sočí, moje uši slyší o zlovolných útočnících. 13 Spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanónský cedr. 14 Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, 15 ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží, 16 aby hlásali, že Hospodin je přímý, skála má, a podlosti v něm není!
1Ein Psalm. Ein Lied. Für den Tag des Sabbats.2Es ist gut, den HERRN zu preisen und deinen Namen, du Höchster, zu besingen; (Ž 9,3; Ž 101,1; Ž 147,1; Žd 13,15)3am Morgen zu verkünden deine Gnade und deine Treue in den Nächten (Ž 42,9)4zur zehnsaitigen Laute und zur Harfe, zum klingenden ⟨Spiel⟩ auf der Zither. (Ž 33,2)5Denn du hast mich erfreut, HERR, durch dein Tun. Über die Werke deiner Hände juble ich.6Wie groß sind deine Werke, HERR! Sehr tief sind deine Gedanken. (Ž 104,24; Ž 139,14; Iz 55,9; Ř 11,33; Zj 15,3)7Ein unvernünftiger Mensch erkennt es nicht, und ein Tor versteht dies nicht. (Ž 73,22)8Wenn die Gottlosen sprossen wie Gras[1] und alle Übeltäter blühen, ⟨dann nur,⟩ damit sie vernichtet werden für immer. (Ž 37,2; Ž 73,17)9Du aber bist ewig erhaben, HERR! (Ž 97,9; Ž 102,13)10Denn siehe, deine Feinde, HERR, denn siehe, deine Feinde werden umkommen. Es werden zerstreut werden alle Übeltäter. (Sd 5,31; Ž 18,15; Ž 101,8; Ž 125,5)11Aber du wirst mein Horn erhöhen wie das eines Büffels. Mit frischem Öl[2] hast du mich überschüttet[3]. (Ž 23,5; Ž 75,11; Ž 112,9)12Und mein Auge wird seine Lust sehen an meinen Feinden. Meine Ohren werden ihre Lust hören an den Übeltätern, die gegen mich aufstehen. (Ž 37,34)13Der Gerechte wird sprossen wie die Palme, wie eine Zeder auf dem Libanon wird er emporwachsen. (Oz 14,5)14Die gepflanzt sind im Haus des HERRN, werden grünen in den Vorhöfen unseres Gottes. (Ž 52,10)15Noch im Greisenalter gedeihen sie, sind sie saftvoll und grün, (Ž 1,3)16um zu verkünden, dass der HERR gerecht ist. Er ist mein Fels, und kein Unrecht ist an ihm. (Dt 32,4; Jb 34,10; Sf 3,5)