1 Modlitba Davidova. Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi, jsem tak ponížený, zubožený. 2 Ochraňuj mě, jsem tvůj věrný, spas, můj Bože, svého služebníka, který v tebe doufá. 3 Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k tobě volám. 4 Vlej do duše svého služebníka radost, k tobě, Panovníku, pozvedám svou duši, 5 neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný. 6 Dopřej, Hospodine, mé modlitbě sluchu, věnuj pozornost mým prosbám. 7 V den svého soužení volám k tobě a ty mi odpovíš. 8 Panovníku, není ti rovného mezi bohy a tvým činům se nic nevyrovná. 9 Všechny pronárody, tvoje dílo, se ti přijdou klanět, Panovníku, budou oslavovat tvoje jméno, 10 protože jsi veliký a konáš divy; jedině ty jsi Bůh. 11 Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu žít podle tvé pravdy, soustřeď mou mysl na bázeň tvého jména. 12 Celým srdcem, Panovníku, Bože můj, ti budu vzdávat chválu, tvoje jméno věčně oslavovat, 13 vždyť tvé velké milosrdenství je se mnou; z nejhlubšího podsvětí jsi vytrhl mou duši. 14 Bože, povstávají proti mně opovážlivci, o život mi ukládá smečka ukrutníků, na tebe se neohlíží. 15 Ty však, Panovníku, jsi Bůh slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný, věrný. 16 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou, dej svou sílu svému služebníku, vítězství synu své služebnice! 17 Ukaž na mně dobré znamení, ať to vidí, kdo mě mají v nenávisti, ať jsou zahanbeni, že jsi, Hospodine, moje pomoc, moje potěšení!
1Ein Gebet. Von David. Neige, HERR, dein Ohr, erhöre mich! Denn ich bin elend und arm. (Ž 25,16)2Bewahre mein Leben[1], denn ich bin getreu! Rette deinen Knecht, der auf dich vertraut! Du bist doch mein Gott!3Sei mir gnädig, Herr! Denn zu dir rufe ich den ganzen Tag. (Ž 41,5; Ž 88,2)4Erfreue die Seele deines Knechtes! Denn zu dir, Herr, erhebe ich meine Seele. (Ž 143,8)5Denn du, Herr, bist gut und zum Vergeben bereit, groß an Gnade gegen alle, die dich anrufen. (Ž 69,14; Ž 103,3; Ž 130,7; Ž 145,9; Mt 7,11; Mk 10,18)6HERR, höre mein Gebet! Horche auf die Stimme meines Flehens! (Ž 17,1)7Am Tag meiner Bedrängnis rufe ich dich an, denn du erhörst mich. (Ž 50,15)8Keiner ist wie du, Herr, unter den Göttern, und nichts gleicht deinen Werken. (Dt 3,24; Ž 95,3; Ž 135,5; Iz 40,25; Jr 10,6)9Alle Nationen, die du gemacht hast, werden kommen und vor dir anbeten, Herr, und deinen Namen verherrlichen. (Ž 22,28; Mal 1,11; Ř 15,9; Zj 15,4)10Denn groß bist du und tust Wunder, du bist Gott, du allein. (Ex 15,11; Dt 6,4; Ž 72,18; Iz 45,5)11Lehre mich, HERR, deinen Weg: Ich will wandeln in deiner Wahrheit[2]! Fasse mein Herz zusammen[3] zur Furcht deines Namens. (Ž 25,4; 2J 1,4)12Ich will dich preisen, Herr, mein Gott, mit meinem ganzen Herzen und deinen Namen ewig verherrlichen. (Ž 9,2)13Denn deine Gnade ist groß gegen mich, und du hast mein Leben[4] gerettet aus dem tiefsten Scheol. (Ž 30,4; Iz 38,17)14Gott! Übermütige sind gegen mich aufgestanden; die Rotte der Gewalttätigen trachtet nach meinem Leben; und sie haben dich nicht vor sich gestellt. (Ž 54,5)15Du aber, Herr, bist ein barmherziger und gnädiger Gott, langsam zum Zorn und groß an Gnade und Treue[5]. (Ex 34,6; Nu 14,18; Neh 9,17; Ž 103,8; Ž 111,4; Ž 145,8; Jl 2,13; Jon 4,2)16Wende dich zu mir und sei mir gnädig! Gewähre deinem Knecht deine Kraft, rette den Sohn deiner Magd! (Ž 41,5; Ž 116,16)17Wirke an mir ein Zeichen zum Guten, dass die, die mich hassen, es sehen und beschämt werden, weil du, HERR, mir geholfen und mich getröstet hast. (Ž 71,21; Iz 12,1)