1 Pro předního zpěváka. Podle gatského způsobu. Pro Kórachovce, žalm. 2 Jak jsou milé tvé příbytky, Hospodine zástupů! 3 Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu! 4 Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj Bože! 5 Blaze těm, kdo bydlí ve tvém domě, mohou tě zde vždycky chválit. -Sela- 6 Blaze člověku, jenž sílu hledá v tobě, těm, kteří se vydávají na pouť. 7 Když Dolinou balzámovníků se ubírají, učiní ji prameništěm, včasný déšť ji halí požehnáním. 8 Pokračují stále s novou silou, objeví se před svým Bohem na Sijónu. 9 Hospodine, Bože zástupů, slyš modlitbu mou, naslouchej, Jákobův Bože! - Sela- 10 Ty jsi štít náš, Bože, pohleď, na tvář svého pomazaného rač shlédnout. 11 Den v tvých nádvořích je lepší než tisíce jinde ; raději chci stát před prahem domu svého Boha, než prodlévat v stanech svévolnosti, 12 vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně. 13 Hospodine zástupů, blaze člověku, jenž doufá v tebe!
1Dem Chorleiter. Nach der Gittit. Von den Söhnen Korachs. Ein Psalm. (Ž 8,1; Ž 42,1)2Wie lieblich sind deine Wohnungen, HERR der Heerscharen! (Nu 24,5)3Es sehnt sich, ja, es schmachtet meine Seele nach den Vorhöfen des HERRN, mein Herz und mein Leib[1], sie jauchzen dem lebendigen Gott ⟨entgegen⟩. (Ž 42,3)4Auch der Vogel hat ein Haus gefunden und die Schwalbe ein Nest für sich, wo sie ihre Jungen hingelegt hat – deine Altäre[2], HERR der Heerscharen, mein König und mein Gott! (Ž 5,3; J 20,28)5Glücklich sind, die in deinem Haus wohnen. Stets werden sie dich loben. // (Ž 65,5; Ž 134,1)6Glücklich ist der Mensch, dessen Stärke in dir ist! Gebahnte Wege sind in seinem[3] Herzen[4]!7Sie gehen durch das Tränental[5] und machen es zu einem Quellort. Ja, mit Segnungen bedeckt es der Frühregen. (Iz 58,11; Ez 34,26)8Sie gehen von Kraft zu Kraft. Sie erscheinen[6] vor Gott in Zion. (Dt 16,16; Iz 40,31; 2K 4,16)9HERR, Gott der Heerscharen, höre mein Gebet! Vernimm es, Gott Jakobs! // (Ž 17,1)10Blicke doch, Gott, auf unseren Schild[7]! Schaue an das Gesicht deines Gesalbten! (2Pa 6,42)11Denn ein Tag in deinen Vorhöfen ist besser als ⟨sonst⟩ tausend. Ich will lieber an der Schwelle stehen im Haus meines Gottes als wohnen in den Zelten des Unrechts.12Denn der HERR, Gott, ist Sonne und Schild. Gnade und Herrlichkeit wird der HERR geben, kein Gutes vorenthalten denen, die in Lauterkeit wandeln. (Ž 3,4; Ž 125,4; Iz 60,19; J 1,16; Ř 8,30; Zj 21,23)13HERR der Heerscharen! Glücklich ist der Mensch, der auf dich vertraut! (Ž 2,12)