1 Tklivá píseň Davidova, kterou zpíval Hospodinu kvůli Benjamínci Kúšovi. 2 Hospodine, Bože můj, k tobě se utíkám, zachraň mě a vytrhni z rukou všech, kdo mě stíhají, 3 aby mě jako lev nerozsápal ten, který odvléká, a kdo by vytrhl, není. 4 Hospodine, Bože můj, jestliže jsem něco spáchal, jestliže lpí bezpráví na mých dlaních, 5 jestliže jsem odplácel zlem tomu, který mi přál pokoj, nebo z prázdných ohledů jsem šetřil protivníka, 6 ať nepřítel stíhá moji duši, chytí a zašlape do země můj život, ať uvede v prach mou slávu. -Sela- 7 Povstaň, Hospodine, ve svém hněvu, proti zuřivosti protivníků mých se zvedni, bděle při mně stůj na soudu, k němuž jsi dal příkaz. 8 Pospolitost národů až kolem tebe stane, k soudu nad nimi se navrať na výšinu. 9 Sám Hospodin povede při s lidmi. Dopomoz mi, Hospodine, k právu, podle mé spravedlnosti a bezúhonnosti. 10 Kéž je konec zlobě svévolníků. Dej, ať spravedlivý stojí pevně, Bože spravedlivý, jenž zkoumáš srdce a ledví! 11 Štítem je mi Bůh, on zachraňuje ty, kdo mají přímé srdce. 12 Bůh je spravedlivý soudce; každý den má Bůh proč vzplanout hněvem. 13 Což si znovu člověk nebrousí svůj meč? Napíná svůj luk a míří, 14 smrtonosnou zbraň si chystá, šípy ohnivé si připravuje. 15 Počíná-li ničemnosti, zplodí trápení a zrodí křivdy. 16 Kope jámu, vyhloubí ji, spadne však do pasti, kterou chystá. 17 To, čím jiné trápí, jemu se na hlavu vrátí, jeho násilnictví na lebku mu padne. 18 Budu vzdávat chválu Hospodinu, že je spravedlivý, budu zpívat žalmy jménu Hospodina, Boha nejvyššího.
1Ein Schiggajon[1] von David, das er dem HERRN sang wegen der Worte des Benjaminiten Kusch. (Abk 3,1)2HERR, mein Gott, bei dir berge ich mich, rette mich von allen meinen Verfolgern und befreie mich! (Ž 11,1; Ž 16,1; Ž 31,2; Ž 59,2)3Dass er nicht wie ein Löwe mein Leben zerreißt, er reißt, und da ist kein Befreier. (Ž 22,12)4HERR, mein Gott! Wenn ich solches getan habe, wenn Unrecht an meinen Händen ist, (Jb 31,7)5wenn ich Böses vergolten dem, der mit mir Frieden hält, und geplündert den, der mich ohne Ursache bedrängt, (1S 24,18)6so verfolge der Feind meine Seele und erreiche sie, er trete mein Leben zu Boden und strecke meine Ehre[2] hin in den Staub. // (Ž 143,3)7Steh auf, HERR, in deinem Zorn! Erhebe dich gegen das Wüten meiner Bedränger, und wache auf zu mir! Gericht hast du befohlen. (Ž 59,5)8Die Schar der Völkerschaften umringe dich, zur Höhe über ihnen kehre zurück[3]!9Der HERR richtet die Völker. Richte mich, HERR, nach meiner Gerechtigkeit und nach meiner Lauterkeit, die auf mir ist. (Ž 9,9; Ž 18,21; Ž 35,23; Ž 43,1; Ž 96,13; Ž 98,9)10Ein Ende nehme die Bosheit der Gottlosen, aber dem Gerechten gib Bestand, der du Herzen und Nieren[4] prüfst, gerechter Gott! (Jr 11,20; Jr 17,10; L 16,15; Zj 2,23)11Mein Schild über ⟨mir⟩ ist Gott[5], der die von Herzen Aufrichtigen rettet[6].12Gott ist ein gerechter Richter und ein strafender Gott an jedem Tag[7]. (Gn 18,25; Ž 9,5; Ž 129,4; 2Tm 4,8)13Wahrhaftig, schon wieder wetzt er[8] sein Schwert, spannt seinen Bogen und rüstet ihn. (Dt 32,41; Pl 2,4; Pl 3,12; Zj 19,15)14Aber gegen sich selbst hat er die Mordwerkzeuge bereitet, seine Pfeile brennend gemacht. (Dt 32,23)15Siehe, er trägt in sich Böses[9]; er geht schwanger mit Unheil, gebiert Falschheit. (Jb 4,8; Jb 15,35; Iz 59,4)16Er hat eine Grube gegraben und hat sie ausgehöhlt, doch ist er in die Falle gefallen, die er gemacht hat. (Ž 9,16; Ž 35,8; Ž 57,7; Ž 141,10; Př 26,27)17Sein Unheil kehrt auf sein Haupt zurück, und auf seinen Scheitel herab kommt seine Gewalttat. (1Kr 2,32; Est 9,25; Ž 140,10)18Ich will den HERRN preisen nach seiner Gerechtigkeit und besingen den Namen des HERRN, des Höchsten. (Ž 9,3; Ž 35,28; Ž 69,31)