1 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Žalm Davidův. 2 Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása. 3 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese. 4 Jak dlouho budete napadat člověka? Zabitím hrozíte všichni jak stěna nahnutá, jako zeď podkopaná. 5 Stále se radí, jak strhnout ho z výše, ve lhaní zálibu našli, žehnají ústy, zlořečí v nitru. -Sela- 6 Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. 7 Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. 8 Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. 9 Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště. -Sela- 10 Lidé jsou jen vánek, urození jsou jen lživé zdání. Na váze stoupají vzhůru, dohromady jsou lehčí než vánek. 11 Neslibujte si nic od útisku, nedejte se šálit tím, že něco uchvátíte, k jmění, byť i přibývalo, neupněte srdce. 12 Bůh promluvil jednou, dvojí věc jsem slyšel: Bohu patří moc, 13 i milosrdenství je, Panovníku, tvoje. Ty každému splatíš podle jeho skutků.
1Dem Chorleiter. Nach Jedutun[1]. Ein Psalm. Von David.2Nur auf Gott ⟨vertraut⟩ still meine Seele, von ihm ⟨kommt⟩ meine Rettung. (Ž 37,39; Ž 55,24; Pl 3,26)3Nur er ist mein Fels und meine Rettung, meine Festung; ich werde kaum[2] wanken. (Ž 16,8; Ž 18,3; Ž 125,1)4Wie lange wollt ihr einen Mann bestürmen, morden[3] ihr alle – wie eine überhängende Wand, eine eingestoßene Mauer? (Iz 30,13)5Sie planen nur, ihn von seiner Höhe zu stoßen; sie finden Gefallen an der Lüge; mit ihrem[4] Mund segnen sie, doch in ihrem Innern fluchen sie. // (Jr 9,8; 2Te 2,12)6Nur auf Gott ⟨vertraue⟩ still meine Seele, denn von ihm kommt meine Hoffnung. (Mi 7,7)7Nur er ist mein Fels und meine Rettung, meine Festung; ich werde nicht wanken. (Ž 16,8; Ž 125,1)8Auf Gott ruht mein Heil[5] und meine Ehre; der Fels meines Schutzes, meine Zuflucht ist in Gott. (Ž 3,4; Ž 91,2; Ž 94,22)9Vertraut auf ihn allezeit, ⟨ihr von Gottes⟩ Volk! Schüttet euer Herz vor ihm aus! Gott ist unsere Zuflucht. // (1S 1,15; Ž 46,2; Ž 71,7; Ž 142,3; Iz 26,4)10Nur Hauch[6] sind die Menschensöhne, Lüge die Herrensöhne[7]. Auf der Waagschale steigen sie empor, sie sind allesamt leichter als ein Hauch. (Ž 4,3; Iz 40,15)11Vertraut nicht auf Erpressung, und betrügt euch nicht[8] durch Raub; wenn der Reichtum wächst, richtet euer Herz nicht darauf! (Mt 19,22; L 12,19; 1Tm 6,17)12Eines hat Gott geredet, zwei ⟨Dinge⟩ sind es, die ich gehört, dass die Macht bei Gott ist (1Pa 29,12; Jb 33,14)13und dein, Herr, die Gnade; denn du, du vergiltst jedem nach seinem Werk. (Ex 34,6; Zj 2,23)