1 Pro předního zpěváka, jako: „Nevyhlazuj!“ Davidův, pamětní zápis. 2 Opravdu svou němotou hlásáte spravedlnost? Lidé, soudíte dle práva? 3 V zemi jednáte, jak podlé srdce velí, razíte si cestu násilím svých rukou. 4 Svévolníci, ti se odrodili hned v matčině lůně, z mateřského života se lháři dali bludnou cestou. 5 Mají jedu jako hadi, jsou jak hluchá zmije, když si zacpe uši, 6 aby neslyšela kouzelnický šepot zaklínače zkušeného v zaklínání. 7 Bože, vylámej jim zuby v ústech, vyraz tesáky těch lvíčat, Hospodine! 8 Ať se rozplynou jak tratící se vody, ať se tomu, kdo napne luk, ztupí šípy. 9 Ať se ztratí jako slizký plž, jako potracený plod, který neuzřel slunce. 10 Dříve než co pochopí, už trním pod hrnci vám budou, smete je vichr, ať svěží či zprahlé. 11 Radovat se bude spravedlivý, až uzří tu pomstu, omyje si nohy v krvi svévolníka. 12 A lidé si řeknou: „Spravedlivý ovoce se dočkal. Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná.“
1Dem Chorleiter. ⟨Nach der Melodie:⟩ »Verdirb nicht!«[1] Von David. Ein Miktam[2].2Redet ihr wirklich Gerechtigkeit, Götter[3]? Richtet ihr in Geradheit die Menschenkinder? (Ž 82,1; Kaz 3,16)3Sogar im Herzen übt ihr Ungerechtigkeiten; der Gewalttat eurer Hände brecht ihr Bahn im Land. (Ž 55,10; Mi 2,1; Mt 15,19)4Abgewichen[4] sind die Gottlosen von Mutterschoß an, es irren vom Mutterleib an die Lügenredner. (Gn 8,21; Ž 51,7)5Gift haben sie gleich Schlangengift, wie eine taube Viper, die ihr Ohr verschließt, (Ž 140,4; Jk 3,8)6dass sie nicht hört auf die Stimme der Beschwörer, des Zauberers, der die Zaubersprüche beherrscht. (Jr 8,17)7Zerschmettere, Gott, ihre Zähne in ihrem Maul, brich aus das Gebiss der Junglöwen, HERR! (Ž 3,8)8Sie sollen zergehen wie Wasser, das verrinnt[5]! Legt er seine Pfeile an, ⟨so seien sie⟩ wie abgeknickt.9Wie die Schnecke zerschmelzend dahingeht, ⟨so⟩ einer Frau Fehlgeburt, welche nie die Sonne erblickt! (Jb 3,16)10Bevor eure Töpfe den Dornstrauch[6] merken – ob grün oder Glut, er wird ihn fortwirbeln! (Př 10,25)11Freuen wird sich der Gerechte, wenn er die Rache anschaut; er watet[7] im Blut des Gottlosen. (Ž 52,8; Ž 68,24; Ž 107,42)12Und der Mensch soll sagen: Es gibt doch Lohn[8] für den Gerechten; es gibt doch einen Gott, der auf Erden richtet. (Ž 94,15; Př 11,31; Iz 3,10; Mal 3,18)