Žalm 56

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Pro předního zpěváka, podle „Němé holubice dálek“. Pamětní zápis, Davidův, když se ho v Gatu zmocnili Pelištejci. 2  Smiluj se nade mnou, Bože, neboť po mně šlape člověk, válečník mě denně utiskuje. 3  Denně po mně šlapou ti, kteří proti mně sočí, těch, kdo zpupně válčí proti mně, je mnoho. 4  Přichází den strachu, já však doufám v tebe. 5  V Boha, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat tělo? 6  Denně překrucují moje slova, vymýšlejí na mě kdeco zlého. 7  Srocují se, číhají a stopují mě, o mé bezživotí usilují. 8  Vyváznout je necháš za ty ničemnosti? Takové lidi sraz, Bože, svým hněvem! 9  O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš? 10  Jednou se mí nepřátelé obrátí zpět, v den, kdy provolám: „Teď vím, že Bůh je při mně!“ 11  V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím, 12  v Boha doufám, nebojím se, co mi může udělat člověk? 13  Bože, sliby tobě dané splním, přinesu ti oběť chvály, 14  neboť jsi mě vysvobodil z jisté smrti. Což jsi neušetřil moje nohy podvrtnutí, abych před Bohem směl chodit dál ve světle živých? 

Žalm 56

Elberfelder Bibel

od SCM Verlag
1 Dem Chorleiter. Nach »Die Taube der fernen Inseln«[1]. Von David. Ein Miktam[2]. Als die Philister ihn zu Gat ergriffen. (1S 21,11)2 Sei mir gnädig, Gott! – denn es stellen mir Menschen nach; den ganzen Tag bedrängt mich ein Streitender. (Ž 41,5)3 Meine Feinde stellen ⟨mir⟩ den ganzen Tag nach[3], ja, viele bekämpfen mich von oben herab[4].4 ⟨An dem⟩ Tag, ⟨da⟩ ich mich fürchte – ich, ich vertraue auf dich. (2Pa 20,3)5 Auf Gott – sein Wort rühme ich – auf Gott vertraue ich, ich werde mich nicht fürchten; was sollte Fleisch mir tun? (Ž 118,6)6 Den ganzen Tag tadeln[5] sie meine Worte, alle ihre Gedanken sind gegen mich zum Bösen. (Jb 16,10)7 Sie greifen an, verstecken sich, sie beobachten meine Fersen, weil sie meiner Seele auflauern. (Ž 37,32; Ž 49,6; Ž 59,4)8 ⟨Sollte⟩ es bei ihrer Bosheit Rettung für sie ⟨geben⟩? Im Zorn stürze die Völker nieder, Gott! (Jr 18,23)9 Meine Heimatlosigkeit hast du abgemessen. Gieße meine Tränen in deinen Schlauch! ⟨Stehen sie⟩ nicht in deinem Verzeichnis? (Mal 3,16)10 Dann werden meine Feinde ablassen – an dem Tag, da ich rufe; dieses habe ich erkannt, dass Gott für mich ist. (2Pa 18,31; Ž 118,6; Ž 124,1; Ř 8,31)11 Auf Gott – ⟨sein⟩ Wort rühme ich – auf den HERRN – ⟨sein⟩ Wort rühme ich –12 auf Gott vertraue ich, ich werde mich nicht fürchten; was könnte ein Mensch mir tun? (Ž 118,6)13 Auf mir ⟨liegen⟩, Gott, deine Gelübde[6], ich werde dir Dankopfer einlösen.14 Denn du hast meine Seele vom Tod gerettet, ja, meine Füße vom Sturz, dass ich wandle vor dem Angesicht Gottes im Licht der Lebendigen. (Jb 33,30; Ž 116,8)