Žalm 18 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

MILUJI TĚ VROUCNĚ, HOSPODINE, MOJE SÍLO

1 Pro předního zpěváka. Žalm Hospodinova služebníka Davida, který přednášel slova této písně Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i z rukou Saulových. 2 Pravil: Miluji tě vroucně, Hospodine, moje sílo. 3 Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, vysvoboditeli, Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade! 4 Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli. 5 Ovinuly mě provazy smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka, 6 provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti. 7 V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. 8 Země se zachvěla, roztřásla se, hory v základech se hnuly, chvěly se před jeho plamenným hněvem. 9 Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí. 10 Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno. 11 Na cheruba usedl a letěl a vznášel se na perutích větru. 12 Temno učinil svou skrýší, stánkem kolem sebe, temné vodstvo, mračna prachu. 13 Mračna se hnala před jeho jasem, krupobití a hořící uhlí. 14 Hospodin na nebi zaburácel, Nejvyšší vydal svůj hlas, krupobití a hořící uhlí. 15 Vyslal své šípy a rozehnal mračna, množstvím blesků je uvedl v zmatek. 16 Tu se objevila koryta vod, základy světa se obnažily, když jsi, Hospodine, zaútočil, když jsi zadul svým hněvivým dechem. 17 Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva. 18 Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli. 19 Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral, 20 učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil. 21 Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou, 22 neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha. 23 Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodvrhl jeho nařízení. 24 Jeho jsem se dokonale držel, varoval se nepravosti. 25 Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mých rukou, tak jak jevila se jemu. 26 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost, 27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu. 28 Ty lid ponížený zachraňuješ, ale povýšené nutíš sklopit oči. 29 Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot. 30 S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu, 31 s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají. 32 Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš! 33 Bůh, který mě opásává statečností a mou cestu činí dokonalou, 34 ten dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout, 35 učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk. 36 Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila. 37 Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou. 38 Budu stíhat nepřátele, dopadnu je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám. 39 Rozdrtím je, že už nepovstanou, pod nohy mi padnou. 40 Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš. 41 Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí. 42 Budou volato pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví. 43 Roztluču je, budou jako prach ve větru, smetu je jak bláto z ulic. 44 Dals mi vyváznout z rozbrojů lidu, vůdcem pronárodů jsi mě ustanovil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal. 45 Na slovo mě uposlechnou, cizinci se budou vtírat do mé přízně. 46 Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť. 47 Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spása! 48 Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podrobuje. 49 Vysvoboditeli od nepřátel, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš. 50 Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu. 51 Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi, a jeho potomstvu navěky!

Elberfelder Bibel

od SCM Verlag

Psalm 18

1 Dem Chorleiter. Von dem Knecht des HERRN, von David, der die Worte dieses Liedes zum HERRN redete an dem Tag, als der HERR ihn gerettet hatte aus der Hand aller seiner Feinde und aus der Hand Sauls. 2 Und er sprach: Ich liebe dich, HERR, meine Stärke! (Ž 116,1) 3 Der HERR ist mein Fels und meine Burg und mein Retter, mein Gott, mein Hort, bei dem ich mich berge, mein Schild und das Horn meines Heils^[1], meine Festung. (Ž 3,4; Ž 31,4; Ž 62,3; Ž 71,3; Ž 91,2)

Ž 3,4Ž 31,4Ž 62,3Ž 71,3Ž 91,2

4 »Gepriesen!«, rufe ich^[2] zum HERRN, so werde ich vor meinen Feinden gerettet. 5 Es umfingen mich Bande des Todes, und Bäche des Verderbens erschreckten mich. (Ž 69,16; Ž 116,3; Ž 124,4) 6 Fesseln des Scheols umgaben mich, Fallen des Todes bedrohten mich^[3]. (Ž 55,5) 7 In meiner Bedrängnis rief ich zum HERRN, und ich schrie zu meinem Gott. Er hörte aus seinem Tempel meine Stimme, und mein Schrei vor ihm drang an seine Ohren. (Ž 34,16; Ž 39,13; Ž 40,2) 8 Da wankte und bebte die Erde, die Grundfesten der Berge erzitterten und wankten, denn er war ⟨von Zorn⟩ entbrannt. (Na 1,5) 9 Rauch stieg auf von seiner Nase, und Feuer fraß aus seinem Mund, glühende Kohlen brannten aus ihm. (Ex 19,18; Ž 50,3; Ž 97,3; Žd 12,29)

Ex 19,18Ž 50,3Ž 97,3Žd 12,29

10 Er neigte den Himmel und fuhr hernieder, und Dunkel war unter seinen Füßen. (Ž 144,5) 11 Er fuhr auf einem Cherub und flog daher, so schwebte er auf den Flügeln des Windes. (Ž 104,3) 12 Er machte Finsternis zu seinem Versteck, zu seiner Hütte rings um sich her Wasserdunkel, dichtes Gewölk. (Iz 50,3) 13 Aus dem Glanz vor ihm zogen seine Wolken vorüber ⟨mit⟩ Hagel und feurigen Kohlen. (Ž 11,6) 14 Und der HERR donnerte im Himmel, und der Höchste ließ seine Stimme erschallen ⟨mit⟩ Hagel und feurigen Kohlen. (Jb 37,4; Ž 29,3) 15 Und er schoss seine Pfeile und zerstreute sie, er schleuderte Blitze und verwirrte sie. (1S 7,10; Ž 77,18; Ž 144,6) 16 Da wurden sichtbar die Betten des Wassers, und die Fundamente der Welt wurden aufgedeckt vor deinem Schelten, HERR, vor dem Schnauben des Hauchs deiner Nase. (Na 1,4) 17 Er griff aus der Höhe, erfasste mich, zog mich heraus aus großen Wassern. (Ž 144,7) 18 Er rettete mich vor meinem starken Feind und vor meinen Hassern, denn sie waren mächtiger als ich. (Ž 138,7) 19 Sie bedrohten mich^[4] am Tage meines Unglücks, aber der HERR wurde mir zur Stütze. 20 Und er führte mich heraus ins Weite, er befreite mich, weil er Gefallen an mir hatte. (Ž 118,5) 21 Der HERR handelte an mir nach meiner Gerechtigkeit, nach der Reinheit meiner Hände vergalt er mir. (Ž 7,9) 22 Denn ich habe die Wege des HERRN eingehalten und bin von meinem Gott nicht gottlos abgewichen^[5]. (Jb 23,11) 23 Denn alle seine Rechtsbestimmungen waren vor mir, und seine Ordnungen wies ich nicht von mir. (Ž 119,30) 24 Auch war ich ganz^[6] mit ihm und hütete mich vor meiner Schuld. 25 So vergalt der HERR mir nach meiner Gerechtigkeit, nach der Reinheit meiner Hände vor seinen Augen. 26 Mit dem Treuen gehst du treu um, ganz^[7] bist du mit dem Mann, der ganz^[8] ⟨mit dir⟩ ist. 27 Mit dem Reinen handelst du rein, mit dem Falschen aber unsinnig. 28 Ja, du rettest das arme^[9] Volk und erniedrigst hochmütige Augen. 29 Ja, du lässt meine Leuchte strahlen. Der HERR, mein Gott, erhellt meine Finsternis. (Ž 27,1) 30 Denn mit dir erstürme ich einen Wall^[10], und mit meinem Gott überspringe ich eine Mauer^[11]. (Ž 60,14) 31 Gott – sein Weg ist vollkommen^[12]; des HERRN Wort ist lauter; ein Schild ist er allen, die sich bei ihm bergen. (Ž 12,7) 32 Denn wer ist Gott außer dem HERRN? Und wer ist ein Fels als nur unser Gott? (Iz 44,8) 33 Gott umgürtet mich mit Kraft und vollkommen^[13] macht er meinen Weg. 34 Er macht meine Füße den Hirschen^[14] gleich, und stellt mich hin auf meine Höhen. (Abk 3,19) 35 Er lehrt meine Hände das Kämpfen und meine Arme spannen den ehernen Bogen. (Ž 144,1) 36 Und du gabst mir den Schild deines Heils^[15], und deine Rechte stützte mich, und deine Herabneigung^[16] machte mich groß. (Ž 63,9; Iz 41,10) 37 Du schaffst Raum meinen Schritten unter mir, und meine Knöchel haben nicht gewankt. (Ž 17,5; Ž 31,9) 38 Meinen Feinden jagte ich nach und erreichte sie, und ich kehrte nicht um, bis ich sie aufgerieben hatte. 39 Ich zerschmetterte sie, dass sie nicht mehr aufstehen konnten; sie fielen unter meine Füße. 40 Und du umgürtetest mich mit Kraft zum Kampf, beugtest unter mich, die gegen mich aufstanden. 41 Meine Feinde aber – du hast sie vor mir in die Flucht geschlagen^[17], und meine Hasser, ich habe sie vernichtet^[18]. (Ž 118,10) 42 Sie schrien – aber da war kein Retter – zum HERRN, doch er antwortete ihnen nicht. (Př 1,28) 43 Und ich zermalmte sie wie Staub vor dem Wind; wie Straßenkot schüttete ich sie aus. 44 Du hast mich gerettet aus den Streitigkeiten des Volkes; du hast mich zum Haupt der Nationen gesetzt; ein Volk, das ich nicht kannte, dient mir. 45 Sowie ihr Ohr hörte, gehorchten sie mir; die Söhne der Fremde heuchelten mir ⟨Ergebung⟩. (Ž 66,3; Ž 81,16) 46 Die Söhne der Fremde sanken hin und zitterten hervor aus ihren Festungen. 47 Der HERR lebt! Gepriesen sei mein Fels und erhoben der Gott meines Heils^[19], (Ž 95,1) 48 der Gott, der mir Rache gab und mir die Völker unterwarf^[20], 49 der mich rettete vor meinen zornigen Feinden. Über meine Gegner erhöhtest du mich; von dem Mann der Gewalttat hast du mich befreit. (L 1,71) 50 Darum will ich dich preisen unter den Völkern, HERR, und will spielen deinem Namen, (Ž 57,10; Ř 15,9) 51 der seinem König große Rettungen schenkt^[21] und Gnade erweist seinem Gesalbten, David und seinen Nachkommen ewig. (Ž 89,30; Ž 144,10)