Pátá kniha žalmů - CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ
1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, 3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. 4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. 5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. 6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: 7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. 8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. 10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, 11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. 12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc. 13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta. 15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil. 17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. 18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. 19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. 21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích. 23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, 24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. 25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. 26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. 27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. 28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: 29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. 30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. 31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí! 33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry, 34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí. 35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla. 36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží. 37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou. 38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo. 39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí, 40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot. 41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce. 42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa. 43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!
1Preist den HERRN, denn er ist gut, denn seine Gnade ⟨währt⟩ ewig! (Ž 100,5)2So sollen sagen die Erlösten des HERRN, die er aus der Hand des Bedrängers[1] erlöst hat. (Ž 106,10)3Die er gesammelt hat aus den Ländern, von Osten und von Westen, von Norden und von Süden[2]. (Iz 43,5)4Sie irrten in der Wüste, auf ödem Weg, sie fanden keinen bewohnten Ort. (Dt 32,10)5Hungrig waren sie und durstig, es verschmachtete in ihnen ihre Seele. (Ex 16,3; Ex 17,3; 2S 17,29)6Da schrien sie zum HERRN in ihrer Not: Aus ihren Bedrängnissen rettete er sie. (Ž 106,44; Oz 5,15; L 8,24)7Er leitete sie auf rechtem Weg, sodass sie zu einem bewohnten Ort gelangten. (Iz 32,18)8Sie sollen den HERRN preisen für seine Gnade und für seine Wunder an den Menschenkindern!9Denn er hat die durstende Seele gesättigt, die hungernde Seele mit Gutem erfüllt. (Ž 34,11; Ž 146,7; L 1,53)10Die Bewohner des Dunkels und der Finsternis ⟨lagen⟩ gefesselt in Elend und Eisen: (Jb 36,8; L 1,79)11denn sie waren widerspenstig gewesen gegen die Worte Gottes und hatten verachtet den Rat des Höchsten; (Ž 106,43; Iz 63,10)12und er hatte ihr Herz gebeugt durch Unheil. Sie waren gestürzt, und kein Helfer war da. (2Kr 14,26; Iz 63,5; J 5,7)13Da schrien sie zum HERRN um Hilfe in ihrer Not: Aus ihren Bedrängnissen rettete er sie. (Ž 106,44; Oz 5,15; L 8,24)14Er führte sie heraus aus Dunkel und Finsternis, er zerriss ihre Fesseln.15Sie sollen den HERRN preisen für seine Gnade, für seine Wunder an den Menschenkindern!16Denn er hat bronzene Türen zerbrochen, und eiserne Riegel hat er zerschlagen. (Iz 45,2)17Die Toren litten wegen ihres gottlosen Weges[3] und wegen ihrer Sünden. (Ž 38,4)18Ihre Seele ekelte vor jeder Speise, sie rührten an die Pforten des Todes. (Jb 33,20)19Dann aber schrien sie zum HERRN um Hilfe in ihrer Not: Aus ihren Bedrängnissen rettete er sie. (Ž 106,44; Oz 5,15; L 8,24)20Er sandte sein Wort und heilte sie, er rettete ⟨sie⟩ aus ihren Gruben[4]. (2Kr 20,5; Jb 33,24; Ž 30,3; Mt 8,8)21Sie sollen den HERRN preisen für seine Gnade, für seine Wunder an den Menschenkindern.22Sie sollen Dankopfer darbringen und mit Jubel seine Taten erzählen! (Lv 7,12; Ž 9,15; Ž 27,6)23Die sich mit Schiffen aufs Meer hinausbegaben, auf großen Wassern Handel trieben, (Ž 104,26)24das sind die, die die Taten des HERRN sahen und seine Wunder in der Tiefe. (Ž 104,24)25Er redete und bestellte einen Sturmwind, und der trieb seine Wellen hoch. (Jon 1,4; Mt 8,24; J 6,18)26Sie stiegen zum Himmel empor, sie sanken hinab in die Fluten, es verzagte in der Not ihre Seele.27Sie taumelten und schwankten wie ein Betrunkener, es versagte all ihre Weisheit.28Dann aber schrien sie zum HERRN in ihrer Not: Und er führte sie heraus aus ihren Bedrängnissen. (Ž 106,44; Oz 5,15; L 8,24)29Er verwandelte den Sturm in Stille, und es legten sich die Wellen[5]. (Ž 65,8; Jon 1,15)30Sie freuten sich, dass es still geworden war[6], und er führte sie in den ersehnten Hafen[7]. (J 6,21)31Sie sollen den HERRN preisen für seine Gnade, für seine Wunder an den Menschenkindern.32Sie sollen ihn erheben in der Versammlung des Volkes, in der Sitzung der Ältesten ihn loben! (Ž 26,12)33Er macht Ströme zur Wüste und Wasserquellen zu dürrem Land. (Iz 42,15)34Fruchtbares Land ⟨macht er⟩ zur Salzsteppe wegen der Bosheit seiner Bewohner. (Gn 13,10; Ž 68,7)35Er macht die Wüste zum Wasserteich und dürres Land zu Wasserquellen. (Ž 78,16; Iz 35,7)36Und er ließ Hungrige dort wohnen, damit sie Siedlungen gründen konnten.37Sie besäten Felder und pflanzten Weinberge, die Frucht brachten als Ertrag. (Jr 31,5)38Und er segnete sie, und sie mehrten sich sehr, ihr Vieh ließ er nicht wenig sein. (Ex 1,7; Dt 7,13)39[8] Und sie wurden ⟨wieder⟩ wenig und beugten sich unter der Last von Unglück und Jammer. (Jb 12,23)40Er schüttete Verachtung auf Edle, er ließ sie umherirren in wegloser Einöde[9]. (Jb 12,21)41Doch den Armen schützte er[10] vor dem Elend und machte ⟨seine⟩ Sippen ⟨zahlreich⟩ wie Herden. (1S 2,8; Ž 113,7; Jr 31,27; L 1,52)42Die Aufrichtigen sehen es und freuen sich, und alle Ungerechtigkeit muss ihren Mund schließen. (Jb 5,16; Jb 22,19; Ž 58,11; Iz 66,14; Mt 22,12)43Wer ist weise? Der merke sich dies! Und sie[11] sollen die Gnaden⟨taten⟩ des HERRN sorgsam beachten. (Jr 9,11; Oz 14,9)