1 Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, 2 zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, 3 honoste se jeho svatým jménem, ať se zaraduje srdce těch, kteří hledají Hospodina! 4 Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně. 5 Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, 6 potomkové Abrahama, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení! 7 Je to Hospodin, náš Bůh, kdo soudí celou zemi. 8 Věčně pamatuje na svou smlouvu, na slovo, jež přikázal tisícům pokolení. 9 Uzavřeli ji s Abrahamem, přísahou ji stvrdil Izákovi, 10 stanovil ji Jákobovi jako nařízení, Izraeli jako smlouvu věčnou: 11 „Dám ti kenaanskou zemi za dědičný úděl!“ 12 Na počet jich byla malá hrstka, byli tam jen hosty. 13 Putovali od jednoho pronároda ke druhému, z jednoho království dál k jinému lidu. 14 On však nedovolil nikomu, aby je utlačoval, káral kvůli nim i krále: 15 „Nesahejte na mé pomazané, ublížit mým prorokům se chraňte!“ 16 Než přivolal na zemi hlad, než každou hůl chleba zlomil, 17 vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví. 18 Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, 19 až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila. 20 Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil. 21 Učinil ho pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění, 22 aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce. 23 Pak přišel Izrael do Egypta, v zemi Chámově byl Jákob hostem. 24 Hospodin velice rozplodil svůj lid, dopřál mu, aby zdatností předčil protivníky, 25 jejichž srdce změnil, takže začali jeho lid nenávidět a záludně jednat s jeho služebníky. 26 Poslal k nim Mojžíše, svého služebníka, s Áronem, jehož si zvolil. 27 Jeho znamení jim předváděli, zázraky v Chámově zemi. 28 Seslal temnotu a zatmělo se, a nikdo se neodvážil vzepřít jeho slovu. 29 Jejich vody proměnil v krev, ryby nechal leknout. 30 V zemi se jim vyrojila žabí havěť, nalezla i do královských komnat. 31 Rozkázal a přiletěly mouchy a na celé jejich území komáři. 32 Přívaly dešťů jim změnil v krupobití, ohnivými plameny bil jejich zemi. 33 Potloukl jim vinice a fíkovníky, v jejich území polámal stromy. 34 Rozkázal a snesly se kobylky, nesčetné roje žravého hmyzu. 35 Sežraly jim vše, co v zemi rostlo, sežraly jim plody polí. 36 Všechno prvorozené jim v zemi pobil, každou prvotinu jejich plodné síly. 37 Ale své vyvedl se stříbrem a zlatem, nikdo z jejich kmenů neklopýtl. 38 Egypt se radoval, že už táhnou, neboť strach z nich na něj padl. 39 Jako závěs rozestíral oblak, ohněm svítíval jim v noci. 40 Žádali a přihnal jim křepelky, chlebem nebeským je sytil. 41 Otevřel skálu a vody tekly proudem, valily se jako řeka vyprahlými kraji. 42 Neboť pamatoval na své svaté slovo a na Abrahama, svého služebníka. 43 Vyvedl svůj lid – a veselili se, svoje vyvolené – a plesali. 44 Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi, 45 aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony. Haleluja.
1Preist den HERRN, ruft an seinen Namen, macht unter den Völkern kund seine Taten! (1Pa 16,8; Ž 9,12; Ž 96,3; Iz 12,4)2Singt ihm, spielt ihm, redet von allen seinen Wundern! (Ž 77,13)3Rühmt euch seines heiligen Namens! Es freue sich das Herz derer, die den HERRN suchen! (Ž 104,34)4Fragt nach dem HERRN und seiner Stärke, sucht sein Angesicht beständig! (Ž 27,8; Am 5,4)5Gedenkt seiner Wunder, die er getan hat, seiner Zeichen und der Urteile seines Mundes! (Ž 77,12)6Ihr Nachkommen Abrahams, seines Knechtes, ihr Söhne Jakobs, seine Auserwählten: (Dt 7,7; Ž 105,42; Ž 105,43; Ž 135,4; Iz 45,4)7Er ist der HERR, unser Gott! Seine Urteile ⟨ergehen⟩ auf der ganzen Erde. (Ž 48,15)8Er gedenkt ewig seines Bundes – des Wortes, das er geboten hat auf tausend Generationen hin –, (Dt 7,9; Ž 106,45; Ž 111,5; L 1,72)9den er gemacht hat mit Abraham, und seines Eides an Isaak. (Gn 26,3; Ex 2,24; 2Kr 13,23; Jr 11,5)10Er richtete ihn auf für Jakob zur Ordnung, Israel zum ewigen Bund,11indem er sprach: Dir will ich das Land Kanaan geben als euch zugemessenes Erbe[1]. (Gn 12,7)12Als sie noch gering waren an Zahl, nur wenige und Fremdlinge darin, (Ex 6,4)13als sie von Volk zu Volk wanderten, von einem Reich zu einem anderen Volk,14da gestattete er keinem Menschen, sie zu bedrücken, und ihretwegen wies er Könige zurecht: (Gn 12,17; Gn 20,3)15»Tastet meine Gesalbten nicht an, tut meinen Propheten nichts Übles!« (Za 2,12)16Er rief eine Hungersnot über das Land herbei; jeden Brotstab[2] zerbrach er. (Gn 41,54; Lv 26,26; Iz 3,1)17Er sandte einen Mann vor ihnen her: Josef wurde als Knecht verkauft. (Gn 37,28; Gn 45,5)18Sie zwängten seine Füße in Fesseln, ⟨in⟩ Eisen kam sein Hals[3], (Gn 39,20)19bis zu der Zeit, da sein Wort eintraf, das Wort des HERRN ihn bestätigte. (Gn 41,9)20Er sandte einen König und ließ ihn los, einen Herrscher[4] über Völker, und befreite ihn. (Gn 41,14)21Er setzte ihn zum Herrn über sein Haus, zum Herrscher über all seinen Besitz, (Gn 41,40)22[5] um seine Obersten zurechtzuweisen nach seinem Sinn[6]; und seine Ältesten sollte er Weisheit lehren. (Gn 41,44)23Dann kam Israel nach Ägypten, Jakob war ein Fremder im Lande Hams. (Gn 46,6)24Und er machte sein Volk sehr fruchtbar, er machte es stärker als seine Bedränger. (Ex 1,9; Sk 13,17)25Er wandelte ihr Herz, sein Volk zu hassen, Arglist zu üben an seinen Knechten. (Ex 1,13; Sk 7,19)26Er sandte Mose, seinen Knecht, Aaron, den er auserwählt hatte. (Ex 3,10; Ex 4,27; Ž 78,43)27Sie taten unter ihnen seine Zeichen und Wunder im Lande Hams. (Ex 7,3; Neh 9,10; Ž 106,22)28Er sandte Finsternis und machte es finster. Aber[7] sie achteten nicht auf[8] seine Worte. (Ex 10,22; 1S 12,14; Ez 2,8)29Er verwandelte ihr Wasser in Blut, ließ sterben ihre Fische. (Ex 7,20; Ex 7,21; Zj 16,3)30Es wimmelte ihr Land von Fröschen bis in die Gemächer ihrer Könige. (Ex 8,1)31Er sprach, und es kamen Hundsfliegen, Stechmücken in ihr ganzes Gebiet[9]. (Ex 8,12; Ex 8,16; Iz 7,18)32Er gab ihnen Hagel statt Regen, flammendes Feuer in ihr Land. (Ex 9,24; Zj 8,7)33Und er schlug ihre Weinstöcke und Feigenbäume, zerbrach die Bäume ihres Gebiets.34Er sprach, und es kamen Heuschrecken und ⟨ihre⟩ Larven ohne Zahl. (Ex 10,14; Zj 9,3)35Sie fraßen alles Kraut in ihrem Land, sie fraßen die Frucht ihres Bodens. (Ex 10,15)36Und er schlug alle Erstgeburt in ihrem Land, die Erstlinge all ihrer Kraft. (Ex 12,29; Sk 7,36)37Dann führte er sie heraus mit Silber und Gold, und kein Strauchelnder war unter seinen Stämmen. (Ex 12,35; 1S 2,9; Ž 136,11; Iz 63,13)38Froh war Ägypten bei ihrem Auszug, denn ihr Schrecken war auf sie gefallen. (Ex 12,33)39Er breitete eine Wolke aus zur Decke, ein Feuer, die Nacht zu erleuchten. (Ex 13,21; Neh 9,12)40Sie forderten[10], und er ließ Wachteln kommen. Mit Himmelsbrot sättigte er sie. (Ex 16,14; Ž 78,24)41Er öffnete den Felsen, und es floss Wasser heraus. Es lief in die Wüste wie ein Strom. (Ex 17,6; Ž 78,15; Iz 48,21; Sk 7,36)42Denn er gedachte seines heiligen Wortes, Abrahams, seines Knechtes, (Gn 15,13; L 1,54)43und führte sein Volk heraus in Freude, seine Auserwählten in Jubel. (Ex 14,8; Ex 15,1; Ž 105,6; Ž 106,5)44Er gab ihnen die Länder der Nationen und die Mühe[11] der Völkerschaften nahmen sie in Besitz, (Neh 9,25)45damit sie seine Ordnungen beachteten und seine Gesetze bewahrten. Halleluja! (Ž 78,7; Ez 36,27)