1 Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.2 Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem.3 Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.4 Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy ze sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.5 A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.6 Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem7 a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“8 Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“9 A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ‚Legie‘, poněvadž je nás mnoho.“10 A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.11 Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů.12 Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“13 On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce. 14 Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.15 Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.16 Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o tom posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo.17 Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin.18 Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním.19 Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“20 Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
— Vzkříšení dcery Jairovy
21 Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup.22 Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám23 a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“24 Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj. 25 Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení.26 Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.27 Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.28 Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“29 A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.30 Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“31 Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl?‘“32 On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila.33 Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu.34 A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“ 35 Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“36 Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“37 A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.38 Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení.39 Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“40 Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo.41 Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘42 Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.43 Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.
1Så kom de över till andra sidan sjön, till området kring Gerasa[1].2Och när Jesus steg ur båten rusade en man emot honom från gravplatsen. Han var besatt av en ond ande3och levde bland gravarna. Han var så vild att det inte ens gick att binda honom med kedjor.4Man hade flera gånger försökt binda både hans händer och fötter, men varje gång hade han slitit sönder kedjorna och fotbojorna. Ingen var stark nog att rå på honom.5Dag och natt höll han till bland gravarna eller irrade omkring uppe bland bergen och skrek och skar sönder sig själv med vassa stenar.6Mannen hade fått syn på Jesus redan då han var långt borta och kom nu rusande och föll ner för honom.7”Lämna mig ifred, Jesus, du den högsta Gudens Son! Svär inför Gud att inte plåga mig!” skrek han så högt han kunde,8för Jesus hade just befallt: ”Far ut ur mannen, du onda ande.”9Jesus frågade nu: ”Vad heter du?” Mannen svarade då: ”Jag heter legion[2], för vi är många.”10Och gång på gång bad de onda andarna att Jesus inte skulle köra bort dem ifrån området.11Men samtidigt som detta hände gick en stor svinhjord och betade på berget ovanför sjön.12De onda andarna tiggde därför och bad: ”Skicka iväg oss till svinen, så att vi kan fara in i dem”,13och Jesus lät dem få som de ville. Då lämnade de onda andarna mannen och for in i svinen, och hela hjorden på omkring 2000 svin, störtade utför bergssluttningen och drunknade i sjön.14Herdarna som vaktat svinen sprang till den närliggande staden och till byarna runt omkring och berättade alltihop, och folket gick då ut för att ta reda på vad som hade hänt.15-16När de kom fram till Jesus fick de se mannen som haft de onda andarna i sig sitta där, påklädd och fullständigt normal. Skräckslagna hörde de sedan ögonvittnena berätta hur den besatta mannen hade blivit befriad och vad som hade hänt med svinen.17Men då bad folket Jesus att lämna deras område.18När han steg i båten, bad mannen som varit besatt att han skulle få följa med Jesus.19Men Jesus ville inte ta med honom. ”Gå hem till din familj och dina vänner”, sa han, ”och berätta för dem vilket stort under Herren har gjort med dig, och hur han hade medlidande med dig och hjälpte dig.”20Då gick mannen iväg och berättade i hela Tiostadsområdet[3] om det stora under Jesus hade gjort med honom. Och folk blev alldeles häpna när de hörde hans berättelse.
Jesus botar en kvinna med blödningar och uppväcker en död flicka
21När Jesus hade åkt tillbaka till andra sidan sjön, samlades mycket folk omkring honom. Och medan han var där på stranden,22kom en synagogföreståndare[4] som hette Jairos dit. Så fort Jairos fick syn på Jesus, föll han förtvivlad ner framför honom23och sa: ”Min lilla flicka håller på att dö. Jag ber dig, kom och lägg händerna på henne så att hon blir frisk igen.”24Och Jesus gick genast med honom, följd av mycket folk som trängde på från alla håll.25I folkhopen fanns då också en kvinna, som i tolv års tid lidit av blödningar.26Hon hade plågats mycket och behandlats av många läkare, men trots att hon gjort slut på allt hon ägde för att bli frisk, hade hon inte blivit bättre, utan snarare sämre.27Nu hade hon hört om alla de märkliga under Jesus hade gjort. Därför trängde hon sig fram bakom honom i folksamlingen och rörde vid hans mantel,28för hon tänkte att om hon bara fick röra vid hans kläder så skulle hon bli frisk.29Och så snart hon rört vid honom, stannade blödningen och hon kände att hon var befriad från sitt lidande.30Jesus märkte genast att det hade gått ut kraft från honom, och han vände sig om och frågade: ”Vem rörde vid mina kläder?”31Hans efterföljare sa till honom: ”Folk tränger ju på från alla håll, självklart måste någon ha rört vid dig!”32Men Jesus såg sig omkring för att få reda på vem som hade gjort det.33Kvinnan blev förskräckt,[5] eftersom hon visste vad som hade hänt med henne, men hon kom darrande fram och föll ner för Jesus och berättade hur allt hade gått till.34Då sa Jesus till henne: ”Min dotter, din tro har hjälpt dig. Gå i frid. Du är befriad från ditt lidande.”35Medan Jesus fortfarande talade med kvinnan, kom det en budbärare från Jairos hus och meddelade pappan: ”Din flicka är död. Det är ingen idé att du stör Mästaren längre.”36Men Jesus brydde sig inte om deras ord, utan sa till Jairos: ”Var inte rädd! Fortsätt bara att tro.”37Sedan lät han bara Petrus, Jakob och Johannes följa med.38När de kom fram till Jairos hem, såg Jesus att huset var fullt av människor som grät och klagade högljutt.39Och han gick in till dem och sa: ”Varför gråter ni och är så upprörda? Flickan är inte död, hon sover bara!”40Då hånskrattade de åt honom, men han körde ut dem allihop och tog med sig flickans pappa och mamma och sina tre efterföljare och gick in i rummet där flickan låg.41Så tog han flickan i handen och sa till henne: ”Talitakoum![6]” (det betyder: Lilla flicka, jag säger dig, ställ dig upp!)42Och flickan, som var tolv år gammal, reste sig genast upp och började gå omkring. Hennes föräldrar bara gapade av förvåning,43men Jesus förbjöd dem att berätta för någon vad som hade hänt. Sedan sa han åt dem att ge flickan något att äta.