Žalm 9 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

HOSPODINE, CELÝM SVÝM SRDCEM TI VZDÁVÁM CHVÁLU

1 Pro předního zpěváka. Podle mút-labben. Žalm Davidův. (Álef) 2 Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. 3 Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. (Bét) 4 Moji nepřátelé obrátí se nazpět, upadnou a zhynou před tvou tváří, 5 protožes mi zjednal právo, obhájils mě, usedl jsi na trůn, soudce spravedlivý. (Gimel) 6 Okřikl jsi pronárody, do záhuby svrhl svévolníka, jejich jméno zahladil jsi navěky a navždy. 7 Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města, i památka na ně zašla. (Hé) 8 Hospodin však bude trůnit věčně, soudnou stolici má připravenu. 9 Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva. (Vav) 10 Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným. 11 V tebe nechť doufají, kdo znají tvé jméno. Vždyť ty, kdo se dotazují po tvé vůli, neopouštíš, Hospodine. (Zajin) 12 Pějte žalmy Hospodinu, který na Sijónu trůní, oznamujte mezi lidmi jeho skutky. 13 Za prolitou krev k odpovědnosti volá, pamatuje na ni, na úpění ponížených nezapomněl. (Chet) 14 Hospodine, smiluj se nade mnou, pohleď, jak mě ponižují ti, kteří mě nenávidí, smiluj se ty, jenž mě zvedáš z bran smrti! 15 O všech chvályhodných činech tvých chci vypravovat v branách sijónské dcery, budu jásat nad tím, žes mě spasil. (Tet) 16 Pronárody klesly do pasti, již udělaly, v síti, kterou nastražily, uvízla jim noha. 17 Hospodin tu zřejmě zjednal právo: svévolník uvízl v léčce přichystané vlastní rukou. – Higgájón. -Sela- (Jod) 18 Do podsvětí se navrátí svévolníci, všechny pronárody, jež na Boha zapomněly. 19 Ubožák však nikdy neupadne v zapomnění; naděje ponížených nikdy neztroskotá. (Kaf) 20 Povstaň, Hospodine, ať si člověk nezakládá na své moci ať už pronárody stanou před tvým soudem! 21 Hospodine, zdrť je strachem, ať si pronárody uvědomí, že jsou jenom lidé. - Sela- (Lámed)

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku na al mutlabben, žalm Davidův. 2 Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, vypravovati budu všecky divné skutky tvé. 3 Radovati a veseliti se budu v tobě, žalmy zpívati budu jménu tvému, ó Nejvyšší, 4 Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni, že klesli, a zahynuli od tváři tvé. 5 Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou, posadils se na stolici soudce spravedlivý. 6 Ohromil jsi národy, zatratils bezbožníka, jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky. 7 Ó nepříteli, již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky? Již-li jsi města podvrátil? Zahynula památka jejich s nimi. 8 Ale Hospodin na věky kraluje, připravil k soudu trůn svůj. 9 Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti, a výpověd činí národům v pravosti. 10 Hospodin zajisté jest útočiště chudého, útočiště v čas ssoužení. 11 I budou v tebe doufati, kteříž znají jméno tvé; nebo neopouštíš hledajících tě, Hospodine. 12 Žalmy zpívejte Hospodinu, přebývajícímu na Sionu, zvěstujte mezi národy skutky jeho. 13 Nebo on vyhledává krve, rozpomíná se na ni, aniž se zapomíná na křik utištěných. 14 Smiluj se nade mnou, Hospodine, viz ssoužení mé od těch, kteříž mne nenávidí, ty, kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti, 15 Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské, a veselil se v spasení tvém. 16 Pohříženiť jsou národové v jámě, kterouž udělali; v osídle, kteréž polékli, uvázla noha jejich. 17 Přišelť jest v známost Hospodin, pomstu učiniv; v díle rukou svých zapletl se bezbožník. Higgaion Sélah. 18 Obráceni buďte bezbožníci do pekla, všickni národové, kteříž se zapomínají nad Bohem. 19 Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí; očekávání ssoužených nezahyneť na věky. 20 Povstaniž, Hospodine, ať se nesilí člověk; národové buďte souzeni před tebou. [ (Psalms 9:21) Pusť na ně strach, ó Hospodine, ať tomu porozumějí národové, že smrtelní jsou. Sélah. ]

King James Version

1 To the chief Musician upon Muthlabben, A Psalm of David. I will praise thee , O LORD, with my whole heart; I will shew forth all thy marvellous works. 2 I will be glad and rejoice in thee: I will sing praise to thy name, O thou most High. 3 When mine enemies are turned back, they shall fall and perish at thy presence. 4 For thou hast maintained my right and my cause; thou satest in the throne judging right. 5 Thou hast rebuked the heathen, thou hast destroyed the wicked, thou hast put out their name for ever and ever. 6 O thou enemy, destructions are come to a perpetual end: and thou hast destroyed cities; their memorial is perished with them. 7 But the LORD shall endure for ever: he hath prepared his throne for judgment. 8 And he shall judge the world in righteousness, he shall minister judgment to the people in uprightness. 9 The LORD also will be a refuge for the oppressed, a refuge in times of trouble. 10 And they that know thy name will put their trust in thee: for thou, LORD, hast not forsaken them that seek thee. 11 Sing praises to the LORD, which dwelleth in Zion: declare among the people his doings. 12 When he maketh inquisition for blood, he remembereth them: he forgetteth not the cry of the humble. 13 Have mercy upon me, O LORD; consider my trouble which I suffer of them that hate me, thou that liftest me up from the gates of death: 14 That I may shew forth all thy praise in the gates of the daughter of Zion: I will rejoice in thy salvation. 15 The heathen are sunk down in the pit that they made: in the net which they hid is their own foot taken. 16 The LORD is known by the judgment which he executeth: the wicked is snared in the work of his own hands. Higgaion. Selah. 17 The wicked shall be turned into hell, and all the nations that forget God. 18 For the needy shall not alway be forgotten: the expectation of the poor shall not perish for ever. 19 Arise, O LORD; let not man prevail: let the heathen be judged in thy sight. 20 Put them in fear, O LORD: that the nations may know themselves to be but men. Selah.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Gott, der Retter der Armen und Elenden

1 Für den Chormeister. Nach der Weise Stirb für den Sohn! Ein Psalm Davids. 2 Ich will danken, HERR, aus ganzem Herzen, erzählen will ich all deine Wunder. (Ž 138,1) 3 Ich will mich an dir freuen und jauchzen, deinem Namen, Höchster, will ich singen. 4 Wenn meine Feinde zurückweichen, werden sie straucheln und zugrunde gehen vor deinem Angesicht. 5 Denn du hast mir Recht verschafft und für mich entschieden, dich auf den Thron gesetzt als gerechter Richter. 6 Du hast Völker bedroht, den Frevler vernichtet, ihre Namen gelöscht für immer und ewig. 7 Der Feind ist dahin, zertrümmert für immer. Du hast Städte entvölkert, ihr Andenken wurde zunichte. 8 Ja, so sind sie, aber der HERR thront auf ewig, zum Gericht hat er seinen Thron aufgestellt. 9 Er selbst wird den Erdkreis richten in Gerechtigkeit, den Nationen das Urteil sprechen, wie es recht ist. (Ž 96,13) 10 So wird der HERR für den Bedrückten zur Burg, zur Burg für Zeiten der Not. 11 Darum vertrauen dir, die deinen Namen kennen, denn du, HERR, hast keinen, der dich sucht, je verlassen. 12 Singt dem HERRN, der thront auf dem Zion, verkündet unter den Völkern seine Taten! (Ž 108,4) 13 Denn er, der Blutschuld ahndet, hat an sie gedacht, hat den Notschrei der Elenden nicht vergessen. (Jb 34,28) 14 Sei mir gnädig, HERR! Sieh doch mein Elend, wie sie mich hassen, du, der mich emporhebt aus den Pforten des Todes! (Ž 30,4; Ž 49,16; Ž 56,14; Ž 68,21; Ž 71,20; Ž 86,13; Ž 116,8; Jon 2,7; Mdr 16,13)

Ž 30,4Ž 49,16Ž 56,14Ž 68,21Ž 71,20Ž 86,13Ž 116,8Jon 2,7Mdr 16,13

15 Damit ich all dein Lob erzähle in den Toren der Tochter Zion und frohlocke über dein rettendes Handeln. 16 Völker versanken in der Grube, die sie selbst gegraben, im Netz, das sie heimlich gelegt, hat ihr Fuß sich verfangen. (Ž 7,16) 17 Kundgetan hat sich der HERR: Er hielt sein Gericht, im Werk seiner Hände hat sich der Frevler verstrickt. [Zwischenspiel. Sela] 18 Zurückweichen müssen die Frevler zum Totenreich, alle Völker, die Gott vergessen. 19 Denn der Arme ist nicht auf ewig vergessen, der Elenden Hoffnung ist nicht für immer verloren. 20 Steh auf, HERR, nicht soll der Mensch triumphieren, die Völker sollen gerichtet werden vor deinem Angesicht. (Ž 7,7) 21 Wirf auf sie Schrecken, HERR, erkennen sollen die Völker: Sie sind nur Menschen. [Sela]

English Standard Version

od Crossway

I Will Recount Your Wonderful Deeds

1 ^[1] To the choirmaster: according to Muth-labben.^[2] A Psalm of David. I will give thanks to the Lord with my whole heart; I will recount all of your wonderful deeds. (Ž 26,7; Ž 40,5; Ž 96,3; Ž 105,5)

Ž 26,7Ž 40,5Ž 96,3Ž 105,5

2 I will be glad and exult in you; I will sing praise to your name, O Most High. (Ž 5,11; Ž 7,17; Ž 83,18) 3 When my enemies turn back, they stumble and perish before^[3] your presence. 4 For you have maintained my just cause; you have sat on the throne, giving righteous judgment. (Ž 29,10; Ž 140,12) 5 You have rebuked the nations; you have made the wicked perish; you have blotted out their name forever and ever. (Dt 9,14; Dt 29,20; Ž 68,30; Př 10,7)

Dt 9,14Dt 29,20Ž 68,30Př 10,7

6 The enemy came to an end in everlasting ruins; their cities you rooted out; the very memory of them has perished. 7 But the Lord sits enthroned forever; he has established his throne for justice, 8 and he judges the world with righteousness; he judges the peoples with uprightness. (Ž 58,11; Ž 96,10; Ž 96,13; Ž 98,9)

Ž 58,11Ž 96,10Ž 96,13Ž 98,9

9 The Lord is a stronghold for the oppressed, a stronghold in times of trouble. (2S 22,3; Ž 10,1; Ž 10,18; Ž 74,21; Př 18,10)

2S 22,3Ž 10,1Ž 10,18Ž 74,21Př 18,10

10 And those who know your name put their trust in you, for you, O Lord, have not forsaken those who seek you. (Ž 91,14) 11 Sing praises to the Lord, who sits enthroned in Zion! Tell among the peoples his deeds! (Ž 76,2; Ž 77,12; Ž 107,22) 12 For he who avenges blood is mindful of them; he does not forget the cry of the afflicted. (Gn 9,5; 1Kr 21,17; Ž 9,18; Ž 10,12; Ž 10,13; Ž 12,5)

Gn 9,51Kr 21,17Ž 9,18Ž 10,12Ž 10,13Ž 12,5

13 Be gracious to me, O Lord! See my affliction from those who hate me, O you who lift me up from the gates of death, (Jb 38,17; Ž 4,1) 14 that I may recount all your praises, that in the gates of the daughter of Zion I may rejoice in your salvation. (1S 2,1; 2Kr 19,21; Ž 13,5; Ž 20,5; Ž 21,1; Ž 35,9; Iz 37,22)

1S 2,12Kr 19,21Ž 13,5Ž 20,5Ž 21,1Ž 35,9Iz 37,22

15 The nations have sunk in the pit that they made; in the net that they hid, their own foot has been caught. (Jb 18,8; Ž 7,15) 16 The Lord has made himself known; he has executed judgment; the wicked are snared in the work of their own hands. ^[4] (Ex 7,5; Ex 14,4) 17 The wicked shall return to Sheol, all the nations that forget God. (Gn 3,19; Jb 8,13; Ž 50,22; Iz 51,13)

Gn 3,19Jb 8,13Ž 50,22Iz 51,13

18 For the needy shall not always be forgotten, and the hope of the poor shall not perish forever. (Př 23,18; Př 24,14) 19 Arise, O Lord! Let not man prevail; let the nations be judged before you! (Ž 3,7; Ž 10,18) 20 Put them in fear, O Lord! Let the nations know that they are but men! (Ž 9,19)

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

Danklied für Rettung aus Bedrängnis

1 Ein Psalm Davids, vorzusingen, nach der Weise »Schöne Jugend«. 2 Ich danke dem HERRN von ganzem Herzen und erzähle alle deine Wunder. (Ž 44,2) 3 Ich freue mich und bin fröhlich in dir und lobe deinen Namen, du Allerhöchster, 4 dass meine Feinde zurückweichen mussten; sie sind gestürzt und umgekommen vor dir. 5 Denn du führst mein Recht und meine Sache, du sitzest auf dem Thron, ein rechter Richter. 6 Du schiltst die Völker und vernichtest die Frevler; ihren Namen vertilgst du auf immer und ewig. 7 Der Feind ist vernichtet, zertrümmert für immer, die Städte hast du zerstört; jedes Gedenken an sie ist vergangen. (Ž 34,17) 8 Der HERR aber thront ewiglich; er hat seinen Thron bereitet zum Gericht, 9 er wird den Erdkreis richten mit Gerechtigkeit und die Völker regieren, wie es recht ist. 10 Der HERR ist des Armen Schutz, ein Schutz in Zeiten der Not. 11 Darum hoffen auf dich, die deinen Namen kennen; denn du verlässest nicht, die dich, HERR, suchen. 12 Lobet den HERRN, der zu Zion wohnt; verkündigt unter den Völkern sein Tun! 13 Denn der nach Blutschuld fragt, gedenkt der Elenden und vergisst nicht ihr Schreien. (Gn 4,10; Gn 9,5; Gn 16,11; Ž 72,4)

Gn 4,10Gn 9,5Gn 16,11Ž 72,4

14 HERR, sei mir gnädig; / sieh an mein Elend unter meinen Feinden, der du mich erhebst aus den Toren des Todes, 15 dass ich erzähle all deinen Ruhm, in den Toren der Tochter Zion, dass ich fröhlich sei über deine Hilfe. (Ž 13,6; Ž 22,23) 16 Völker sind versunken in der Grube, die sie gegraben, ihr Fuß ist gefangen im Netz, das sie gestellt hatten. 17 Der HERR hat sich kundgetan und Gericht gehalten. Der Frevler ist verstrickt in dem Werk seiner Hände. Zwischenspiel. Sela. 18 Die Frevler sollen zu den Toten fahren, alle Völker, die Gott vergessen! 19 Denn er wird den Armen nicht für immer vergessen; die Hoffnung der Elenden wird nicht verloren sein ewiglich. (Ž 10,17; Ž 22,25) 20 HERR, steh auf, dass nicht Menschen die Oberhand gewinnen; lass die Völker vor dir gerichtet werden! (Nu 10,35) 21 Lege, HERR, einen Schrecken auf sie, dass die Völker erkennen, dass sie Menschen sind. Sela.