Žalm 102 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

HOSPODINE, VYSLYŠ MOU MODLITBU

1 Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání. 2 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání! 3 Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi! 4 Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. 5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám; 6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost. 7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, 8 probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo. 9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, 10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím 11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil. 12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina. 13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních. 14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! 15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost. 16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země, 17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě 18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne. 19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina, 20 že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem, 21 vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti, 22 aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu, 23 až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu. 24 Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil. 25 Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! Z pokolení do pokolení půjdou tvá léta. 26 Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. 27 Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. 28 Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta. 29 Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.

Bible Kralická

1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. 2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě. 3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne. 4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou. 5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. 6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé. 7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. 8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše. 9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou. 10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji, 11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel. 15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé, 17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své, 18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina, 20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil, 21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli, 22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě, 23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých, 25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou. 28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]

King James Version

1 A Prayer of the afflicted, when he is overwhelmed, and poureth out his complaint before the LORD. Hear my prayer, O LORD, and let my cry come unto thee. 2 Hide not thy face from me in the day when I am in trouble; incline thine ear unto me: in the day when I call answer me speedily. 3 For my days are consumed like smoke, and my bones are burned as an hearth. 4 My heart is smitten, and withered like grass; so that I forget to eat my bread. 5 By reason of the voice of my groaning my bones cleave to my skin. 6 I am like a pelican of the wilderness: I am like an owl of the desert. 7 I watch, and am as a sparrow alone upon the house top. 8 Mine enemies reproach me all the day; and they that are mad against me are sworn against me. 9 For I have eaten ashes like bread, and mingled my drink with weeping, 10 Because of thine indignation and thy wrath: for thou hast lifted me up, and cast me down. 11 My days are like a shadow that declineth; and I am withered like grass. 12 But thou, O LORD, shalt endure for ever; and thy remembrance unto all generations. 13 Thou shalt arise, and have mercy upon Zion: for the time to favour her, yea, the set time, is come. 14 For thy servants take pleasure in her stones, and favour the dust thereof. 15 So the heathen shall fear the name of the LORD, and all the kings of the earth thy glory. 16 When the LORD shall build up Zion, he shall appear in his glory. 17 He will regard the prayer of the destitute, and not despise their prayer. 18 This shall be written for the generation to come: and the people which shall be created shall praise the LORD. 19 For he hath looked down from the height of his sanctuary; from heaven did the LORD behold the earth; 20 To hear the groaning of the prisoner; to loose those that are appointed to death; 21 To declare the name of the LORD in Zion, and his praise in Jerusalem; 22 When the people are gathered together, and the kingdoms, to serve the LORD. 23 He weakened my strength in the way; he shortened my days. 24 I said, O my God, take me not away in the midst of my days: thy years are throughout all generations. 25 Of old hast thou laid the foundation of the earth: and the heavens are the work of thy hands. 26 They shall perish, but thou shalt endure: yea, all of them shall wax old like a garment; as a vesture shalt thou change them, and they shall be changed: 27 But thou art the same, and thy years shall have no end. 28 The children of thy servants shall continue, and their seed shall be established before thee.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

Bittgebet eines Gebeugten

1 Bittgebet eines Gebeugten, wenn er verzagt und vor dem HERRN seine Sorge ausschüttet. 2 HERR, höre mein Bittgebet! Mein Schreien dringe zu dir! 3 Verbirg dein Angesicht nicht vor mir! / Wenn ich in Not bin, wende dein Ohr mir zu! Wenn ich dich rufe, eile und erhöre mich! (Ž 31,3; Ž 69,18; Ž 143,7) 4 Denn meine Tage sind wie Rauch geschwunden, meine Glieder wie von Feuer verbrannt. (Ž 38,8) 5 Versengt wie Gras und verdorrt ist mein Herz, sodass ich vergessen habe, mein Brot zu essen. 6 Vor lauter Stöhnen und Schreien bin ich nur noch Haut und Knochen.^[1] (Jb 19,20) 7 Ich bin wie eine Dohle in der Wüste, wie eine Eule in öden Ruinen. 8 Ich liege wach und ich klage wie ein einsamer Vogel auf dem Dach.^[2] 9 Den ganzen Tag verhöhnten mich meine Feinde; die über mich Spott ausgossen, fluchten mit meinem Namen. (Ž 41,6) 10 Denn Staub habe ich gegessen wie Brot, mit Tränen habe ich meinen Trank gemischt. (Ž 42,4) 11 Auf mir lasten dein Zorn und dein Grimm, denn du hast mich hochgerissen und zu Boden geschleudert. 12 Meine Tage schwinden dahin wie Schatten, ich verdorre wie Gras.^[3] (Ž 90,9) 13 Du aber, HERR, du thronst für immer und ewig und das Gedenken an dich dauert von Geschlecht zu Geschlecht. (Ž 135,13; Ž 145,13; Pl 5,19) 14 Du wirst dich erheben, dich über Zion erbarmen, denn es ist Zeit, ihm gnädig zu sein, die Stunde ist da. (Ž 69,14) 15 An seinen Steinen hängt das Herz deiner Knechte, ob seiner Trümmer tragen sie Leid. 16 Dann fürchten die Völker den Namen des HERRN und alle Könige der Erde deine Herrlichkeit. 17 Denn der HERR hat Zion dann wieder aufgebaut, er ist erschienen in seiner Herrlichkeit. (Ž 51,20; Iz 60,1) 18 Er hat sich dem Bittgebet der verlassenen Stadt zugewandt, ihre Bittgebete hat er nicht verschmäht. 19 Dies sei aufgeschrieben für das kommende Geschlecht, damit den HERRN lobe das Volk, das noch erschaffen wird. (Ž 22,31) 20 Denn herabgeschaut hat der HERR aus heiliger Höhe, vom Himmel hat er auf die Erde geblickt, (Ž 11,4; Ž 33,13) 21 um das Seufzen der Gefangenen zu hören, zu befreien, die dem Tod geweiht sind, (Ž 79,11) 22 damit sie den Namen des HERRN auf dem Zion verkünden und sein Lob in Jerusalem, 23 wenn sich dort Völker versammeln, Königreiche, um den HERRN zu verehren. (Iz 60,3; L 13,29) 24 Er hat meine Kraft auf dem Weg gebrochen, er hat meine Tage verkürzt. (Ž 89,46) 25 Darum sage ich: Mein Gott, raff mich nicht weg in der Mitte meines Lebens, deine Jahre überdauern Geschlecht um Geschlecht. (Ž 55,24) 26 Vorzeiten hast du der Erde Grund gelegt, die Himmel sind das Werk deiner Hände. (Iz 51,6; Žd 1,10) 27 Sie werden vergehen, du aber bleibst; sie alle zerfallen wie ein Gewand; du wechselst sie wie ein Kleid und sie schwinden dahin. 28 Du aber bleibst, der du bist, und deine Jahre enden nie. (Žd 13,8) 29 Die Kinder deiner Knechte werden in Sicherheit wohnen, ihre Nachkommen bestehen vor deinem Angesicht. (Ž 69,36)

English Standard Version

od Crossway

Do Not Hide Your Face from Me

1 A Prayer of one afflicted, when he is faint and pours out his complaint before the Lord. Hear my prayer, O Lord; let my cry come to you! (Ex 2,23; 1S 9,16; Ž 18,6; Ž 39,12; Ž 61,2; Ž 142,2)

Ex 2,231S 9,16Ž 18,6Ž 39,12Ž 61,2Ž 142,2

2 Do not hide your face from me in the day of my distress! Incline your ear to me; answer me speedily in the day when I call! (Ž 18,6; Ž 27,9; Ž 31,2; Ž 56,9; Ž 69,17)

Ž 18,6Ž 27,9Ž 31,2Ž 56,9Ž 69,17

3 For my days pass away like smoke, and my bones burn like a furnace. (Jb 30,30; Ž 31,10; Ž 37,20; Pl 1,13; Jk 4,14)

Jb 30,30Ž 31,10Ž 37,20Pl 1,13Jk 4,14

4 My heart is struck down like grass and has withered; I forget to eat my bread. (1S 1,7; 2S 12,17; 1Kr 21,4; Jb 33,20; Ž 37,2; Ž 121,6; Iz 40,7; Jk 1,10)

1S 1,72S 12,171Kr 21,4Jb 33,20Ž 37,2Ž 121,6Iz 40,7Jk 1,10

5 Because of my loud groaning my bones cling to my flesh. (Jb 19,20) 6 I am like a desert owl of the wilderness, like an owl^[1] of the waste places; (Jb 30,29; Iz 34,11; Sf 2,14) 7 I lie awake; I am like a lonely sparrow on the housetop. (Ž 77,4) 8 All the day my enemies taunt me; those who deride me use my name for a curse. (Iz 65,15; Jr 29,22; Sk 26,11) 9 For I eat ashes like bread and mingle tears with my drink, (Ž 42,3) 10 because of your indignation and anger; for you have taken me up and thrown me down. (Ž 51,11; Ez 3,12; Ez 3,14) 11 My days are like an evening shadow; I wither away like grass. (Jb 8,9; Ž 102,4; Ž 109,23; Ž 144,4)

Jb 8,9Ž 102,4Ž 109,23Ž 144,4

12 But you, O Lord, are enthroned forever; you are remembered throughout all generations. (Ex 3,15; Ž 9,7; Ž 102,26; Ž 135,13)

Ex 3,15Ž 9,7Ž 102,26Ž 135,13

13 You will arise and have pity on Zion; it is the time to favor her; the appointed time has come. (Ž 68,1; Ž 75,2; Iz 40,2; Iz 60,10; Jr 29,10; Da 9,2; Za 1,12)

Ž 68,1Ž 75,2Iz 40,2Iz 60,10Jr 29,10Da 9,2Za 1,12

14 For your servants hold her stones dear and have pity on her dust. (Neh 4,2; Pl 4,1) 15 Nations will fear the name of the Lord, and all the kings of the earth will fear your glory. (1Kr 8,43; Ž 138,4; Iz 59,19; Iz 60,3)

1Kr 8,43Ž 138,4Iz 59,19Iz 60,3

16 For the Lord builds up Zion; he appears in his glory; (Ž 147,2; Iz 60,1) 17 he regards the prayer of the destitute and does not despise their prayer. (Neh 1,6; Neh 1,11) 18 Let this be recorded for a generation to come, so that a people yet to be created may praise the Lord: (Dt 31,19; Ž 22,31; Ž 48,13; Ž 78,4; Ž 78,6; Iz 43,21; Ř 15,4; 1K 10,1)

Dt 31,19Ž 22,31Ž 48,13Ž 78,4Ž 78,6Iz 43,21Ř 15,41K 10,1

19 that he looked down from his holy height; from heaven the Lord looked at the earth, (Ž 11,4) 20 to hear the groans of the prisoners, to set free those who were doomed to die, (Ž 79,11) 21 that they may declare in Zion the name of the Lord, and in Jerusalem his praise, (Ž 22,22) 22 when peoples gather together, and kingdoms, to worship the Lord. (Ž 22,27; Iz 45,14) 23 He has broken my strength in midcourse; he has shortened my days. (Ž 89,45) 24 “O my God,” I say, “take me not away in the midst of my days— you whose years endure throughout all generations!” (Jb 36,26; Ž 90,2; Iz 38,10; Abk 1,12)

Jb 36,26Ž 90,2Iz 38,10Abk 1,12

25 Of old you laid the foundation of the earth, and the heavens are the work of your hands. (Gn 1,1; Gn 2,1; Ž 96,5; Žd 1,10)

Gn 1,1Gn 2,1Ž 96,5Žd 1,10

26 They will perish, but you will remain; they will all wear out like a garment. You will change them like a robe, and they will pass away, (Ž 102,12; Iz 34,4; Iz 51,6; Mt 24,35; Žd 1,11; 2P 3,7; 2P 3,10; 2P 3,12; Zj 20,11; Zj 21,1)

Ž 102,12Iz 34,4Iz 51,6Mt 24,35Žd 1,112P 3,72P 3,102P 3,12Zj 20,11Zj 21,1

27 but you are the same, and your years have no end. (Iz 41,4; Iz 48,12; Mal 3,6; Žd 13,8; Jk 1,17)

Iz 41,4Iz 48,12Mal 3,6Žd 13,8Jk 1,17

28 The children of your servants shall dwell secure; their offspring shall be established before you. (Ž 37,29; Ž 69,36; Ž 112,2)

Lutherbibel 2017

od Deutsche Bibelgesellschaft

Bitte um Wiederherstellung des Zion (Der fünfte Bußpsalm)

1 Ein Gebet für den Elenden, wenn er verzagt ist und seine Klage vor dem HERRN ausschüttet. 2 HERR, höre mein Gebet und lass mein Schreien zu dir kommen! 3 Verbirg dein Antlitz nicht vor mir in der Not, / neige deine Ohren zu mir; wenn ich dich anrufe, so erhöre mich bald! 4 Denn meine Tage sind vergangen wie ein Rauch, und meine Gebeine sind verbrannt wie von Feuer. 5 Mein Herz ist geschlagen und verdorrt wie Gras, dass ich vergesse, mein Brot zu essen. 6 Mein Gebein klebt an meiner Haut vor Heulen und Seufzen. 7 Ich bin wie eine Eule in der Wüste, wie ein Käuzchen in zerstörten Städten. 8 Ich wache und klage wie ein einsamer Vogel auf dem Dache. 9 Täglich schmähen mich meine Feinde, und die mich verspotten, fluchen mit meinem Namen. 10 Denn ich esse Asche wie Brot und mische meinen Trank mit Tränen 11 vor deinem Drohen und Zorn, weil du mich hochgehoben und zu Boden geworfen hast. 12 Meine Tage sind dahin wie ein Schatten, und ich verdorre wie Gras. (Ž 90,5) 13 Du aber, HERR, bleibst ewiglich und dein Name für und für. (Ž 135,13) 14 Du wollest dich aufmachen und über Zion erbarmen; denn es ist Zeit, dass du ihm gnädig seist, und die Stunde ist gekommen 15 – denn deine Knechte lieben seine Steine und tragen Leid um seine Trümmer –, 16 dass die Völker den Namen des HERRN fürchten und alle Könige auf Erden deine Herrlichkeit, 17 wenn der HERR Zion wieder baut und erscheint in seiner Herrlichkeit. 18 Er wendet sich zum Gebet der Verlassenen und verschmäht ihr Gebet nicht. 19 Das werde geschrieben für die Nachkommen; und das Volk, das er schafft, wird den HERRN loben. 20 Denn er schaut von seiner heiligen Höhe, der HERR sieht vom Himmel auf die Erde, (Ž 14,2) 21 dass er das Seufzen der Gefangenen höre und losmache die Kinder des Todes, 22 dass sie in Zion verkünden den Namen des HERRN und sein Lob in Jerusalem, 23 wenn die Völker zusammenkommen und die Königreiche, dem HERRN zu dienen. (Ž 87,4; Iz 60,3; L 13,29) 24 Er demütigt auf dem Wege meine Kraft, er verkürzt meine Tage. 25 Ich sage: Mein Gott, nimm mich nicht weg / in der Hälfte meiner Tage! Deine Jahre währen für und für. (Ž 55,24) 26 Du hast vorzeiten die Erde gegründet, und die Himmel sind deiner Hände Werk. (Žd 1,10) 27 Sie werden vergehen, du aber bleibst; sie werden alle veralten wie ein Gewand; wie ein Kleid wirst du sie wechseln, und sie schwinden dahin. (2P 3,10) 28 Du aber bleibst, wie du bist, und deine Jahre nehmen kein Ende. 29 Die Söhne deiner Knechte bleiben wohnen, und ihr Geschlecht wird vor dir gedeihen.