Leviticus 24 | Český ekumenický překlad

Český ekumenický překlad

DOPLŇKOVÁ USTANOVENÍ - — Služba při svícnu a stolu - Ve svatyni má svítit stále světlo, na stůl se má každý týden klást dvanáct chlebů.

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Přikaž Izraelcům, ať ti přinesou pročištěný olivový olej, vymačkaný, k svícení, aby mohl být každodenně zapalován kahan. 3 Vně, před oponou svědectví, ve stanu setkávání jej bude Áron každodenně obsluhovat od večera do rána před Hospodinem. To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení. 4 Na svícnu z čistého zlata bude každodenně před Hospodinem obsluhovat kahánky. 5 Vezmeš bílou mouku a upečeš z ní dvanáct bochníků: každý bochník bude ze dvou desetin éfy. 6 Položíš je před Hospodinem na stůl z čistého zlata do dvou sloupců, šest do sloupce. 7 Na každý sloupec dáš čisté kadidlo; bude při chlebu na připomínku jako ohnivá oběť pro Hospodina. 8 Ať je Áron před Hospodinem uspořádá vždycky v den odpočinku, a to ustavičně. To bude mezi Izraelci platit jako smlouva věčná. 9 Budou patřit Áronovi a jeho synům, kteří je budou jíst na svatém místě; je to pro něho velesvaté, podíl z ohnivých obětí Hospodinových. To je provždy platné nařízení.“

— Tresty smrti za rouhání aj. - Svatost Božího lidu vyžaduje nesmlouvavé zavržení rouhačů a vrahů.

10 Jednou si vyšel syn jedné izraelské ženy a jakéhosi Egypťana mezi Izraelce; v táboře se dostal syn té Izraelky do hádky s nějakým Izraelcem. 11 Syn izraelské ženy lál Jménu a zlořečil. Přivedli ho tedy k Mojžíšovi; jméno jeho matky bylo Šelomít, dcera Dibrího, z pokolení Danova. 12 I dali ho do vazby, až by se jim dostalo jasného pokynu z Hospodinových úst. 13 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 14 „Vyveď toho zlolajce ven z tábora; tam všichni, kdo ho slyšeli, vloží ruce na jeho hlavu a celá pospolitost ho ukamenuje. 15 Izraelcům pak řekneš: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese následky svého hříchu. 16 Kdo bude lát jménu Hospodinovu, musí zemřít. Celá pospolitost ho ukamenuje. Jak host, tak domorodec zemře, jestliže bude lát Jménu. 17 Když někdo ubije nějakého člověka, musí zemřít. 18 Kdo ubije nějaké dobytče, nahradí je, kus za kus. 19 Když někdo zmrzačí svého bližního, bude mu způsobeno, co sám způsobil: 20 zlomenina za zlomeninu, oko za oko, zub za zub; jak zmrzačil člověka, tak ať se stane jemu. 21 Kdo ubije dobytče, nahradí je; kdo ubije člověka, zemře. 22 Budete mít jediné právo jak pro hosta, tak pro domorodce. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ 23 Tak promluvil Mojžíš k Izraelcům. Zlolajce vyvedli ven z tábora a ukamenovali. Izraelci učinili, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Olej a chléb pro svatyni

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 2 „Přikaž synům Izraele, ať k tobě nanosí čistý vytlačený olivový olej ke svícení, aby se mohl stále zapalovat svícen. 3 Ve Stanu setkávání, před oponou zastírající Svědectví, ať o něj Áron stále pečuje před Hospodinem, aby hořel od večera až do rána. To je věčné ustanovení pro všechna vaše pokolení. 4 Ať před Hospodinem stále pečuje o kahany na svícnu z čistého zlata. 5 Vezmi také jemnou mouku a upeč z ní dvanáct bochánků, každý ze dvou desetin efy.^[1] 6 Potom je na stole z čistého zlata narovnej před Hospodinem do dvou sloupců, po šesti v každém sloupci. 7 Na každý sloupec polož čisté kadidlo, aby bylo na chlebu jako památeční díl, jako ohnivá oběť Hospodinu. 8 Vždy v sobotní den ať jsou narovnány před Hospodinem; věčnou smlouvou mu náleží od synů Izraele. 9 Chléb pak připadne Áronovi a jeho synům a budou ho jíst na svatém místě. Je to jeho svatosvatý podíl mezi ohnivými oběťmi Hospodinu. Je to věčné ustanovení.“

Případ rouhání

10 Syn jisté izraelské ženy a jednoho Egypťana jednou vyšel mezi syny Izraele a popral se v táboře s jedním Izraelcem. 11 Onen syn izraelské ženy se přitom rouhal Božímu jménu a klel, a tak ho přivedli k Mojžíši. (Jeho matka se jmenovala Šelomít, dcera Dibrího z pokolení Dan.) 12 Nechali jej hlídat, dokud se nevyjasní, co jim Hospodin přikáže. 13 Hospodin pak promluvil k Mojžíšovi: 14 „Vyveď rouhače ven z tábora. Všichni, kdo to slyšeli, ať vloží ruce na jeho hlavu a celá obec ať ho ukamenuje. 15 Potom promluv k synům Izraele: Kdokoli by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích. 16 Kdo by se rouhal jménu Hospodina, musí zemřít! Celá obec jej bez milosti ukamenuje. Bude-li se rouhat Božímu jménu, zemře, ať je to host anebo domácí. 17 Když někdo smrtelně udeří kteréhokoli člověka, musí zemřít. 18 Kdo ubije dobytče, nahradí je kus za kus. 19 Když někdo zmrzačí svého bližního, udělají mu, co udělal on: 20 zlomeninu za zlomeninu, oko za oko, zub za zub. Jaké zmrzačení způsobil, takové mu bude způsobeno.^[2] 21 Kdo ubije dobytče, nahradí je, ale kdo ubije člověka, zemře. 22 Pro hosta i domácího budete mít stejný zákon. Já jsem Hospodin, váš Bůh!“ 23 Když Mojžíš takto promluvil k synům Izraele, vyvedli onoho rouhače ven z tábora a ukamenovali ho. Synové Izraele učinili, jak Mojžíšovi přikázal Hospodin.

Bible Kralická

1 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: 2 Přikaž synům Izraelským, ať přinesou tobě oleje olivového, čistého, vytlačeného, k svícení, aby lampy ustavičně rozsvěcovány byly. 3 Před oponou svědectví v stánku úmluvy zpořádá je Aron, aby hořely od večera až do jitra před Hospodinem vždycky. Toť bude ustanovení věčné v národech vašich. 4 Na svícen čistý rozstavovati bude lampy před Hospodinem vždycky. 5 A vezma mouky bělné, upečeš z ní dvanácte koláčů; jeden každý koláč bude ze dvou desetin efi. 6 A rozkladeš je dvěma řady, šest v řadu jednom, na stole čistém před Hospodinem. 7 Dáš také na každý řad kadidla čistého, aby bylo za každý chléb ten kouření pamětné v obět ohnivou Hospodinu. 8 Každého dne sobotního klásti budete je řadem před Hospodinem vždycky, berouce je od synů Izraelských smlouvou věčnou. 9 I budou Aronovi a synům jeho, kteřížto jísti budou je na místě svatém; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Hospodinových právem věčným. 10 Vyšel pak syn ženy Izraelské, kteréhož měla s mužem Egyptským, mezi syny Izraelskými, a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s mužem Izraelským. 11 I zlořečil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu. Tedy přivedli ho k Mojžíšovi. (Jméno pak matky jeho bylo Salumit, dcera Dabri, z pokolení Dan.) 12 A dali jej do vězení, až by jim bylo oznámeno, co s ním Bůh káže učiniti. 13 Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi, řka: 14 Vyveď toho ruhače ven z stanů, a nechať všickni ti, kteříž slyšeli, vloží ruce na hlavu jeho, a všecken lid ať ho ukamenuje. 15 Mluvě pak k synům Izraelským, díš jim: Kdož by koli zlořečil Bohu svému, poneseť hřích svůj. 16 Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře, a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej. Tak cizí, jako doma zchovaný, když by zlořečil jménu Hospodinovu, smrtí umře. 17 Zabil-li by kdo kterého člověka, smrtí umře. 18 Jestliže by pak zabil hovado, navrátí jiné, hovado za hovado. 19 Kdož by pak zohavil bližního svého, vedlé toho, jakž on učinil, tak se staň jemu: 20 Zlámaní za zlámaní, oko za oko, zub za zub. Jakouž by ohavu učinil na těle člověka, taková zase učiněna bude jemu. 21 Kdož by zabil hovado, navrátí jiné, ale kdož by zabil člověka, umře. 22 Jednostejné právo míti budete. Jakož příchozímu, tak domácímu stane se; nebo já jsem Hospodin Bůh váš. 23 Tedy mluvil Mojžíš k synům Izraelským ty věci. I vyvedli toho ruhače ven za stany, a kamením ho zametali. Učinili, pravím, synové Izraelští vedlé toho, jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi.

New International Version

od Biblica

Olive oil and bread set before the Lord

1 The Lord said to Moses, 2 ‘Command the Israelites to bring you clear oil of pressed olives for the light so that the lamps may be kept burning continually. 3 Outside the curtain that shields the ark of the covenant law in the tent of meeting, Aaron is to tend the lamps before the Lord from evening till morning, continually. This is to be a lasting ordinance for the generations to come. 4 The lamps on the pure gold lampstand before the Lord must be tended continually. 5 ‘Take the finest flour and bake twelve loaves of bread, using one-fifth of an ephah^[1] for each loaf. 6 Arrange them in two piles, six in each pile, on the table of pure gold before the Lord. 7 By each pile put some pure incense as a memorial^[2] portion to represent the bread and to be a food offering presented to the Lord. 8 This bread is to be set out before the Lord regularly, Sabbath after Sabbath, on behalf of the Israelites, as a lasting covenant. 9 It belongs to Aaron and his sons, who are to eat it in the sanctuary area, because it is a most holy part of their perpetual share of the food offerings presented to the Lord.’

A blasphemer put to death

10 Now the son of an Israelite mother and an Egyptian father went out among the Israelites, and a fight broke out in the camp between him and an Israelite. 11 The son of the Israelite woman used the Name blasphemously with a curse; so they brought him to Moses. (His mother’s name was Shelomith, the daughter of Dibri the Danite.) 12 They put him in custody until the will of the Lord should be made clear to them. 13 Then the Lord said to Moses: 14 ‘Take the blasphemer outside the camp. All those who heard him are to lay their hands on his head, and the entire assembly is to stone him. 15 Say to the Israelites: “Anyone who curses their God will be held responsible; 16 anyone who uses the name of the Lord blasphemously is to be put to death. The entire assembly must stone them. Whether foreigner or native-born, when they use the Name blasphemously they are to be put to death. 17 ‘ “Anyone who takes the life of a human being is to be put to death. 18 Anyone who takes the life of someone’s animal must make restitution – life for life. 19 Anyone who injures their neighbour is to be injured in the same manner: 20 fracture for fracture, eye for eye, tooth for tooth. The one who has inflicted the injury must suffer the same injury. 21 Whoever kills an animal must make restitution, but whoever kills a human being is to be put to death. 22 You are to have the same law for the foreigner and the native-born. I am the Lord your God.” ’ 23 Then Moses spoke to the Israelites, and they took the blasphemer outside the camp and stoned him. The Israelites did as the Lord commanded Moses.